Zrození Orla provázely i šarvátky se Sokolem. Pak přišel rozmach hnutí

V letošním roce si připomíná 110. výročí svého založení katolická tělocvičná jednota Orel. Stanovení přesného data jejího vzniku je sice problematické, protože vznikala postupným zakládáním a slučováním lokálních katolických spolků, sami Orli však považují za oficiální datum svého vzniku rok 1909. Tehdy začal vyškovský kaplan Štěpán Klapil organizovat orelské tělocvičné odbory a ve Vyškově uspořádal první orelský slet.

Orelské logo. Zdroj: www.orel.cz

Přední organizátor moravského orelského hnutí se narodil v roce 1878 v rodině cestáře v Kostelanech u Zdounek. I přesto, že vyrůstal ve velmi chudobných poměrech, mu jeho rodiče umožnili studovat nejdříve na českém gymnáziu v Kroměříži a poté na kněžském semináři v Olomouci, kde byl v roce 1903 vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm se stalo Jestřabí na severní Moravě, odkud po roce přichází jako kaplan do Vyškova, kde se také v roce 1905 účastní založení tělocvičného odboru vyškovské Katolické jednoty.

Poprvé bez stejnokrojů

Ustavující schůze se konala 29. října 1905 v katolických spolkových místnostech Pod věží za účasti 34 členů. Prvním náčelníkem odboru byl zvolen Štěpán Zahradníček a Štěpán Klapil v něm od počátku působil nejen jako cvičitel, ale i přední organizátor orelského hnutí. Členstvo bylo podle cvičební úrovně rozděleno do tří družstev, která se scházela k pravidelnému cvičení vždy v pondělí a ve středu. První cvičení se uskutečnilo 15. ledna 1906. Široké veřejnosti se pak vyškovští cvičenci premiérově představili 10. června 1906 v Hrádku, kde předvedli prostná a cvičení na nářadí. V té době však ještě neměli stejnokroje. Jejich jediným společným znakem byla blankytně modrá dlouhá kravata. Cvičení se líbilo, proto byli v srpnu pozváni do Líšně, kde vystupovali společně s líšeňskými a brněnskými cvičenci.

Orelské hnutí kvete

Rozhodující význam pro další vývoj orelského hnutí na Moravě měl 19. únor 1907, kdy byl Štěpán Klapil zvolen do čela vyškovského odboru. Pod jeho vedením poté došlo k nebývalému rozkvětu orelského hnutí nejen ve Vyškově, ale i na celé Moravě. Vyškovští cvičenci se prezentují také na řadě katolických tělocvičných akcí v okolí a 25. srpna dokonce sami organizují u příležitosti jubilea arcibiskupa dr. Bauera ve vyškovské Panské zahradě zahradní slavnost spojenou s veřejným cvičením. Spolu s nimi se ho účastní tělocvičné odbory z Líšně, Kroměříže a ze Zlína. Součástí akce bylo také vystoupení šedesátičlenného smíšeného pěveckého sboru pod vedením Tomáše Mrázka a slavnostní projev říšského poslance Kadlčáka z Frýdlantu. Zdařilá oslava byla ukončena slavnostní večeří.

Foto z náhrobku Štěpána Klapila. Foto: Dagmar Stryjová

Kde se vzal Orel

V prosinci 1907 byla svolána z iniciativy Štěpána Klapila do Kroměříže společná porada katolických tělocvičných odborů, na níž měl být dohodnut oficiální název organizace, navržen stejnokroj a vytvořeny stanovy. I když k tomu nakonec nedošlo, byl zde učiněn první významný krok k zahájení sjednocovacího procesu, který pokračoval 18. dubna následujícího roku členskou schůzí všeodborových sdružení v Olomouci, na kterou 5. července navázal sjezd tělocvičných odborů spojený s veřejným cvičením v Kroměříži. Na tělocvičné akci uspořádané v srpnu téhož roku v Drnovicích u Vyškova se poprvé představil také dorost a ženy. Vyvrcholením uvedených snah pak byl V. křesťansko-sociální sjezd konaný ve dnech 6. až 8. září 1908 v Brně, na němž Štěpán Klapil vystoupil s požadavkem zakládání nových tělocvičných odborů. Vyslovil se i pro navržení stejnokroje a pojmenování křesťansko-sociálních tělocvičných odborů názvem Orel podle obdobné slovinské organizace založené vůdcem katolických Slovinců J. E. Krekem. Současně oznámil termín konání 1. zemského sletu Orla ve Vyškově.

Byl to také on, kdo jako první uvedl usnesení brněnského sjezdu do života. Na manifestačním sjezdu katolických odborů ve dnech 30. a 31. května 1909 v Olomouci se 24 členů vyškovského odboru představilo veřejnosti s fanfárovým kvartetem v nových stejnokrojích, což dalo podnět k zakládání dalších orelských tělocvičných organizací po celé Moravě. To potvrzuje například zápis památníku bystřické orelské jednoty, v němž je uvedeno:

„K zesílení Orla v Bystřici pod Hostýnem přispělo i to, že bystřičtí orli se zúčastnili 30. května 1909 prvního všeobecného sjezdu katolíků v Olomouci. Tam totiž objevilo se na veřejnosti přes 20 junáků odboru vyškovského v čele se svým předsedou P. Štěpánem Klapilem v novém, dosud nevídaném stejnokroji. Tomuto orelskému předvoji byla věnována od účastníků sjezdu neobyčejná pozornost, vzbudili obdiv a nadšení pro Orla, kteréž s sebou přinesli domů i bystřičtí orli.“

Slaví i hymna

Díky olomouckému sjezdu vzniklo na Moravě během tří měsíců na sto nových orelských odborů a stále rostoucí počet tělocvičných jednot nakonec vedl v roce 1909 k vytvoření Ústředí tělocvičných odborů se sídlem v Brně. Na I. manifestačním křesťansko-sociálním sjezdu, konaném ve dnech 30. a 31. května 1909 v Olomouci pak došlo i k oficiálnímu pojmenování katolických tělocvičných odborů názvem Orel. Uvedený proces byl završen 1. zemským sletem Orla, který se konal u příležitosti 20. výročí založení vyškovské katolické jednoty 5. září ve Vyškově. Zde také poprvé zazněla z úst olomouckých orlů vedených sbormistrem R. Stanovským píseň, kterou složil 16. srpna 1909 na slova básně Karla Dostála Lutinova ředitel olomouckého kůru Josef Nešvera. Uvedená skladba se poté stala oficiální orelskou hymnou.

Střet orlů se sokoly

Přípravy orelského sletu však neunikly pozornosti vyškovského Sokola, jehož členové se rozhodli uspořádat v tentýž den ve Vyškově také sokolský slet. Přesto, že na průběh obou sletů dohlíželo šedesát četníků a obě organizace slíbily, že dohlédnou na klidný průběh obou akcí, došlo po skončení programu k bojovému střetu orlů i sokolů, což však jen podpořilo další rozmach orelského hnutí na Moravě. Jen v roce 1909 bylo založeno dalších 34 nových odborů.

Rok 1910 se pak již zcela nesl ve znamení dalšího organizování celého orelského hnutí. První podnět k provedení reorganizace přišel opět z Vyškova, kde se 12. června 1910 konala porada, na níž bylo mimo jiné navrženo pokusit se o urychlení vzniku zemského ústředí Orla na Moravě. Další důležitá porada se konala 26. června téhož roku v Brně, kde byly stanoveny hlavní směrnice Orla, podle nichž pak Klapil vypracoval první orelské řády. Organizační snahy vyvrcholily na I. zemské konferenci ve dnech 6. a 7. ledna 1911 v Brně.

Župa Klapilova

Neúnavná práce Štěpána Klapila přinášela vyškovskému katolickému tělocvičnému hnutí užitek i jiným směrem. V prosinci 1912 byla dána do provozu a slavnostně vysvěcena zbrusu nová vyškovská orlovna. Z jejího otevření se však Štěpán Klapil dlouho netěšil. Umírá 3. února 1913 v brněnské nemocnici. Posledním místem jeho odpočinku se stal vyškovský hřbitov, kde leží po boku svých věrných spolupracovníků – Bohumíra Bunži a Bedřicha Kostelky. A i když Štěpán Klapil ve Vyškově působil pouhých sedm let, jeho stopa se nesmazatelně zapsala do dějin zdejšího katolického hnutí. Jako výraz díků a vděčnosti nese z rozhodnutí brněnské Ústřední orelské rady vyškovská župa od roku 1920 Klapilovo jméno.

Poslední místo odpočinku Štěpána Klapila na vyškovském hřbitově. Foto: Dagmar Stryjová