Zelené město? Na domech zahrady, na zdech popínavky, říká člen vedení Flory

Veřejná zeleň ve městech i na vesnicích se postupně mění k lepšímu. Stejně jako se proměňuje životní styl. „Když jsme například v Dubu nad Moravou nedaleko Olomouce podél polních cest vysadili aleje, lidé tam najednou začali chodit na procházky. Do té doby na vesnici nebývalá věc,“ říká odborník na veřejnou zeleň Stanislav Flek. Jako předseda dozorčí rady Výstaviště Flora Olomouc mluví v rozhovoru také o olomouckých parcích nebo otázce stromů v centru krajského města.

Stanislav Flek je od loňského roku olomouckým zastupitelem za Hnutí spOLečně, také se stal předsedou dozorčí rady Výstaviště Flora Olomouc a.s. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

V jakém stavu jsou podle vás olomoucké parky?

Nejsou v dobrém stavu. Důvodů je celá řada. Prvním problémem je změna klimatu. Extrémně suchá léta, velice rychlý průběh jara. Srážek není dostatek, hlavně jsou nevhodně rozložené, což způsobuje, že i dospělé stromy jsou dlouhodobě ve stresu a tím pádem jsou náchylnější k nemocem a škůdcům. Příroda ale má schopnost se s tím vyrovnat. Další problém je dlouhodobá absence představy, jak o prvky pečovat. V parcích se minimálně třicet let nedělaly významnější dosadby. Jsou tam stromy letité, které už nejsou v dobré kondici, zcela chybí nová generace třicetiletých stromů, které by převzaly funkci odcházejících starých stromů. To je vážný problém. O parky se musíme starat dlouhodobě a systematicky. Nemůžeme přístup měnit co čtyři roky podle volebních preferencí. Dalším problémem je mobiliář, který je zastaralý a mnohdy rozbitý. Taky si budeme muset říct, co od parků očekáváme a jak mají fungovat. Parky svou koncepcí zůstaly někde v 19. století, ale životní styl lidí v Olomouci je ve 21. století úplně jiný.

Znamená to, že by se měla změnit jejich funkce?

Ano. A teď přichází problém, protože jde o historické parky. Musíme najít průsečík, aby to byl park pro současné lidi, protože se slunečníky v dlouhých šatech za zvuku posádkové hudby armády CK v nich nikdo chodit nebude. Lidé chtějí posedět na trávníku, udělat si neformální piknik, zahrát si nějaké hry, třeba i lézt po stromech. Žije se jinak a města i parky se tomu musí přizpůsobit.

O parky se stará Výstaviště Flora Olomouc, které už obnovu nastartovalo. Vydalo se dobrým směrem?

Osobně bych v první fázi méně kácel, taky jsme opakovaně počet kácených stromů snižovali. Některé věc bych dělal jinak, ale v principu je dobře, že se začalo. V nějaké podobě se bude muset pokračovat, jinak to nepůjde.

Vedení města nebo výstaviště chystá novou koncepci, jak by parky měly vypadat. Jaké by mělo být jejich využití do budoucna?

Město rozpracovává koncepci a strategii sídelní zeleně, týká se kompletní zeleně v Olomouci, včetně parků. Musíme se začít ptát, co od parků očekáváme, jaké všechny funkce mají plnit a musíme o tom vést diskusi. Odborníci, památkáři, ekologové, ale i občané a aktivisté. Park není posvátná kráva, se kterou se nesmí nic dělat. Je to živý organismus. Přidají se do parku květinové záhony, více trvalek a kvetoucí louky. Což je první malinký krok, velmi jednoduchý, ale chceme tak pokračovat. Změnit se musí skladba dřevin i péče o ně.

Olomoucké parky nejsou podle Stanislava Fleka v dobré stavu. Dlouhodobě chybí představa, jak o parky pečovat. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Kvetoucími loukami chcete vrátit do města motýly?

Jednoznačně, a taky spoustu dalšího zajímavého hmyzu, který má v parcích své opodstatnění. Staré stromy mu nabízejí přirozený úkryt, jenže už se nemá kde nakrmit. Je to první počin. Louka má jen jeden problém, první tři roky bude vypadat ošklivě. Musíme to občanům dobře vysvětlit.

Olomoucké parky jsou klenot, jejích umístění i rozsah. Ale zatím je to spící Růženka, která potřebuje probudit. Naše práce bude naplno vidět tak za patnáct dvacet let.

Když se řekne Flora Olomouc, řada lidí po celé republice si vybaví rozkvetlé záhony vytvářející obrazce známé z minulých let…

Osobně se domnívám, že květinové obrazce, speciálně v Rudolfově aleji, své opodstatnění měly a mají. Je to historická alej s renesanční oranžerií, v centru. Dovedu si je tam představit, problémem jsou ale peníze. Ornamentální záhony, jejich výsadba a péče o ně jsou v řádech milionů korun. Balík peněz na parky je jeden a i když počítám, že se v příštích letech bude zvyšovat, je to o prioritách, do čeho peníze vložit. V každém případě, v zadní části, směrem od Rooseveltovy ulice, je první třetina záhonů už za svojí životností. Dohodli jsme se se zahradníky z Flory, že bychom na tuto část udělali architektonickou soutěž, jak záhony vyřešit.

Počítá strategický dokument i se stromy na Horním náměstí?

Připravujeme na toto téma veřejnou diskuzi v rámci Ekologických dnů Olomouc. Byli jsme překvapeni, že tolika lidem záleží na stromech na Horním náměstí. Je důležité si položit otázku, jestli se má historické náměstí stát skanzenem nebo má sloužit lidem? Téma je víc než technologické, spíš filozofické. Já tvrdím, že město má fungovat pro lidi. Nechci centrum zalesnit stromy, chci tam udělat odpočinkovou zónu, kde si lidé ve stínu budou moct posadit. Nevím, jestli stromů bude sedm nebo dvacet, to je věc odborné diskuze. Souvisí to s designem ulic. Když změníme organizaci ulice či náměstí a vysadíme tam stromy, vrátí se tam život, příkladem může být olomoucké Dolní náměstí. To je to, co potřebujeme.  Město teď zadalo vlastní historickou studii vývoje ozelenění stromů na Horním náměstí. Ví se, že tam v různých historických obdobích stromy byly. Odborník udělá analýzu, která bude podkladem pro další diskusi. Není to ale problém jen Olomouce, mají ho všechna historická města v Česku.

Je Olomouc zeleným městem?

Olomouc má pocit, že je zeleným městem, ale ve skutečnosti není. Není to tragické, některá jiná města jsou na tom mnohem hůř. Ale na to, jakou image mezi lidmi Olomouc má, by zelené město muselo vypadat úplně jinak. Opravdu výjimečnou věcí je, jak Olomoučané svoje parky milují. Neznám v České republice město, kde by si místní zakládali na svých parcích tak jako obyvatelé Olomouce. Je to pozitivní energie pro to, aby se mohlo začít něco měnit. Město na zeleň vynakládá asi 100 milionů korun a vidět to není. Jsem přesvědčený, že peníze nejsou vždy efektivně využívané, ne vždy dobře funguje kontrola a neexistuje nějaká systematická koncepce rozvoje. To by měla změnit chystaná koncepce strategického plánu rozvoje sídelní zeleně.

Řadová výsadba stromů mezi budovami olomouckého magistrátu v Hynaisově ulici. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Zkuste tedy zelené město popsat.

Má fungující páteř alejí, propojující jednotlivé parky a pokračující ven z města, kde na ně navazuje pás zeleně obklopující město. Kromě Litovelského Pomoraví tohle Olomouc nemá. Zelené město kvete, má letničkové a trvalkové záhony. Zelené město má například na všech městských budovách zelené zahrady. Na Moravě by pro Olomouc mohlo být vzorem ve správě zeleně Brno. Má systematickou péči o aleje, stará se o ně městská firma. Z menších měst je hodně zajímavé Znojmo, je to kvetoucí město. Ve světe pak Kodaň nebo Vídeň. Zelené město je takové, které se zelení pracuje velmi efektivně, tam kde nemůžu dát stromy, květinové záhony ani keř, dám alespoň popínavou rostlinu na budovu. Ty mají mimochodem výborné termoregulační vlastní a objeví se i v Olomouci. A hlavně zelené město je takové, kdy při plánování je zahradní architekt rovnocenným partnerem plánovačů městské infrastruktury.

Jak se veřejná zeleň proměňuje?

Jsou města horší a lepší. Obecně však má kvalita zeleně ve městech zlepšující se tendenci. To samé platí i v obcích. Kde nás ale čeká obrovský úkol, to je zeleň ve volné krajině. Zejména zemědělské krajině Hané, jižní Moravy, Polabí a v některých oblastech Vysočiny. Tam jsme na úplném začátku. My musíme začít, ale pro nastupující generaci je to teprve obrovská výzva. Velkou blokací jsou zemědělci, ale paradoxně by tu změnu potřebovali nejvíc. Pokud ji nepřipustí, tak za patnáct let jim pole přestanou plodit. Jsme v situaci, kdy má Vysočina díky srážkám lepší výnosy než jižní Morava. To bylo ještě před deseti lety něco nemyslitelného. Z naší zemědělské krajiny úplně vymizel takzvaný malý koloběh vody, kdy se recyklují lokální srážky. A to díky odlesnění, vysušení zemědělské krajiny a obrovským lánům. V krajině se nedrží voda, je druhově nesmírně chudá. Krajina je výrobní hala na zemědělské plodiny. Ale řekněte mi, kdo by chtěl žít v tovární hale?

Mění se i veřejná zeleň v obcích?

Je to o životním stylu, který se i na venkově blíží městskému. Lidé se chtějí někde setkávat, posedět na lavičce, už nemají za humny nekonečné lány brambor. Práce na zahrádce přestává být náročnou prací, ale je to opravdu zábava, a přitom z toho je odpovídající užitek. Vzpomínám si, že když jsme v Dubu nad Moravou podél polních cest vysadili aleje, tak tam lidé najednou začali chodit na procházky. Vesnice se proměňují a je to dobře. Teď bychom potřebovali pozitivní změny dostat i za hranice obce.

Souvisí s tou proměnou i kácení alejí podél silnic?

Česká a moravská krajina byla v minulosti vždy považována za barokní. Je rozvolněná, má kopečky, není to ostrý alpský reliéf. Je to líbezná krajina, kde se střídají roviny, ale i na té nejrovinatější Hané máte na dohled kopečky. Silnice lemují krásné malé sakrální stavby a dalším výjimečným prvkem jsou aleje. Jenže za dob Marie Terezie nejezdila auta. Cesty měly limitovanou šířku a teď jsme se dostali do situace, kdy musíme vozovky rozšiřovat a stromy nám překáží. Další problém je bezpečnost silničního provozu, protože se říká, že srážka se stromem je fatální. Přibyla taky pro stromy nepříznivá péče, solení je ničí. Co s tím? Buď o krajinu úplně přijdeme nebo budeme podél vozovek sázet stromy a budeme na štíru s bezpečnostní silničního provozu. Byl bych rád, kdyby se diskuse o tom oprostila od emocí. Neměli bychom rezignovat na to, že si udržíme v krajině aleje, musíme hledat cestu, jak je zachovat. Zatím to ale není možné, protože na obou stranách, jak ochránců stromů, tak dopraváků, převládají emoce a vedou k nekonstruktivní diskuzi.

Olomouci chybí páteř alejí propojující parky a pokračující ven z města. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Stromy a zeleň jsou součástí našeho prostoru a bereme je jako něco automatického. Jak se k nim máme chovat?

Moje zkušenost je taková, že lidem začne chybět strom, až jim před domem uschne nebo ho někdo pokácí. Obvykle lidem vadí pokácený strom v sousední ulici, ale ten před svými okny by nejraději sami podřezali. Přístup k zeleni vyžaduje především pokoru. Zeleň není spotřební zboží. Je potřeba myslet na předky, přemýšlet nad tím, proč udělali ten či onen krok. I my musíme dělat věci s ohledem na budoucí generace. Užitek, nebo důsledky z našich rozhodnutí budeme mít my sami jen částečně, naplno to pocítí naše děti a vnuci. Na druhou stranu, kácet se musí, nejde chránit za všech okolností všechno.

Stanislav Flek

Narodil se v Brně, v Olomouci a jejím okolí žije více než 25 let. Vystudoval Zahradnickou fakultu v Lednici na Moravě. Po studiu stál u zrodu firmy, ze které je dnes jedna z největších zahradnických firem ve střední Evropě. Dnes se především věnuje vyhodnocování kvality zeleně, nových výsadeb, kvalitě sadebního materiálu a zahradnickému marketingu. Aktivně se angažuje v otázkách zlepšování stavu krajiny, zejména pak krajiny zemědělské.

Je členem správní rady Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, přednáší na univerzitách a vede semináře určené pro správce veřejné zeleně a zahradní architekty.

Od roku 2018 je olomouckým zastupitelem za hnutí spOLečně, následně se stal předsedou dozorčí rady Výstaviště Flora Olomouc a.s.