Manažer olomouckých mistrů: Klub pracoval výborně, byli v něm skvělí lidé

Před 25 lety zažila Olomouc neskutečnou radost. Její hokejisté se v nejvyšší české soutěži probojovali až na vrchol a stali se prvními šampiony samostatné České republiky. Na mimořádném úspěchu, který se v krajském městě dodnes nepodařilo zopakovat, má svůj nezanedbatelný podíl i Jaroslav Beck z Prostějova. V klubu tehdy pracoval jako generální manažer.

Jaroslav Beck. Generální manažer, který byl u extraligového titulu hokejistů Olomouce v sezoně 1993/94. Foto: Petr Kozelek/hokej.cz

Dnes je mu 67 let. Titul s Olomoucí z roku 1994 si i po letech živě pamatuje. Klub s kohoutem ve znaku zaměstnával Jaroslava Becka celkem sedm roků. Jako generálního manažera A-mužstva jej v kanceláři často čekala náročná práce. „Ale stálo to za to. Klub pracoval výborně, dva roky kolem titulu v něm byli skvělí lidé,“ říká i s odstupem času a je znát, že na dobu zkraje devadesátých let rád vzpomíná.

Do Olomouce se dostal přičiněním tehdejšího prezidenta klubu Pavla Čecha. S úsměvem přiznává, že od něj po pracovní stránce dostal slušně naloženo. „Měli jsme jednu pracovní schůzku, a pak už jsem si musel se spoustou věcí poradit sám. Pavel mě hodil do vody a já se v ní musel naučit plavat. Jinak bych neobstál,“ glosuje prostějovský rodák.

Tak tak stihl kávu

Jeho pracovní den obvykle provázel nabitý program. Ráno kolem sedmé hodiny naložil doma v Prostějově syna a odjel do Olomouce. V klubu řešil celou řadu věcí. Provoz, program A-týmu, smlouvy, výstroj, auta i bydlení hokejistů. „O hráčský kádr se skvěle starali Jaromír Přecechtěl s Pavlem Čechem. V realizačním týmu působili i jiní výborní odborníci a suproví lidé, jako například můj velký kamarád masér Pavel Křížek, kustod Petr Přecechtěl, vedoucí týmu Lubomír Fischer a další,“ pochvaluje si Beck.

S marketingovým oddělením zase spolupracoval na zajištění klubových financí, absolvoval jednání s představiteli města. „Měl jsem toho tolik, že jsem si sotva stačil dát odpolední kávu a odjel jsem na trénink,“ přibližuje. Současně totiž vykonával funkci šéftrenéra mládeže a trenéra staršího dorostu.

Trenér Jaroslav Beck má z působení mládežnických kategorií podíl na kariéře mnoha známých hráčů. Foto: Petr Kozelek/hokej.cz

Osobně pochybuje, jestli by něco takového zvládl i v současnosti. Po 25 letech. Jedním dechem ale dodává, že když se práce daří, jde všechno. „A tehdy se dařila, pořád jsem měl energii a chuť pracovat. I když je pravda, že jsem několikrát po cestě domů málem usnul a párkrát mi hlava spadla i v kanceláři,“ připouští uznávaný hokejový kouč a odborník. Do Prostějova se běžně vracel okolo desáté večer.

Tak natřískaná plecharéna? Těžko věřit

Při rozhodujícím zápase finálové série extraligy mezi Olomoucí a Pardubicemi nevěřil vlastním očím. Využití mistrovského mečbolu v podání Kohoutů sledovala zaplněná plecharéna. Traduje se, že se do ní vměstnalo devět tisíc lidí. „Nevím, jak se jich na stadion tolik vešlo. Lezli po konstrukcích, po zábradlích, seděli na schodech. V životě jsem to neviděl,“ kroutí i dnes hlavou Beck. Oslavy titulu si užil v první spontánní a druhé oficiální vlně. Pak už v nich kvůli množství práce nepokračoval.

Jeho angažmá v Olomouci ale nebyla jen senzační jízda A-mužstva nejvyšší soutěží. Nechyběl třeba ani u účasti v Poháru mistrů nebo u navázání spolupráce se zámořím.

Setkal se s Brošem, Kratěnou i Dopitou

Z mnoha mládežníků, kteří mu jako trenérovi prošli rukama, se stali kvalitní a známí hráči. „Osobně jsem se setkal s Brošem, Kratěnou, Tomajkem. Přímo na ledě jsem pak spolupracoval s Prostějováky Radkem Procházkou a Martinem Richterem, dále Korhoněm, Cartellim, Vránou (současným mistrem extraligy s Třincem – pozn. red.), Dvořákem, Michalem Čechem a Lukášem Fialou. Jednu dobu bylo ve všech kategoriích sedmnáct reprezentantů a národní týmy do osmnácti a dvaceti let měly první lajnu celou z Olomouce,“ vybavuje si.

S dalšími ikonami spojenými s Olomoucí, Jiřím Dopitou a Josefem Řezníčkem, zažil netradiční příhodu. Všechno začalo tím, že na Hané dostal peníze a jel zařizovat uvolnění obou hráčů z německého klubu Eisbären Berlín. Když začal jednat s jeho prezidentem a předložil mu veškeré dokumenty i finanční částku, situace se zvrtla. „Prezident se na mě koukal, jestli jsem náhodou nespadl z Marsu.“ Berlínští Lední medvědi zrovna hráli domácí utkání před vyprodanou halou. „Pivo teklo proudem a já tam řešil Dopitu s Řezníčkem,“ líčí pobaveně tehdejší olomoucký funkcionář. Jeho mise nakonec dopadla dobře. Na bezesnou noc po první schůzce s šéfem Berlína ale Jaroslav Beck dosud nezapomněl.

Jestli dodnes něčeho lituje, tak toho, že to tehdy s extraligovým hokejem v Olomouci nedopadlo dobře. „Je velká škoda, že všechny zainteresované strany nenašly společnou řeč pro jeho záchranu,“ dodává.