Zachytal si za Sigmu i za Baník, teď Martina Šustra nakopl třetiligový Vyškov

Do žáků nastupoval v útoku, pak se ale zabydlel v bráně. Martinu Šustrovi paradoxně pomohla zranění spoluhráčů. Jeho zajímavý příběh tím však teprve začal.

Martin Šustr ještě v dresu Baníku Ostrava. Foto: fcb.cz

První zkušenosti s míčem sbíral Martin Šustr na hřišti v Boskovicích. Jeho dětským snem bylo stát se útočníkem, který bude dávat hodně gólů. U vlastní brány zůstávat nechtěl. Natož, aby se z něj stal gólman. Ani náhodou!

Život ale přináší nečekané změny. Šustr se o tom přesvědčil už v žákovském týmu, když se v Boskovicích zranili oba brankáři a on se z pole přesunul na jejich místo. Nějakou dobu si zvykal, pak jej nová fotbalová role zaujala.

Když si po dlouhých letech vybavuje celou situaci znovu, spokojeně přitakává: „Byla to dobrá volba. Jako útočník bych se tak daleko nedostal.“

Se spoluhráči tehdy patřili k slabším účastníkům žákovské ligy. Na boskovickou branku tak mířila spousta střel a brankářský elév se měl co ohánět. „Chytání mě díky tomu začalo bavit a zůstal jsem u něj až dodnes,“ usmívá se.

Z jihu později zamířil na prestižní fotbalovou adresu – do olomoucké Sigmy. Od svých vrstevníků se odlišoval výškou. Zatímco ostatní měli kolem dvou metrů, Šustra znevýhodňovalo jeho 186 centimetrů. Pro brankáře viditelný handicap, který spíše než on pociťují všichni okolo.

Výška? Důležitá je sebedůvěra

Na výškový rozdíl upozorňovali i uznávaní mládežničtí trenéři. „V dorostu mi říkali, že se svou výškou na vrcholový fotbal nemám. Pro mě to ale naopak byl hnací motor. Chtěl jsem ukázat, že gólman pro ligu nemusí mít dva metry,“ prozrazuje.

Vyškovský brankář Martin Šustr během zápasu s Otrokovicemi. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Místo výšky si našel jiné přednosti – mrštnost a reflexy. Byl rychlý na nohou a soustředil se na dobrý odraz od země. K tomu přidal pohotové chození do centrů, čímž se svůj výškový limit snažil mazat. „Když člověk natáhne ruce, stejně je nad hlavami všech hráčů. Je to o sebedůvěře, ne o tom, kolik měříte,“ podotýká.

Svým úsilím všechny prognózy odborníků porazil a už jako osmnáctiletý debutoval za olomoucký A-tým. Proti Zlínu se podílel na zisku bodu za remízu 1:1. Stejný výsledek se zrodil i při jeho druhém startu v zápase s Baníkem Ostrava.

Šance po trestu za údajnou korupci

Po něm došlo na domácí utkání se střížkovskými Bohemians. Martin Šustr do něj sice nezasáhl, jeho kariéru ovšem přesto ovlivnil. Sigma si výhrou 3:0 zajistila účast v pohárové Evropě, kde vypadla až ve čtvrtém předkole Evropské ligy s Evertonem z anglické Premier League.

S odstupem času však přišla daleko závažnější věc. Kvůli nikdy neprokázaným událostem spojeným se zápasem proti Střížkovu stihlo olomoucký klub obvinění z korupce. Kauza se táhla od roku 2010 do roku 2013, civilní soud nakonec všechny aktéry zprostil obžaloby. Tresty ale vynášela disciplinární komise fotbalového svazu. Hanákům už v srpnu 2011 vedle pokuty v řádu statisíců odečetla v probíhající sezoně devět bodů. Petr Drobisz, brankářská jednička, navíc kvůli nařčení z předání úplatku nesměl rok a půl chytat. „Přišlo to dost nečekaně. Nikdo netušil, že by se nám mohlo něco takového stát. Jakmile nás ale trest stihl, nebylo moc času nad ním přemýšlet,“ přiznává Šustr, který tehdy patřil do trojice brankářů prvního mužstva Sigmy.

Zase dvě remízy

Místo Drobisze ukázal trenér Zdeněk Psotka na něj. „Zůstali jsme s Bártičem (brankářem Michalem Bártou – pozn. red.) sami. Trenér mi dal prostor a nějaké body jsme uhráli,“ vzpomíná Šustr na remízy 1:1 doma se Slováckem a 2:2 na pražském Žižkově, které Olomouc v kolonce bodů posunuly ze záporných čísel na nulu.

Po zásahu disciplinárky se Sigma celou sezonu 2011/2012 pohybovala ve spodních patrech tabulky. Zabrat dostala i psychika mužstva. „Tohle zamává s každým. Máte nahrané body (Sigma v prvních třech kolech získala sedm bodů – pozn. red.), pak vám je zničehonic seberou a jdete do mínusu. Bylo to těžké období, ale kádr byl kvalitní a dokázal se z toho dostat,“ zdůraznil dnes osmadvacetiletý brankář, že to nejpodstatnější se Olomouckým povedlo. V první lize se – hlavně díky úspěšné jarní misi legendárního Petra Uličného – zachránili.

Řadu věcí bych udělal jinak

To už ale v olomoucké brance stál jiný muž, Zdeněk Zlámal. Pro modrobílé se stal novou stabilní jedničkou, Šustr mu místo přepustil po remíze se Žižkovem. „Přes ‚Boba‘ cesta do brány nevedla, chytal fantasticky,“ krčí rameny, ale bez zklamání v hlase.

Martin Šustr (v červeném) s brankářským kolegou Davidem Juranem na tréninku třetiligových fotbalistů Vyškova. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Příležitost, kterou předtím dostal, nebral v necelých 21 letech jako životní. Řadu věcí tehdy vnímal jinak než dnes. „Jako mladý jsem si té šance nevážil tolik, jako bych si jí vážil teď. Sám vím, že jsem toho hodně mohl udělat jinak. Ale čas už zpátky nevrátíte, dost věcí jde za mnou,“ nezastírá, že to nebyli jen kvalitnější a zkušenější kolegové, kdo už jej zpátky do sestavy nepustil. „Čím je člověk starší a zkušenější, tím víc se stará o své tělo. Víc na sobě pracuje a přemýšlí, jak se zlepšit. Ve dvaceti si myslíte, že jste nachystaní na ligu, ale zpětně mohu říct, že jsem určitě nebyl,“ říká Šustr otevřeně.

Do prvoligového utkání za Sigmu pak už zasáhl jen jednou. V prvním kole sezony 2012/2013, kdy se v Českých Budějovicích po čtvrthodině Zdeněk Zlámal zranil. Gól ze hry nepustil, inkasoval pouze z penalty, kterou zahrával ex-olomoucký Rudolf Otepka. Jeho trefa pro Sigmu znamenala porážku 0:1, Šustr po čtyřech remízách poprvé nevychytal mezi elitou ani bod. Jeho stopa v klubu slavícím letos sté výročí od založení tím skončila.

Baník je velkoklub. Dva roky byly super

Ještě ve stejném ročníku se přesunul o dvě úrovně níž a pomáhal Zábřehu. Třetí ligu poznal také v Kroměříži, poté přišla neodolatelná nabídka. O služby boskovického rodáka stál Baník Ostrava, v té době ve druhé lize bojující o rychlý návrat na výsluní. „Nešlo to odmítnout, Baník je velkoklub. Dva roky v jeho kádru byly super,“ pochvaluje si s tím, že vyjma tria Slavia – Sparta – Plzeň podle něj větší klub než Ostrava v Česku není.

V Baníku kryl první sezonu spolehlivě záda ostřílenému Petru Vaškovi. Pak ho zastavilo zranění v podobě zlomené nohy. Po jeho vyléčení chodil na hřiště už v nejvyšší soutěži a svůj počet startů v ní zaokrouhlil na deset.

Loni na podzim působil na stejném stadionu jako Baníkovci, hostoval však u druholigových Vítkovic. V zimní pauze nastal zlom. Šustr se s Baníkem dohodl na předčasném ukončení smlouvy. Původně mu měla běžet ještě půl roku, ale chtěl si najít jiné angažmá, které by ho především po fotbalové stránce naplňovalo. Místo našel přibližně čtyřicet kilometrů od svého rodiště. Ve Vyškově. „S vedením bylo seriózní jednání, znal jsem trenéra i pár kluků. Nic jsem neriskoval a věděl, do čeho jdu,“ shrnuje.

S Vyškovem chtěl vyhrát jaro

Do Vyškova pravidelně dojíždí po dálnici z Olomouce, kde se před deseti lety usídlil. U hanáckého účastníka třetí ligy jej potěšilo, že se netají svými ambicemi. „Kádr s mladými šikovnými kluky se chce posouvat dál. Cíl máme jednoznačný – jarní část soutěže chceme vyhrát a porvat se o postup do druhé ligy,“ přál si v květnu. Dvě kola před koncem soutěže nakonec Vyškov zůstává šestý.

Pro spoluhráče chce být jistotou vzadu, aby se Vyškov mohl prezentovat dobrým fotbalem, který se bude líbit fanouškům. Ti svůj tým neváhají vyjet podpořit ani ven. Například v Líšni jich byl plný autobus.

Zápas s Otrokovicemi vyhrál domácí Vyškov 2:1. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Do klubu přišel Šustr už po hrubé zimní přípravě, kterou absolvoval ještě ve Vítkovicích. Po kondiční stránce byla náročná, což brankáře dobře připravilo. V novém působišti pak začal pilovat práci s míčem. Věnuje se mu také trenér brankářů a vzájemně si pomáhá s gólmanským kolegou Davidem Juranem. „Když jeden něco vidí, radí druhému. Takto by to mezi gólmany mělo být a funguje to skvěle,“ poznamenal Šustr, který se s Vyškovem dohodl na spolupráci do konce jara. Co bude dál, se uvidí. Bývalý brankář Sigmy a Baníku se nevzdává vysokých ambicí. „Když budu zdravý, věřím, že odchytám celé jaro. Šance posunout se někam výš snad ještě přijde,“ doufá.