Vizionář František Skopalík ze Záhlinic dělal i sbírky na Národní divadlo

Moderní zemědělství má kořeny v malé obci nedaleko Hulína na Kroměřížsku. V roce 1822 se v Záhlinicích narodil vizionář František Skopalík. Odkaz významné postavy přesahující region připomíná sedmým rokem muzeum nesoucí jeho jméno.

Václava Navrátilová (na snímku) vede muzeum Františka Skopalíka v Záhlinicích sedmým rokem. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

František Skopalík si uvědomoval, jak je vesnice zaostalá a uzavřená. Dělal proto všechno pro změnu. S těžkým životem vesnického člověka měl vlastní zkušenost. Byl nejstarším ze sedmi sourozenců a musel otci pomáhat v hospodářství. „Tehdy byla povinná robota, kterou Skopalík často kritizoval. Respektoval ji, ale vadila mu nesvoboda. Zrušení roboty v revolučním roce 1848 znamenalo pro život obyčejných lidí obrovský posun. Už jen to, že pánové s majetkem mohli volit. To si dnes už neuvědomujeme,“ říká programová pracovnice muzea Václava Navrátilová. Vše, co se Skopalík naučil, bylo jeho pílí. „I potom, co přestal chodit do školy, studoval němčinu, ruštinu i latinu, kterou se učil z knih v kostele. Byl samouk, přesto se vypracoval na funkci starosty obce a vykonával ji třicet let. Taky byl člen zemské rady zasedající v Brně a dvanáct let členem říšské rady,“ uvádí Navrátilová.

Záhlinický kámen do Prahy koňmi a vlakem

Loni republika slavila 150 let od položení základního kamene Národního divadla a i tam nechal František Skopalík svůj otisk. „Pro divadlo dělal významné sbírky a zástupci přípravného výboru ho pozvali u příležitosti zahájení stavby budovy do Prahy. Aby tam zastupoval vesnický, rolnický stav,“ vysvětluje vedoucí muzea. Skopalík totiž tehdy vytvořil selskou jízdu. Spolu s mladými Hanáky z okolí naložili kámen z místního lomu na vozy a vezli jej do Olomouce na nádraží. Odtud pak směřovali do Prahy. „V Olomouci nechali vozy, naložili kámen, Hanáky, koně a jeli po kolejích do divadla. V průvodu pak šli Prahou, hrdě jej vedli. Když my jsme loni přijeli do Prahy, měli jsme transparent, že jsme ze Záhlinic a všichni věděli, kdo je Skopalík,“ těší Václavu Navrátilovou.

Muzeum je otevřené každou středu od 8.30 do 17 hodin. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Scelování pozemků i nové školy

Bývalému starostovi Záhlinic je připisováno několik důležitých kroků, například první dobrovolné scelování pozemků v celé Rakousko–Uherské říši. „To byla bomba, ale nebyl to prvopočátek družstev,“ upozorňuje Václava Navrátilová. „Pole tehdy byla rozdrobená, rolníkům se špatně pracovalo, což vedlo i k nepříjemnostem a neshodám. Viděl výhodu větších kusů, a tak přesvědčil majitele půdy, aby do toho šli. Stalo se tak v roce 1857,“ připomíná. Pozemky si v historicky prvním scelení půdy na Moravě tahali majitelé losem. František Skopalík měl zásadní podíl i na vzniku dnešní Střední zemědělské školy v Přerově, tehdy hospodářské. „Byla to první škola tohoto typu založená díky záhlinicko-kvasické a olomoucké hospodářské jednotě. I to byl pokrok. Hlavně přesvědčit tvrdohlavé Hanáky, aby posílali děti studovat. Skopalík zakládal taky čtenářské spolky, knihovny, rolnický cukrovar,“ dodává k neúnavnému snažení rodáka.

Světnice s kuchyní v záhlinickém muzeu. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Z obecní budovy se stalo muzeum

Ještě za jeho života měl přání, aby v obecní budově v Záhlinicích vzniklo muzeum, které by udržovalo jeho odkaz. Naplnilo se však až o mnoho let později. Od roku 1933 do roku 1963 v obci existoval Skopalíkův archiv a muzeum. Ačkoli ho pak minulý režim zrušil, místní obyvatelé se Skopalíkův odkaz snažili dál zachovávat. Záhlinice byly samostatnou obcí, místní částí Hulína jsou až od roku 1985. Podle Václavy Navrátilové to je možná i jeden z důvodů, proč otevření památníku tak trvalo. „Skopalíkovi se podařilo budovu koupit a postavit obecní dům. Za minulého režimu tam byla pobočka pošty, dětský i dospělý lékař, knihovna i záložna. V roce 2012 Hulín získal dotaci a po kompletní opravě se z něj stalo muzeum,“ popisuje Navrátilová.

Akce pro veřejnost i výstava marmelád

Muzeum má pět výstavních místností, největší z nich se čas od času proměňuje. Aktuálně nabízí výstavu, která se jmenuje z Vídně na sever a věnuje se vlakové dráze spojující Rakousko se severní částí Moravy. Bývají tam i přednášky nebo vernisáže, pravidelně se zde čte při svíčkách. Jedna místnost je stálou expozicí věnovanou Františku Skopalíkovi, třetí je připomínka staré školičky, další představuje světnici s kuchyní, poslední místnost je pak farní a knihovna. Muzeum se také snaží co nejvíce představovat hanácký kroj.

Muzeum má pět výstavních místností. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Pro veřejnost pořádá instituce velké akce na jaře a podzim. Nejbližší budou Košt marmelád a Den řemesel se před svátkem svatého Martina. „Teď jsme vysazovali třetí lípu v obci a o prázdninách, 10. srpna, budeme po téměř padesáti letech vykonávat hanácké právo. Muzeum vedu sedmým rokem a moc mě to obohatilo, příběh Františka Skopalíka je inspirující. Byl to velký člověk,“ doplňuje Václava Navrátilová.

Muzeum Františka Skopalíka v Záhlinicích je otevřené každou středu od 8.30 do 17 hodin, o prázdninách i v neděli od 13 do 17 hodin. Po domluvě je ovšem zájemcům přístupné kdykoli.