Silný jako Frištenský. Legendární zápasník se narodil před 140 lety

Poprvé do světa zakřičel v osadě Kamhajek, části Křečhoře u Kolína. Svůj život ale slavný zápasník Gustav Frištenský spojil především s městem Litovel na Olomoucku. Letos 11. května od jeho narození uplynulo 140 let.

Praneteř Gustava Frištenského Zdeňka Frištenská. V Litovli na Olomoucku, kde její příbuzný žil téměř půlstoletí, šéfuje městskému muzeu. Stálá expozice umístěná do podkroví se věnuje právě slavnému zápasníkovi. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Jméno Frištenský ze zhruba desetitisícové Litovle nezmizelo ani dnes. Bydlí tady Zdeňka Frištenská, Gustavova praneteř, která si po legendárním sportovci si nechala příjmení. V místním muzeu, kde dělá ředitelku, mu zase zřídila podkrovní expozici. Navíc se celý život pohybuje v domě, kde žil i Frištenský. Jubilejní 140. výročí jeho narození pro ni tak znamená hodně.

„Beru to jako pevnou součást svého života. Každé kulaté výročí je trochu dojemnější. V květnu, kdy se Gustav narodil, ho připomenulo nemalé množství akcí,“ řekla Zdeňka Frištenská. Na počest svého příbuzného každoročně pořádá soutěž Silácká Litovel Gustava Frištenského. V letošním roce navíc přibude nová akce. Půjde o soutěž strongmanů. V neděli 23. června ji v Litovli zorganizuje Jiří Tkadlčík, rekordman a oficiálně nejsilnější muž planety v kategorii do 105 kilogramů. „Volal mi, že chce akci pojmout jako memoriál Gustava Frištenského. Dobře se známe a jako Spolek Gustava Frištenského Jirku podporujeme, jak můžeme. Nechali jsme mu třeba vyrobit činku,“ zmínila Frištenská.

Některá z ocenění, která Gustav Frištenský získal do roku 1903, než se stal profesionálním zápasníkem. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Před vstupem na kruhy

Gustava Frištenského připomíná v Litovli i ulice nesoucí jeho jméno. Zápasník zde skoro padesát let obýval vilu, ve které se dodnes zachovalo původní vybavení. Například hned před vstupem do domu visí originální kruhy, na nichž posiloval. Frištenská o nich mluví jako o domovní vizitce. Kdo přijde na návštěvu a chce jít dál, musí se na kruhy nejprve pověsit. Dospělí se navíc musejí přitáhnout, děti alespoň udržet. „Tento zvyk platil za Gustava a platí i dnes. Líbil se nám, proto ho stále dodržujeme,“ pokračuje v rodinném zvyku praneteř nositele titulu Zasloužilý mistr sportu. Kromě kruhů ho pamatují také obrazy nebo rozsáhlý archiv. Ukrývá poklady jako jsou jeho pohledy, dopisy, mapy a další artefakty.

Na siláka, který během svého života procestoval celý svět a absolvoval neuvěřitelných deset tisíc zápasů, nezapomněli ani v litovelském pivovaru. Na jeho počest vaří polotmavou nefiltrovanou třináctku zvanou Gustav.

Pivo až po zápase

Není to bez souvislosti, Frištenský se s litovelským pivem setkal už v prvním desetiletí 20. století, kdy se do města přiženil. Jeho chotí se stala dcera prvního litovelského sládka Josefa Elledera Miloslava. Manželství jim vydrželo čtyřicet let. Nějakou dobu žili i v pivovaru, jehož zahrady se staly dějištěm zápasníkových tréninků.

Díky němu také stojí historický pivovarský komín. Když si roku 1908 bral Miloslavu Ellederovou, věnoval jejím společensky vysoce postaveným rodičům dar. Tím byly peníze. Za ně se poté nakoupily akcie, na což navázala právě stavba komínu. „V nadsázce ráda říkám, že ten komín je náš,“ doplnila s úsměvem Zdeňka Frištenská, která o svém známém předkovi slyšela pouze z vyprávění.

Plakát upoutávající na vystoupení Gustava Frištenského v jednom z cirkusů v některé z německy mluvících zemí. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

Pivo ovšem Gustav pil výhradně až po trénincích a zápasech. Výživového poradce, maséra ani manažera jako současní vrcholoví sportovci nikdy neměl. Všechno si zařizoval sám, včetně domlouvání jednotlivých utkání a zahraničních turné.

Kromě řecko-římského zápasu se Frištenský věnoval i dalším sportům. Zakládal také sportovní kluby, podporoval kulturu nebo sportování dětí. I když je sám neměl, miloval je. Velmi často se stávalo, že do jejich soutěží věnoval svoje vlastní poháry. V současné době na něj v „jeho“ Litovli upomíná i bronzová socha stojící před budovou sokolovny. Dílo Jiřího Fingera odhalili na podzim 2013.