Bezměrovská jízda králů: na vlastních koních a bez stovek diváků

Jízda králů neodmyslitelně patří k tradicím a zvykům Hané. Jedním z mála míst, kde se slavnost dodnes koná, je Bezměrov na Kroměřížsku. I letos tam začátkem června přivítají bájného krále Ječmínka na koni. Na Hané se jízda králů dodnes koná ještě v Chropyni, Kojetíně a Doloplazích.

Jízda králů v Bezměrově může být svým pojetím považována za nejspontánnější na Hané. Foto: Pavel Rozsíval/VMO

Jízda králů v Bezměrově je tradice novodobá, sahá do roku 2007. Tehdy se místní nadšenci v čele s Milanem Zahradníkem rozhodli oživit upadající hody svatodušní jízdou králů. „Místní hody, které připadají na svátek Letnic, tak dostaly nový rozměr. Pravidelně se konají v sobotu den před svátkem vždy koncem května nebo začátkem června. Letos připadly na 8. června,“ říká etnolog Josef Urban z Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Tradice je nejspontánnější na Hané

Podle Urbana je jízda králů v Bezměrově tou nejspontánnější z celé Hané. „Je to i tím, že Bezměrov není moc známý. Nejsou tam stovky návštěvníků, kteří by zvyk posunuli trochu někam jinam. Navíc probíhá o Letnicích a účastníci navštěvují celou vesnici,“ míní. Královská družina má pravidelně okolo deseti členů. Do průvodu se také zapojují krojovaní a muzikanti. „Jdou vesnicí, občas jim někdo otevře, stává se, že i improvizují. Potom, co obejdou lokalitu, průvod končí na hřišti předáním hodového práva. Starosta jej předá místní chase a ta začíná úřadovat. Následuje vyplácení představitelů obce a místních spolků plácačkou za jejich ‚hříchy‘. Poté probíhá kácení máje. Je to vlastně letniční, májová a hodová tradice v jednom,“ přidává etnolog. Důležité podle něj také je, že ve vesnici je spousta rodin, které ještě mají koně, starostu nevyjímaje. V jiných lokalitách si je musejí často půjčovat.

Bez stovek návštěvníků zůstává tradice více autentická. Foto: Pavel Rozsíval/VMO

Na Kroměřížsku mají krále Ječmínka

Ústřední postavou slavnosti se v Bezměrově stal král Ječmínek v kroji. Podmínkou je, že jeho představitel musí být svobodný. „Milan Zahradník z počátku chtěl, aby byla účast otázkou jen mužské chasy a důsledně trval na tom, aby na koních jezdili jen chlapci. Postupem času se však stejně nějaká dívka do mužského kroje oblékla a stala se členkou družiny. V Bezměrově spousta hochů vlastní koně a má k tradici vztah, v dohledné době tak určitě nehrozí, že by zanikala,“ věří Urban. Postava krále Ječmínka se objevuje i při jízdách králů v Chropyni a Kojetíně. Podle vyprávění se měl u Chropyně narodit. „Pověst říká, že se král Ječmínek zjeví, až bude zemi moravské nejhůře a čas od času se prý poctivým lidem objevoval.“  Naopak v Doloplazích na Olomoucku má hlavní postava, dospívající král, dívčí hanácký kroj. „Zde se při obnovení zvyku částečně inspirovali slováckými jízdy králů, kde ústřední postavu dle pověsti nejčastěji ztotožňují s Matyášem Korvínem a jeho útěkem v přestrojení před králem Jiřím z Poděbrad,“ popisuje odborník.

Novodobá tradice se v Bezměrově počítá od roku 2007. Foto: Pavel Rozsíval/VMO

Nejstarší tradice je v Doloplazích

Historicky bývalo podobných akcí mnohem víc. Kromě Slovácka byly v 19. století jízdy králů živé i na Hané. Postupně ale mizely. „Snižoval se stav koní, v roce 1848 se zrušila robota, scelovaly se pozemky. Hned několik faktorů tak mělo vliv na to, že v jednotlivých obcích jízdy králů postupně zanikaly. I díky národopisné výstavě v roce 1895 se pak opět jízdy obnovovaly, už však spíše na folkloristické bázi často bez ohledu na původní prostředí a obřadní souvislosti,“ vysvětluje Josef Urban. Například v Doloplazích se jízda králů obnovila v roce 1977 a třeba v Chropyni ještě později. „Až do roku 2002 se jezdilo i v Nákle na Olomoucku. Taky ji pořádali v Manerově na Vyškovsku, kde tradici obnovili v roce 2010. Tamní průběh se lišil a byl poměrně striktní. Král Ječmínek byl malý chlapec, kterého odvezli za vesnici a chasa jej hledala. A po jeho nalezení následovala obchůzka vesnicí. Zatím poslední jízda se uskutečnila v roce 2013. Každá oblast si tak pojala slavnost po svém,“ doplňuje Josef Urban.