Mlýn Kojetín chce svou mouku rozšířit do celé republiky

Rodinný podnik, tradice a kvalita. Tak by se dala ve zkratce popsat společnost Mlýn Kojetín na Přerovsku. Letos přichází se zásadní novinkou. Zákazníci najdou v regálech mouky v novém obalu a s novým názvem. Z mouky Mlýn Kojetín se stala Kojetínská mouka. Firma chce svůj záběr rozšířit i mimo Moravu.

Kojetínský mlýn je ve 21. století plně automatizovaným podnikem, který používá nejvyspělejší mlýnské technologie od společnosti Bühler. Foto: archiv firmy

Kojetínský podnik vylepšil obaly pro kilové mouky. „Změnil se design, snažili jsme se o trochu modernější pojetí, ale pořád vycházíme z naší tradice. Typická perokresba mlýnu, která byla na všech sáčcích, to je ta tradice od roku 1992 a ta zůstává,“ říká jednatel firmy Jan Kantorek. Přidává, že s tím souvisí i neustálá modernizace firmy. Koncem loňského roku uvedli do provozu novou balírnu. „Je to kompletně automatická linka, která je schopna naplnit sto dvacet sáčků za minutu s tím, že se jich nedotkne lidská ruka. Dřív museli zaměstnanci skládat desetikilové balíky ručně. To byla těžká manuální práce,“ popisuje jednatel společnosti.

Zájem o mouku mezi drobnými spotřebiteli

Hlavním trhem pro Mlýn Kojetín jsou pekařské firmy. Zákazníky tvoří především různě velké podniky, od průmyslových pekáren a těstáren, kde je mouka dodávána vlastními cisternovými vozidly, až po rodinná pekařství a cukrářství, kterým je dodávána v pytlích 15 nebo 50 kilogramů. Přesto si drží zájem i mezi koncovými zákazníky. Právě k nim tak směřuje nový design kilových balení. „Byli jsme před rozhodnutím, jestli v této oblasti budeme pokračovat nebo ne. Technologie, kterou jsme měli, byla už zastaralá. Protože je ale naše mouka například na Valašsku tradiční a víme, že tam s námi pečou jak babičky, tak i jejich vnučky, bylo nám líto v tradici nepokračovat. Zainvestovali jsme do nových technologií, nové budovy, logistického centra,“ navazuje obchodní ředitel společnosti Jan Kantorek mladší.

O chod rodinného podniku se stará Jan Kantorek (vlevo) a jeho syn Jan Kantorek. Foto: archiv firmy

Kojetín chce na celorepublikový trh

Kojetínská mouka je v některých regionech vyhlášená. Třeba na Valašsku, střední a jižní Moravě a taky Lounsku. V současné době se začíná prosazovat i v Praze. Vedení podniku by ale chtělo trh ještě rozšířit. „Ve spotřebitelském balení, které je určeno konečnému zákazníkovi, bychom chtěli Kojetínskou mouku vzít jako republikovou věc. Poptávka po ní je, jen ji není kde koupit. Během letošního roku bychom se chtěli dostat alespoň do jednoho celostátního řetězce, který je schopen distribuovat naši mouku do celé České republiky,“ popisuje plány obchodní ředitel. Podnik nabízí kompletní sortiment: hladkou, polohrubou, hrubou mouku. Taky mouku 650, tedy tmavší hladkou nebo hrubou krupici. Pro velkoodběratele pak i veškerý sortiment pšeničných a žitných mouk.

Mouka z Hané, z hanáckého obilí

Kojetínská mouka je výjimečná tím, že je umletá především z obilí z Hané a Jižní Moravy. „Nedovážíme odjinud. Nakupujeme výhradně českou pšenici od prověřených dodavatelů. I proto se můžeme pyšnit označením Česká potravina a značkou kvality KLASA,“ vysvětluje Jan Kantorek starší. Jeho syn ho doplňuje, že sice mají nové obaly, ale přesto se drží letité tradice. „Filozofie společnosti je jasná. Klademe velký důraz na tradici, kvalitu a poctivost. Garantujeme původ obilí, pracujeme s českým kapitálem, jsme finančně stabilní firma, která ctí jen poctivou obchodní politiku,“ říká Kantorek mladší. Doplňuje ještě, že se snaží působit dobře nejen navenek, ale i uvnitř podniku. „Staráme se o naše zaměstnance, víme, že bez nich by firma těžko existovala. Jsme ucelený svazek lidí, kteří táhnou za jeden provaz a to jak myšlenkově, tak hodnotově,“ zamýšlí se obchodní ředitel.

Válcové stolice Bühler používané ve výrobě. Foto: archiv firmy

Návrat k tradicím

Obchodní trh se podle něj mění, stejně jako se vyvíjí společnost. Čeští zákazníci však dnes stále častěji chtějí kvalitní české zboží. „Segment se mění neustále. Přelom tisíciletí byl příznačný prohloubením globalizace, každý si mohl koupit všechno a bylo mu jedno, co ve finále kupuje. Dnes mám za to, že český spotřebitel směřuje k tomu, že sám cítí potřebu podpory českých firem a české značky. Spatřuji v tom návrat k hodnotám. Vidím pozitivní posun zákazníka od ceny ke kvalitě potravin,“ přemítá Jan Kantorek mladší. „Ještě před čtyřmi lety byla centra našich měst liduprázdná. Všichni trávili víkend v nákupních centrech. Ano, jezdí se tam stále, ale taky stále častěji si lidé raději zajdou pro poctivou uzeninu k místnímu řezníkovi, nebo pro dobré a čerstvé pečivo do pekárny,“ doplňuje.

Silné konkurenční prostředí

Po revoluci u nás bylo více než 150 mlýnských provozoven, dnes je větších či menších firem okolo čtyřiceti. Těch, které ale bojují o místo na trhu, je přibližně deset. Nejvíc mlýnů je v současnosti na Moravě. „V Čechách byl úbytek větší. Na Moravě je koncentrace mlýnských společností opravdu velká, což se projevuje i silným konkurenčním prostředím. To je i jeden z důvodů, proč poslední roky nejsou pro mlynáře nejlepší, boj je opravdu hodně silný. Jsou subjekty, které i za cenu ztráty dodávají za podnákladové ceny. Tahle situace se opakuje ve vlnách, teď ale trvá o trochu déle. Věříme, že nás čekají lepší časy,“ konstatuje jednatel společnosti, kterou založil jeho dědeček ve dvacátých letech minulého století. 

V moderním mlýně je mlynářů nedostatek

Od té doby se hodně změnilo. Mlýn ve 21. století je plně automatizovaný, moderní podnik. Časy, kdy mlýnské kolo utáhlo veškerou mechanizaci, jsou už dávno pryč. Důvodem je i mletí několikanásobně větších objemů než kdysi. „Používáme nejvyspělejší mlýnské technologie od společnosti Bühler, všechno je řízené počítačem. Do mlýna jsme hodně investovali, je to však nekonečný proces. Tam, kde jsme před deseti lety začali, se dnes můžeme už opět vrátit. Nelze nechat něco zastarat, vše potřebuje obnovu,“ míní jednatel společnosti.

Cílem podniku je nyní udělat ze značky Kojetínská mouka celorepublikovou záležitost. Foto: archiv firmy

Důležití jsou taky kvalifikovaní pracovníci. Problémem je, že obor mlynář se nejblíž vyučuje v Rakousku. „Mlynáři nejsou a přetáhnout někoho z Plzně do Kojetína není moc reálné. Hlavně je to hodně drahé. Snažíme si proto vychovat vlastní dorost, uvidíme, jak to dopadne. Spolupracujeme s učilištěm z Kroměříže. Kontinuita musí zůstat zachovaná, aby s námi byli zákazníci spokojeni. Jednoduše chceme udržovat tradici výroby kojetínské mouky a stát se tak hrdými pokračovateli v díle zakladatelů kojetínského mlýna,“ doplňuje Jan Kantorek starší.