Svět svých pohádkových hrdinů opustila spisovatelka Marcella Dostálová

Svoji rodinu, přátele, čtenáře i pohádkové hrdiny opustila spisovatelka a členka Obce spisovatelů Marcella Dostálová, autorka jedenácti knih.

Spisovatelka Marcella Dostálová. Zdroj: spisovatele.upol.cz

Narodila se 27. listopadu 1934 v Chebu. V roce 1939 se odstěhovala do otcova rodného Prostějova. František Motl provozoval na hlavním náměstí obchod s šicími stroji a mechanickou dílnu. Už v dětství vymýšlela pro svoje kamarády hry a nacvičovala je s nimi. Recitovala, hrála divadlo a ve čtrnácti letech začala psát první básně. V roce 1953 maturovala na Gymnáziu Jiřího Wolkera. Z politických důvodů však nemohla studovat na vysoké škole. Musela nastoupit do průmyslu. Obor český jazyk a výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci studovala dálkově až na přelomu padesátých a šedesátých let. Potom působila jako učitelka na základních školách v Olšanech, Přemyslovicích a v Prostějově.

Cesta k literatuře

V roce 1993 založila při Regionálním osvětovém středisku (ROSA) klub tvůrčího psaní Violka. Stala se jeho vedoucí, organizátorkou i editorkou almanachů a sborníků. Pořádala besedy pro děti ve školách a v městské knihovně. Externě učila na katedře českého jazyka a literatury Pedagogické fakulty UP v Olomouci. Do roku 1989 psala „do šuplíku“. Její prvotina – básnická sbírka Studánko, má lásko vyšla až v roce 1995.

Poezie lásky a života

Její poezii charakterizuje několik atributů. Patří mezi ně láska k životu, rodičům, dětem, přírodě, naděje, empatie, sounáležitost, schopnost odpustit. Symbol studánky je symbolem čistoty, naděje a úsilí o dobro. Druhá sbírka Balancuj dál, akrobate… vydaná pod pseudonymem Marie Marcella (1996) nepředstavuje nezvalovského akrobata přinášejícího radost, veselí a zábavu, ale i obavy a pocity ohrožení: „Balancuj dál, akrobate, na šňůře pod šapitó slunce, dokud tě udrží, máš štěstí…“

Slunce je dalším motivem básní. Je nositelem světla a víry v zrod něčeho nového. Zasvětila mu sbírku Naděje, mé slunce. Obsahuje také básně v próze, jimiž bilancovala svůj život. Dostálová se rovněž vrací do rodného kraje. Najdeme zde i prostějovské reálie (Nad hrobem Jiřího Wolkera, Záhoří po letech, Na Kosíři – Socha Maria, Kaplička).

Její básnická tvorba byla kladně přijata naší literární kritikou. Vidí v ní stopy Karla Tomana a Josefa Hory, vlivy básníků Kamila Bednáře, Jiřího Ortena, Ivana Blatného a Jany Štroblové. Její lyrika je analytická, reflexivní a je sondou do současného života. Myšlenku vyjadřuje veršovou zkratkou. Jedná se o poezii zámlk.

Pohádky plné kouzel a dobrodružství

„Pohádka by měla děti zaujmout krásou, myšlenkou a přesvědčivostí. Hrdina by měl mít vlastnosti statečného, dobrého a poctivého člověka,“ řekla o smyslu pohádek Marcella Dostálová. Tím se také řídila ve své tvorbě pro děti a mládež. Vstoupila do ní knihou Babiččiny pohádky. Dočkala se dvou vydání (1997, 2005) a vítězství v soutěži Jičín – město pohádky.

Babiččiny pohádky.

V knize Malá víla aneb Cesta za pohádkou vystupují sourozenci Libor a Karolína, kteří se každý večer vydávají na cestu pohádkovou říší. Jejich průvodkyní je vodní žínka – Malá víla. Přináší jim ponaučení i radost. Mahulena je příběhem lásky prince Vítka a krásné tanečnice Mahuleny. Do cesty se jim postavil hamižný ministr Lysandros. Zásluhou šaška a princovy chůvy byla však Mahulena osvobozena a zlo bylo potrestáno. Kouzelná bota Žluťáska „vystupuje“ v knížce Tony a jeho kouzelná bota.

Knihy Kouzelné a moderní pohádky pro zvědavé děti a Jakub a copatá Miki jsou zasazeny do reálných příběhů. Dětská dobrodružství se v nich prolínají s pohádkovými motivy. Autorčinu prózu uzavřela povídková kniha z roku 2017 Podivuhodné příběhy člověka.

Svět pohádkových příběhů je obydlen nadpřirozenými postavami známými z klasických lidových pohádek – vodník, čarodějnice, víly, Bazilišek, jeskyňky. Vystupují zde také bytosti, které spisovatelka vytvořila na základě tradičních pohádek – zlí mužici z Černého dolu, domýšlivá a ukrutná Pepina, bahenní bytosti divousové, antropomorfizovaná duše stromu, víly rákosničky. Dozvíme se, jak bystrý Kašpárek nachytal falešnou babu Čaraburdu a pomstil se jí. Dlouhonos zase dostal trest za svoji zvědavost a Šibal z hradu Puk nedal pokoj, dokud nevyřešil jeho záhadu.

A já věřím, že na konci tmy je každá cesta dobrá…

Její knihy nejen poučovaly, ale i podněcovaly a inspirovaly. Některé příběhy z Malé víly se dočkaly rozhlasové úpravy v podání Českého rozhlasu Olomouci. Pohádky Jak Kašpárek napálil babu Čaraburdu a Kouzelná studánka byly zpracovány v televizní úpravě televizí Noe. Sbírka Balancuj dál, akrobate… se dostala i do zahraničí mezi naše krajany v Chorvatsku a Velké Británii zásluhou anglického překladu Arnošta Navrátila. V dubnu vydala Jola v Kostelci na Hané poslední básnickou sbírku Ozvěny. Obsahuje třicet bilančních básní. Na vydání čeká ještě poslední dílo. Tentokrát fantasy detektivní příběh.

Jejího psaní si vážili básníci Josef Suchý a Ivan Wernisch, herečka Gabriela Vránová, režisér Zdeněk Troška a regionální historik Bohuslav Eliáš. Marcella Dostálová obdržela v roce 2007 za svoji literární tvorbu Cenu města Prostějova.

Kapitola jejího života se uzavřela 17. května, ale kapitoly jejích knih zůstávají otevřené pro všechny milovníky krásného slova a pro další generace dětských čtenářů.

„Tak, děti, přece jen ten výlet za pohádkou nebyl marný,“ prohodila Malá víla a pak ukázala ručkou ven z borového lesíka. „Tady naše cesta pomalu končí. Obešly jste celý ostrov, vidíte před námi ten modrý lesk? To je moře, čeká nás tam vaše loďka a zbývá jen několik metrů ke břehu.“ „Několik metrů?“ zavolal Libor a rozběhl se. Několik metrů za loďkou, cestičkou k domovu, a přece nebyl ještě všemu konec. Zvláštní. Že by ještě jedno malé zastavení? Malá víla tiše promluvila, to jen, aby ji slyšel mořský vítr, vlhký a teplý, který kroužil dokola. „Pohádky jsou a budou tu navěky. Bez nich by život byl přece nudný a šedivý, a hlavně bez lásky k člověku.“ Jak by ne? Vždyť sami brzy poznají Libor s Karolinkou, jak silné je rodinné pouto. Bratr a sestra. Cožpak se mohou navěky rozejít?      

(Marcella Dostálová – Malá víla aneb Cesta za pohádkou, 2001, pohádka Pastýřka)