Autistickým dětem může pomoci speciální terapie. V Olomouci ji ve škole zatím nenajdete

Rodičům autistických dětí chybí v Olomouci speciální škola. Hledají proto možnosti, kde by se s dětmi mohlo pracovat a obrátili se na radnici. Zatím bez úspěchu, protože školy volné kapacity nemají. Město slibuje, že je bude hledat.

Psycholožka a studentka aplikované behavioralní analýzy Radka Hájková při práci s Tobiášem Nábělkem. Foto: archiv rodiny

Potřeba by byla škola, kde by se v hodinách pracovalo s autistickými dětmi pomocí takzvané aplikované behaviorální analýzy, zkráceně ABA terapie. Pomohla by například skoro devítiletému Tobiášovi Nábělkovi z Olomouce. Narodil se jako zdravé miminko. V roce a půl u něj začali rodiče pozorovat změny v chování a vyšlo najevo, že trpí dětským autismem. „Tobiáš tehdy přestal rozumět, používat slova, která už znal, přestal si hrát s hračkami. Mysleli jsme si, že má problémy se sluchem, pak se do toho přidaly další věci, třeba s pláčem dlouho usínal nebo se naopak budil. Začali jsme to řešit a zjistili diagnózu. Jednoduché to nebylo,“ popisuje jeho otec Tomáš Nábělek.

Odborníků na ABA terapii je málo

Před dvěma lety rodiče malého Tobíka objevili ABA terapii, která s autistickými dětmi pracuje a má podle zahraničních studií i zkušeností rodičů výsledky. V Olomouci ji několik rodin využívá, dá se praktikovat v domácím i školním prostředí. „V České republice je asi deset vystudovaných analytiků, odborníků, kteří pomáhají s pracovním plánem. Máme to štěstí, že v Olomouci jsou dva, jenže dětí je mnohem víc. I proto nás napadlo otevřít třídu v běžné základní škole,“ pokračuje tatínek. Autistické děti ale šestihodinovou výuku v lavici nezvládnou, některé předměty jim jsou vzdálené. Terapie by jim s pomocí asistenta měla umožnit rozvíjet se podle individuálního plánu. „Odešli by z hodiny do jiné místnosti, kde by spolu pracovali. Asistenti by se u dětí střídali, aby nedošlo ke zbytečné fixaci na jednoho člověka. Když by přišla hodina třeba tělocviku nebo jiných předmětů, které zvládnou, vrátili by se k ostatním dětem do třídy. Jedním s cílů konceptu ABA třídy je postupné začlenění dětí s poruchou autistického spektra mezi své spolužáky do všech předmětů. Tímhle způsobem by se dalo pomoct mnohem víc dětem než teď,“ zamýšlí se Tomáš Nábělek.

Spolu s ostatními se proto rozhodl požádat o pomoc město Olomouc, které základní školy zřizuje. „Víme, že některé školy by do toho byly ochotné jít, ale nemají prostor, kam by učitelé s dětmi mohli odcházet. Poslali jsme i oficiální žádost, pod kterou se podepsalo osm rodin. Takto nastavená škola existuje v Mladé Boleslavi, zatím je to ale jen první vlaštovka,“ říká otec. Doma s Tobíkem pracují, ovšem odpoledne, kdy je už unavený. „Nejvíc je mozek nastartovaný dopoledne. Snažíme se, aby to, co funguje jinde, fungovalo i u nás. Navíc je spočítáno, že investice, které se do dětí vloží teď, pak v jejich dospělosti státu, potažmo sociálnímu systému ušetří spoustu peněz. Díky ABA terapii budou víc soběstační,“ krčí rameny Tobiášův táta.

Ve školách není místo ani pro stůl navíc

Podle vedoucí oddělení školství olomouckého magistrátu Hany Fantové město hledalo vhodné prostory, ale bez úspěchu. Volné kapacity ve školách nejsou. „My i zástupci krajského úřadu jsme se snažili školu hledat, mluvili jsme s našimi řediteli. Školy opakují, že nemají ani místo, kam by dali stůl pro asistenta,“ uvedla Fantová. „Problém je i v tom, že ředitel i pedagogický sbor musejí být připraveni. Rodiče nabízejí pomoc, ale myslím si, že by tam měl být nějaký učitel, který bude problematiku alespoň v základních obrysech znát. Rodiče chápeme, chtěli začít od nového školního roku. Nevylučujeme, že se to od toho dalšího v některé škole podaří. Ale chce to přípravu a nějak se dohodnout i s ředitelem nebo ředitelkou, aby to vzali za své,“ doplnila vedoucí oddělení školství, že úřad bude hledat dál.