(Ne)známý zápasník František Frištenský. Porazil i šampiona americké armády

Jeho kariéra zůstává ve stínu staršího a slavnějšího bratra Gustava. I František Frištenský přitom v řecko-římském zápase slavil výrazné úspěchy. A to i přesto, že na zápasníka byl oproti ostatním dost lehký.

František Frištenský po zápasnickém turné v severní Americe v roce 1921. Foto: archiv Zdeňky Frištenské

Velká část životních osudů Františka Frištenského se pojí s jeho o zhruba osm let starším sourozencem Gustavem. Stejně jako on se – v únoru 1887 – narodil v Kamhajku u Kolína a vyučil se řezníkem.

V Gustavových stopách

Gustava odmalička pozoroval při cvičení. Když jej viděl při prvním zápase před otcem, udělalo to na něj takový dojem, že se silovému sportu začal věnovat také.

Stejnou cestou se vydali i jeho další dva bratři Josef a Karel. Frištenští tak dohromady vytvořili známé zápasnické kvarteto. Nejmladší z něj František se roku 1899 odstěhoval za Gustavem do Brna, kde se v zápase dále zdokonaloval.

Lehčí a obratnější

Měřil dobré dva metry, vážil však pouze 84 kilogramů. Na zápasníka to tehdy bylo dost málo. „Děda si ze své váhy ale nic nedělal. Stejně jako Gustav byl silný, vytrvalý a k tomu ještě obratnější,“ vyzdvihl zápasníkův vnuk Frank Frištenský žijící v USA.

Jeho slova potvrzují Františkova vítězství. Hned zkraje své kariéry se stal mistrem Brna i Moravy.

Frank Frištenský, vnuk Františka Frištenského a prasynovec Gustava Frištenského. Foto: archiv Franka Frištenského

Nejlepší v cirkuse, za mořem si vydělal na stroje

Jeho umění obdivovali diváci v cirkusech. V rakouském šapitó Rebernigg bylo díky němu denně vyprodáno, i když místenka na křeslo na tribuně stála osmdesát a lístek na stání dvacet krejcarů. Frištenského angažmá v Reberniggu trvalo šest týdnů a nakonec jej vyhlásili nejlepším zápasníkem.

Od podzimu 1913 do května 1914 trávil František spolu s Gustavem a jeho manželkou Miroslavou čas na turné po USA. Při zápasech si vydělával peníze, za které pořídil parní stroj s mlátičkou obilí. „Byly to americké stroje. Vím, že si je nechal dovézt lodí do Evropy. Doma na ně pak všichni koukali, protože nic takového v životě neviděli,“ přidal vzpomínku dnes sedmdesátiletý Frank Frištenský.

Bratři Gustav a František (vpravo) Frištenští. Foto: archiv Zdeňky Frištenské

Koupě strojů se jeho předkovi vyplatila. Za první světové války jej odvedli do armády, od žní do Vánoc ale místo kasáren pobýval na venkově, aby mohl lidem mlátit obilí.

Tisíc dolarů za jediný zápas

Před odjezdem na frontu ho nezachránil nikdo jiný než bratr Gustav. Na poslední chvíli mu přinesl žňovou povolenku a František tak do zákopů nemusel. Po válce se rozhodl hospodařit a zakoupil statek ve Vendryni na Těšínsku. Ve stejné době se oženil a nedaleko hranic s Polskem se mu později narodili dva synové, jako druhý v pořadí otec Franka Frištenského Jaromír.

Zkraje dvacátých let 20. století se podruhé vypravil za Atlantik, tentokrát s manželkou Marií. Do své sbírky vítězství v řecko-římském zápase získal i to nad šampionem americké armády Frankem Simmonsem Leavittem. Ten porážku velmi těžce nesl a českého dlouhána vyzval k odvetě o tisíc dolarů. Zápas trval hodinu a čtyřicet minut, Frištenský přesto znovu vyhrál.

Zápasnické kvarteto bratří Frištenských, František první zleva. Foto: archiv Zdeňky Frištenské

Jeho kariéra zápasníka ale záhy skončila. Mohlo za to zranění, které utrpěl těsně před návratem z Ameriky domů při měření sil s jedním z černošských zápasníků. „U nás v rodině se pak začalo tradovat, že se Gustav kvůli dědovu zranění hrozně naštval a zápasníka černé pleti vyzval na souboj. Prý jej nadzvedl do vzduchu a přes koleno mu poté zrušil záda, jako to předtím on udělal dědovi. Pravda to ale není,“ poznamenal Frank Frištenský, pozdější trenér volejbalu a fitness.

Hospodář na statku vadil komunistům

V tehdejším Československu se František Frištenský plně zaměřil na hospodaření ve Vendryni. V polovině dvacátých let společně s Gustavem koupili statek v Lužicích u Šternberka, nejmladší z bratrské čtveřice Frištenských ho s manželkou obchodně vedl. Prostřednictvím peněz vydělaných v Americe se také podílel na stavbě místní české školy.

Z národnostně smíšené oblasti Frištenský s rodinou čítající již čtyři syny odešel roku 1938. Usídlil se na statku v Bedihošti u Prostějova. O něj však v padesátých letech přišel, když jej komunisté označili za vesnického kulaka a veškerý majetek mu sebrali.

František Frištenský po zápasnickém turné severní Amerikou v roce 1921. Foto: archiv Zdeňky Frištenské

Po živoření v chatařské oblasti v Masečíně nedaleko Prahy se František se ženou kolem roku 1960 přestěhoval za syny Jaromírem a Zdeňkem do Rožnova pod Radhoštěm.

Sílu neztratil ani na stáří

„Pamatuji si, že děda strašně trpěl tím, že se žádný z jeho synů nedal na zápas. Spokojený byl, až když jsem já začal chodit do juda. Jednou se mnou chtěl trénovat a tak se mnou mrsknul o zem, že jsem pak sotva chodil,“ vzpomíná zápasníkův vnuk.

V Rožnově si František Frištenský na sklonku života přivydělával v dílně u syna Jaromíra. Montoval elektromotory v komunálních službách a pořád dokazoval, že má velkou sílu. „Jednou viděl, že dva učňové nejsou schopní přenést motor. Řekl jim, ať jdou pryč a sám těžký kus postavil na stůl,“ vybaví se Frankovi Frištenskému, jenž s rodinou krátce po sovětské okupaci Československa emigroval do Švýcarska a poté se přestěhoval do USA.

Životní pouť Františka Frištenského se uzavřela v srpnu 1965, kdy podlehl srdeční příhodě. Zemřel tak v prakticky stejném věku jako jeho bratr Gustav, který v roce 1957 zesnul měsíc před svými 78. narozeninami.