Hanáci z Troubek pěstují lásku k folkloru už padesát let

Vystupování v Československu, České republice, na Slovensku i v mnoha evropských zemích. Na poutích, slavnostech, festivalech i nejrůznějších posezeních. To vše má na kontě folklorní spolek Hanák z Troubek, který letos slaví padesát let své obnovené činnosti.

Folklorní spolek Hanák má v současnosti na pětaosmdesát členů. Foto: archiv spolku

Počátky souboru sahají až do roku 1938, kdy troubecká organizace Orla uspořádala velkou národopisnou slavnost u příležitosti dvacátého výročí Československa. Soubor tehdy předvedl několik hanáckých tanců. Poté se činnost vyvíjela nepravidelně, soubor sice fungoval, ale s přestávkami. Až v lednu roku 1969 se Marie Rašková, vedoucí Kulturního střediska v Troubkách, rozhodla, že tak už to dál nejde. Od té doby pracuje Hanák pravidelně, bez přestávek, až do dnešních dnů.

„Za celou tu dlouhou dobu činnosti prošlo naším souborem mnoho členů, kteří se velmi aktivně zapojovali do nácviku hanáckých tanců. Dříve bylo zvykem, že chodily tančit i celé rodiny, mnoho členů k nám jezdilo z Přerova, Tovačova a okolních vesnic. Dnes máme členy i mimo obec Troubky, jak dospělé, tak i děti,“ líčí současnost souboru předseda spolku Stanislav Vojtek. Dodává, že věkový rozptyl je velice široký: do souboru chodí tříleté děti i „lidé ve věku xxx,“ jak Stanislav Vojtek doslova uvedl.

Budoucnost je v omladině

Soubor má dnes tři složky pojmenované Hanáček, Hanák-Omladina a dospělý soubor Hanák. „Hlavně v dětech a Omladině vidíme svou budoucnost, protože pod rukama svých vedoucích si pomalu, ale jistě nacházejí lásku k tradicím a folkloru,“ říká předseda.

Posezení u cimbálu v prosinci 2017. Foto: hanaktroubky.webnode.cz

Stálých členů Hanáku je nyní pětaosmdesát. Na akcích, kde soubor vystupuje, pomáhají při organizaci přátelé spolku a při výročích se schází i skupina starších a bývalých členů, kteří ještě předvedou na vystoupení, jak jim to stále skvěle tančí a zpívá. „Nesmím zapomenout ani na naši skvělou muziku, které patří obrovský dík za to, že nejen krásně hraje, ale také všechny skupiny spolku doprovází živě na zkouškách,“ říká Vojtek.

Repertoár souboru je velice široký, najdeme v něm tance, písně, tradice a zvyky z Hané. Soubor vystupuje s jednotlivými tanci, ale i s celými pásmy. Sem patří například Zabíjačka, Dožatá, Řemesla, Hospoda, Odvedenci a podobná témata. Na choreografii se v minulosti významně podíleli Alois Běhal a Jan Kadlec. Nyní má soubor v repertoáru i pásma, která skvěle zpracovala členka Eva Vojtková.

Nedílnou součástí folkloru jsou národní kroje. Hanák tancuje v krásných, ale dle slov předsedy Vojtka finančně velmi nákladných hanáckých krojích. Členové spolku usilují o to, aby noví členové, kteří chtějí tancovat, dostali kroje, které patří spolku, a nemuseli je kupovat sami. Proto se snaží je nejen udržovat, ale i opravovat a stále pořizovat nové.

O lásce k folkloru

Letos má spolek Hanák díky padesátému výročí velký důvod k oslavám. Na Folklorních hodových slavnostech mu už přijeli zatancovat a popřát první gratulanti. V prosinci spolek pořádá tradiční vánoční Posezení u cimbálu, kde by bilancování a hodnocení činnosti měly vyvrcholit. Kromě toho připravuje tisk nových almanachů, výstavu ze současnosti a historie a do Troubek za ním přijedou také přátelé z Blaťáckého souboru ze Ševětína.

I letos v prosinci Hanák Troubky pořádá tradiční posezení u cimbálu. Foto: hanaktroubky.webnode.cz

„Kdo chce plánovat budoucnost, měl by se dívat do historie. A to je i náš případ,“ říká Stanislav Vojtek. A dodává, že lásku k folkloru nelze asi zdědit, ta se musí pomalu, ale jistě zasít již v dětských srdíčkách a pak pěstovat. „Je jisté, že všichni naši nástupci u tancování, zpěvu a hraní nevydrží, ale to, co se ve spolku Hanák Troubky jednou naučí, to jim vydrží na celý život a mohou to předávat dále, třeba jen svým dětem nebo vnoučatům. Já mám folklor rád, protože se v něm dá najít spousta odpovědí a moudrosti, které po staletí vytvářeli naši předkové. Byla by velká škoda, kdyby tyto krásné hanácké zvyky zanikly. Člověk, který ve svém volnu přejde dobrovolně práh svého domu a jde dělat něco pro druhé, je buď blázen, nebo svatý. My nejsme ani jedno ani druhé, jen máme přání, aby po nás zůstala v historii stopa, že jsme se snažili udržet tradice z minulosti i pro budoucnost,“ vyznává se v závěru Stanislav Vojtek a přidává hanáckou básničku:

„Hanák tade bode
do skonání světa,
ale Hanáci z Tróbek
dyl o štere leta.“