Průmyslová zóna Kralický háj bývala lužním lesem a samotou

Ulice Háj v Kralicích na Hané je adresou provozů a firem v průmyslové zóně v těsném sousedství Prostějova. Kralický háj prošel historickým vývojem po linii lužní les – privilegovaný obecní les – obora – chrastina s rybníky – chrastina s polem – samota k bydlení a podnikání – rekreační a oddychová zóna – průmyslová zóna. Psali o něm archeologové, publicisté i historici Ondřej Přikryl, Matouš Večeřa, Bohuslav Kraus, Jan Šrot, Jan Tomis, Pavel Fojtík, Michaela Kokojanová. Zobrazovali ho výtvarníci Tomáš Štětka a Jaroslav Votruba.

V místech dřívějšího lužního lesa je dnes průmyslová zóna. Foto: Hana Bartková

V prostoru mezi Čechůvkami, Trpínkami a Vrahovicemi se v minulosti nacházel les. Moravský markrabě Jošt jej listinou z 8. prosince 1375 daroval Kralicím. Všichni obyvatelé jej vlastnili rovným dílem a mohli z něj brát trávu a dříví za roční poplatek dvě hřivny stříbra splatné po jedné na sv. Jiří a na sv. Martina. Byly zde tři středověké osady. Trpenovice splynuly koncem 15. století s Vrahovicemi. Jejich název dnes připomíná už jen místní část obce Trpínky. Rakousky se nacházely na louce Rohoznici, nyní při železniční trati směrem do Bedihoště. Stará Ves, o níž máme jedinou informaci z listiny z roku 1459, ležela kilometr severozápadně od Rakousek. Dnes je připomínají jen názvy polních tratí. Zanikly v důsledku zakládání rybníků.

Jan Heralt z Kunštátu v tomto prostoru koncem 15. století vybudoval několik rybníků. Největší z nich byl Velký rakouský rybník, další menší byly Polní a Vítkovský rybník, obyvatelé zaniklých osad byli přesídleni do Prostějova, většinou do ulic Újezd a Dolní.

Vratislav z Pernštejna v roce 1577 založil v Háji oboru určenou pro chov daňků a srnců. Podzemní místnosti byly upraveny jako bažantnice, v povědomí obyvatel byla ještě v 19. století.

Samota se dvěma hostinci

Samota Hraza – Na Hrázi představovala jakési volné pokračování Staré Vsi. Nacházela se nedaleko cesty do Kralic, mezi říčkou Valovou a mlýnskou strouhou tekoucí od Prostějova. Bylo zde několik domů, vodní mlýn, kaplička sv. Jana Nepomuckého z roku 1759 vybudovaná kralickým farářem Janem Josefem Patilkou u východní zdi mlýna a dva hostince. Horní – Růžičkův měl solidní pověst, zato dolní (U Machačů, U Janáků, U Klementů) při cestě do Kralic byl označován za „loupežnickou“ hospodu. Fungovala ještě po roce 1945.

Letecký pohled na Kralický háj ze září roku 2010. Zdroj: Kralice na Hané v obrazech, vydal Městys Kralice na Hané 2010.

Mlýn zanikl. V roce 1921 k němu byla přistavěna koželužna. Kaplička byla za Josefa II. zrušena. Památkový úřad odmítl ve třicátých letech 20. století chráněný objekt zbourat. Jelikož nebyla opravována, postupně chátrala. Nacházela se zde ještě kolem roku 1969, nicméně v žalostném stavu.

Tajemství archeologie a historie

Archeologický průzkum odhalil různá tajemství. Přinesl objev staré středověké studny, zbytků bažantnice, keramiku, železné kladívko. Mezi poslední nálezy patří čepec zvaný kruseler a keramický cášský roh. Ten byl suvenýrem z poutí do Cách a pochází z přelomu 14. a 15. století. Začátkem 20. století byly nalezeny římské mince a brakteáty z doby Přemysla Otakara II. Zřejmě je zde ztratili procházející kupci. Háj sloužil jako úkryt v roce 1425 třem františkánům prchajícími před husity, 14. listopadu 1425 byli upáleni nedaleko Kralic.

Dnes už dřívější Háj připomíná jen pár stromů u mostku přes říčku Valovou. Foto: Hana Bartková

Háj byl také oblíbeným výletním místem Prostějovanů, škol a spolků. V osmdesátých letech 19. století zde vznikal český Prostějov. Hostinský a praporečník prostějovského Sokola Ferdinand Růžička poskytoval v hostinci zázemí pro schůze členů národní strany. Setkávali se zde František Možný, Josef Vrla, Josef Hoch, Florián Novák, Arnold Binko. V roce 1890 tu proběhlo shromáždění na 1. máje.

Pohledy do minulosti a současnosti Háje

Privilegium na Háj přiznal v roce 1679 Kralicím také jejich další majitel Ferdinand Julius ze Salmu. Seilernové Háj rozdělili na podíly a obyvatelé Kralic odtud podle jejich velikosti mohli brát půdu i trávu. Velkostatek svoje podíly začal měnit v pole. V letech 1869–1871 byl téměř celý háj vykácen, zmizely statné duby, buky, jasany, lípy, javory, osiky a olše. Zbytek Háje zmizel přes protesty veřejnosti a Okrašlovacího spolku v roce 1914.

Ve dvacátých letech vznikl školní statek při Zemské odborné škole hospodářské. Zemědělskou půdu využívala zdejší učňovská zahradnická škola při hospodářské škole. V letech 1929–1931 byla zřízena čistírna odpadních vod. Funguje dosud a spravuje ji společnost Moravská vodárenská. Při regulací Valové v roce 1927 byly odstraněny poslední porosty keřů a močály.

Změnila se krajina a lidé. Dříve bylo hlavním rysem zemědělství a zahradnictví, nyní průmysl, za uplynulých dvacet let zde byla vybudována průmyslová zóna. Kralický háj tak píše už jinou kapitolu své historie.

Největší přízni se těšíval Háj u Kralic. Přicházely tam celé rodiny. Nájemce hostince Růžička uctíval hosty kvasnicovým pivem, které naléval do dřevěných korbelů, jedly se ryby nebo tvarůžky, o zábavu se postaral harmonikář a zejména potulní komedianti, kteří sem přicházeli ukazovati své kejkle. V přízemí hostince se tancovalo.

(seriál Ze starého Prostějova, Hlas lidu, ročník 1939)

Co pobyt v Háji člověku blaženým činilo, bylo to, že Háj byl domovem různého zpěvného ptactva, hlavně slavíků. Mnoho Prostějováků strávilo noc ze soboty na neděli v Háji. O jedné hodině z půlnoci na jednom velikém starém dubu, na němž přibit byl plechový obrázek Panny Marie, nedaleko Kralic, ozval se první slavík. Jakoby signál dal ostatním zpěvákům, ozvali se všichni slavíci v celém Háji a zpívali nepřetržitě do třetí až čtvrté hodiny rána. Noci strávené v Háji pro milovníky zpěvu slavičího byly pravým požitkem…

(Matouš Večeřa: Kralický háj, vzpomínky, Hlasy z Hané, 11. března 1914)