Oceňované pivo Gustav je silné, ale svižné jako sám Frištenský

Nefiltrované polotmavé pivo Litovel Gustav 13° už podruhé získalo značku Regionální potravina Olomouckého kraje. V soutěži, které se zúčastnilo přes 78 produktů od 31 výrobců, uspělo v kategorii alkoholických a nealkoholických nápojů. O tom, proč se pivo jmenuje po Gustavu Frištenském a jaký vztah měl slavný zápasník k litovelskému pivu, odpovídá v rozhovoru emeritní sládek Pivovaru Litovel Miroslav Koutek. Zmiňuje se i o tom, že slavné jméno jej provází celým životem.

Emeritní sládek Pivovaru Litovel Miroslav Koutek v muzeu pivovarnictví v expozici věnované Gustavu Frištenskému. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Jak dlouhá je vazba Gustava Frištenského na litovelský pivovar?

Je velmi dlouhá. Gustav Frištenský se narodil v 19. století, jako náš pivovar, šli dějinami ruku v ruce, společně.

Jak se vlastně ocitl v pivovaru?

Mnozí si myslí, že se tady v Litovli narodil. On však pocházel z Kamhajku u Kolína, ale v Litovli zakotvil díky pivovaru, tedy přesněji, díky dceři prvního litovelského sládka, Josefa Eledera. Frištenský tehdy zápasil ve městech nejen naší vlasti a zavítal i do Litovle. Pro město to tehdy byla velká událost, musíme si uvědomit, že neexistovala televize ani rozhlas, psal se rok 1906. Takže, když přijel Mistr Evropy, chtěli ho vidět v akci. Dochovala se i humorná příhoda, kdy se studenti zdejšího gymnázia na něj chtěli jít podívat, ale měli tu „rvačku“ zápasníků zakázanou od profesorů. Nalepovali si kníry, půjčovali si klobouky od svých otců, aby tam mohli zamaskováni jít a to se jim opravdu podařilo. V sále nechyběl ani sládek Josef Eleder, velký vlastenec, který tam přišel se svou dcerou Miroslavou. Mimochodem, po zápase, při večeři, vítěz zápasu Gustav okusil naše pivo a velmi mu zachutnalo. Na druhý den dostal „za to krásné zápasení“ kytici od Miroslavy a poslal do pivovaru písemné poděkování. Později z toho byla návštěva v pivovaře a za dva roky 10. srpna 1908 se konala svatba.

Sládkova dcera ho tedy oslovila a povedlo se jí ho dostat do chomoutu…

Dá se říct, že ho položila na lopatky a stačila jí na to květina. Frištenský, jako amatér nikdy neprohrál a tohle byla možná jeho jediná prohra, tedy že Miroslavě podlehl. Jinak to samozřejmě bylo jeho vítězství. (smích)

Jaký měl slavný zápasník vztah k Hané?

Už jako malý chlapec pracoval na rodinném statku, takže byl zvyklý na práci v zemědělství. Zde na Hané se cítil tudíž jako doma. Později měl v Lužicích u Šternberka pronajatý statek, tam se svým bratrem hospodařili.

Jeho osud vás ale provází už od dětství.

To je pravda. Můj táta se hodně zajímal o sport, mimo jiné se také setkával s různými sportovci a jedním z nich byl i Gustav Frištenský. Dostal od něj knihu vzpomínek, kterou Gustav sestavil a částečně taky napsal, byla z roku 1948 a taky se zápasníkovým podpisem. Knihu jsme měli doma, táta mi ji ukazoval. Už na obálce měla zajímavou fotografii, uvnitř byly různé karikatury černochů, se kterými zápasil. Jako dítě mě fascinovala a stále jsem v ní listoval. Po letech, když mi bylo patnáct jsem nastoupil do sladovnického učiliště, které bylo jediné na Moravě, Slezsku a ve východních Čechách. Začal jsem se učit pivovarnictví a sladařství a tak jsem přišel do pivovaru, kde Frištenský několik let bydlel.

Gustav Frištěnský (1879–1957). Zdroj: www.litovel.cz

Dodnes máte kancelář z bytu, kde Frištenský bydlel…

Celý život chodím po cestách kudy slavný silák chodil. Prvních devět let bydlel přímo s rodinou sládka, v administrativní budově a když se byty rušily, právě v tom, kde Gustav bydlel jsem si zřídil kancelář. Genius Loci tam na mne silně působí. Mám tam staré fotografie, kromě zakladatele pivovaru Josefa Svozila, prvního sládla Josefa Eledera, tam nechybí ani Gustav Frištenský. Z okna pak vidím na vilu, kde dalších čtyřicet let bydlel.

Provází vás celý život, kdy ale přišla myšlenka, že byste pivo s jeho jménem uvařili?

Poprvé mě to napadlo už v devadesátých letech, ale tehdy na to ještě nebyl ten správný čas. Na Gustava se totiž docela pozapomnělo, byla na něm vrstva prachu a bylo potřeba, abychom ho společně oprášili. Jednak si to zasloužil pro sportovní úspěchy, ale také pro jeho morální vlastnosti. Do dnešní doby tak vznikla kniha Silný, jako Gustav Frištenský, jeho socha ozdobila prostor před místní sokolovnou a na konci roku 2011 jsme uvařili várku speciálního piva, které jsme nazvali Gustav. V roce 2016 pak vznikla samostatná expozice v muzeu, o rok později byla odhalena pamětní deska na statku v Lužicích a letos, u příležitosti jeho 140. narozenin, odvysílala Česká televize krásný dokument pod názvem Celoživotní zápas Gustava Frištenského.

Jaké pivo jste tedy uvařili. Jaký tedy Gustav je?

Je to třináctistupňové polotmavé pivo, krásné jantarové barvy a spolu se sládkem Petrem Kosteleckým jsme jej šili přímo na míru Gustava Frištenského. Nebyl to váhově těžký zápasník, sám měl okolo devadesáti kilo. Kdybychom pivo udělali například šestnáctistupňové, odpovídalo by to spíše jeho soupeřům. Gustav však byl hbitý, mrštný, v zápase trpělivý, a tak i na pivo po něm pojmenované si musíte počkat. Ve sklepě totiž zraje sto dní. Vaříme ho například na konci srpna, ale chodíme na něj okolo Mikuláše. I když má třináct stupňů, je to pivo svižné, které už ale v sobě má sílu. Že se povedlo, o tom svědčí i to, že hned v roce 2012 jsme za něj získali ocenění Česká pivní pečeť.

Speciální nefiltrované polotmavé pivo pojmenované podle slavného českého zápasníka Gustava Frištenského. Alkohol 6,1 procenta objemu. Zdroj: www.litovel.cz

Jak jste ladili chuť?

Samozřejmě jsme si říkali, že ho obohatíme speciálními slady, takže je tam kromě sladu světlého i část karamelového a trocha bavorského. Upravili jsme chmelení, aby hořkost byla příjemná a přitom výrazná. Je to pivo, které má plné tělo. Zkrátka je to mimořádný výrobek, který odpovídá samotnému Gustavovi.

Ze začátku bylo sváteční, dnes je možné jej dostat i čepované. Je oblíbené?

Ano, je v lahvové i točené podobě. V prodejnách ho zákazníci najdou hlavně v kartonu po osmi lahvích, kde je vyobrazený Gustav i se svými medailemi. Tohle všechno mu je věnováno, na jeho počest.

Potěšilo vás, že se právě tohle pivo povedlo a získává ocenění?

Měl jsem z toho velkou radost. Tímto pivem, které se prodává v Čechách i na Moravě, jsme Gustava znova poslali zpět do republiky a lidé se o něm opět dozvěděli. Vždycky se říkalo, běháš jako Zátopek, jsi silný jako Frištenský. Z toho mám největší radost, že jsme opět tohoto velikána dostali do podvědomí lidí.

Z muzea v litovelském pivovaru. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Gustav, ale není vaším jediným oceňovaným pivem…

První velkou zlatou medaili získalo litovelské pivo už v roce 1906 a to na mezinárodní gastronomické výstavě ve Vídni. Je úžasné, že náš pivovar vítězil v různých degustacích a na různých výstavách už za Rakousko-Uherska a pak i první republiky. Do devadesátých let se degustační soutěže nekonaly, obnovily se až po roce 1989 a postupně vznikla například nejprestižnější degustační soutěž u nás, České pivo. Pravidelně se ale účastníme i České pivní pečetě nebo Pivexu a i v těchto soutěžích, v různých kategoriích získáváme všechna ocenění. Ono totiž není důležité vyhrát někde jednou, mnohem těžší je ocenění obhajovat a být na stupních vítězů neustále. Nám se to od roku 1990, kdy se začaly tyto celostátní anonymní soutěže konat, daří. Jde o ležáky nebo piva výčepní a to nejen v Česku, ale i zahraničí. Za to jsme moc rádi.