Blok historických domů Špalíček musel ustoupit stavbě Prioru

Při slově „Špalíček“ se Prostějovanům většinou vybaví pozůstatek po židovském ghettu. Byl zde však ještě jeden Špalíček. Jednalo se o blok domů mezi Dukelskou bránou, náměstím Svatopluka Čecha, Filipcovým náměstím a náměstím T. G. Masaryka (tehdy 9. května). Ten však už neexistuje, byl zbourán před padesáti lety, kdy musel ustoupit stavbě obchodního domu Prior.

Pohled na blok historických domů (vpravo) v Dukelské bráně z roku 1907. Zdroj: Státní okresní archiv Prostějov

Ve skutečnosti se jednalo o tři bloky domů zahrnující sedmnáct objektů. Ležely na třech náměstích, v Dukelské bráně a ulicích Úzké a Vetešnické. Z mapy Prostějova úplně zmizely.

Celek působil malebným dojmem a měl vysokou urbanistickou a estetickou hodnotu. Většina budov sice nebyla v dobrém stavebně-technickém stavu, plošná demolice však nebyla řešením dané situace. Na to upozornili také památkáři z Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, kteří měli k plánované demolici celou řadu výhrad. „Každý vývojový přínos – zásah znamená v organismu města ztrátu architektonických hodnot. Příznivější by bylo zhodnocení a rekonstrukce celého bloku a postupné nahrazení závadných objektů obytnými domy,“ konstatovali ve stanovisku z 21. září 1967.

Pohledově nejexponovanější byl blok šesti domů ohraničený náměstím T. G. Masaryka, Svatopluka Čecha a ulicemi Vetešnickou a Úzkou. Zde se také nacházela jediná památkově chráněná stavba zapsaná v seznamu nemovitých kulturních památek. Jednalo se o gotický a renesanční právovárečný dům čp. 31 na hlavním náměstí s domovním znamením – označovaný jako dům U Zlatého páva. Měl šedovou (pilovou) střechu. Naproti domu stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731. Ta se do těchto míst vrátila po rekonstrukci náměstí v roce 2015. Dům byl už v květnu 1968 vyňat ze seznamu památek a 25. června 1968 vydal odbor výstavby města rozhodnutí ke zboření stavby Špalíčku.

Štamgasty byli italští traťoví dělníci

V domě čp. 8 v Dukelské bráně byl obchod s koženým zbožím. Měl zachovanou klenbu „zakrytou“ ve skladišti. Původně to byla chodba domu.

Fasáda domu U Zlaté bečičky. Zdroj: Státní okresní archiv Prostějov

Nejznámější byl dům čp. 9 označovaný podle domovního znamení U Zlaté bečičky. Šlo o právovárečný dům, kořalka se zde pálila již začátkem 17. století. Koncem 19. století byla v zadní části palírna a kořalna U Zlaté vši. Kavárnu Eduarda Zlámala tu provozovali Vincenc Wolentz a po něm Inocenc Putschek. Po stavebních úpravách provedených kolem roku 1910 dostal dům druhé patro (předtím bylo falešné) a novorenesanční ostění oken. Kolem oken byl vyzdoben sgrafity od Jano Köhlera a přibylo plastické domovní znamení – bečička. Jedna z místností domu měla zajímavou klenbu doplněnou štukovou výzdobou a plastickými symboly. Koncem 19. století podnik navštěvovali Italové pracující na stavbě železnice ke Konici. Scházívali se zde milovníci karetních her. Za druhé světové války tady byla záložna Raiffeisenbanky, potom ordinace Okresního ústavu národního zdraví.

Na místě Špalíčku dnes stojí Zlatá brána

První demoliční práce proběhly v dubnu roku 1969 v prostoru náměstí Svatopluka Čecha a Filipcova náměstí. Bloky historických domů byly odpáleny 12. srpna 1969. Asanaci zajišťovaly Pozemní stavby Gottwaldov a Jihomoravské štěrkovny a pískovny v Brně. Některé zachráněné fragmenty byly uloženy ve skladě a poté předány do úschovy prostějovskému muzeu.

Na uvolněném místě vyrostl v letech 1970–1973 obchodní dům Prior. Na tehdejší dobu šlo podle odborníků o slušnou stavbu, ale z hlediska urbanistického sem nepatří. Historici, architekti, památkáři i obyvatelé shodně konstatují, že byl vyjádřením moci, špatného vkusu a sloužil jako pomník vládnoucího režimu.

Budova byla v roce 2013 rozsáhle opravena a rekonstruována, dostala i novou tvář – prosklenou fasádu. Majitel změnil i jméno na Zlatou bránu. Zaniklý Špalíček nám připomínají už jen staré fotografie, obrazy, dokumenty či vzpomínky pamětníků.