Zaniklá vesnička Hamlíkov. Inspiroval příběh o krysaři z Hameln bratry Grimmy?

V předvánočním čase roku 1969, tedy před rovnými padesáti léty, objevil Ervín Křetínský u Podomí na Vyškovsku pozůstatky jedné ze zaniklých vsí, kterou na základě údajů uložených v Moravském zemském archívu v Brně lokalizoval jako Hamlíkov.

Na místě zaniklé vsi Hamlíkov na Vyškovsku dnes roste les. Foto: Dagmar Stryjová

Zprávu o nalezení zaniklé vesnice uveřejnil ve Zprávách okresního vlastivědného muzea ve Vyškově. Ta se poté řízením osudu dostala do rukou učitele Hanse Dobbertina z Eldagsenu, městečka vzdáleného 60 kilometrů jihozápadně od Hannoveru. Dobbertin, který byl zaníceným vlastivědným badatelem, si nechal článek přeložit do němčiny, a poté kontaktoval profesora Křetínského s dotazem, zdali zaniklý Hamlíkov nemůže být onou tajuplnou vesnicí, do které podle pověsti literárně ztvárněné bratry Grimmovými odvedl krysař roku 1284 z Hameln 130 dětí. Další badatel Dr. Wann působící nejdříve jako archivář v Opavě a od roku 1946 v německém Würzburgu dával jejich odchod do souvislosti s německou kolonizací východních území Evropy.

Kolonizace Moravy

Podle něj odešlo 26. června 1284 z Hameln 130 mladých lidí na Moravu, aby zde kolonizovali území spadající pod správu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu, který se v roce 1200 narodil asi 20 kilometrů severně od Hameln v Scharinburgu. V tomto kraji prožil celé své dětství i mládí a spolu se svou rodinou se zasloužil o dosídlení území kolem řeky Vesery. Proto není divu, že později, již jako biskup, využil rodových zkušeností i ke kolonizaci Moravy, k jejímuž osídlení získal obyvatele svého rodného kraje. Podle odhadu jich sem přivedl kolem 25 tisíc a založil zde na 200 obcí a 30 městeček a měst. Jednou z nich byla i vesnička Hamlíkov nedaleko Podomí.

V místech, kde se dříve nacházel Hamlíkov, se dnes těží dříví. Foto: Dagmar Stryjová

Proč se odchod kolonistů z Hameln stal podkladem právě této známé pověsti? Na to doktor Wann našel odpověď v rýmované latinské modlitbě Passionale Sanctorum kláštera sv. Bonifáce v Hameln, která v českém překladu zní:

„Maria, vyslyš nás, neboť tvůj syn ti nic neodepře. V roce 1284 po Kristu – toto je onen rok, kdy lidé obojího pohlaví skomírají – dne Jana a Pavla, který sto třicet dětí, drahých hamelnských, uchvátil, prý nikoli bez řádného rozsudku, když Kalvárie je všechny zaživa pohltila. Ó Kriste, ochraň hříšníky, aby se nikomu nestalo nic tak zlého.“

Vzpurní kamerlengové

Podle Wanna bylo 130 hamelnských „dětí“ obžalováno a řádným soudem odsouzeno k exkomunikaci a klatbě. Kdo byly tyto „děti“ a jaká byla jejich vina, na to Wann nalezl odpověď na základě analýzy sociální struktury obyvatel městečka. Jeho pozornost vzbudila skupina obyvatel zvaných kamerlengové, což byli malorolníci, kteří jako občané Hameln museli plnit povinnosti vůči městu. Zároveň byli poddanými probošta kláštera sv. Bonifáce, jemuž museli odvádět různé dávky a platby. Jak se praví v oné modlitbě, byli to právě kamerlengové k smrti vyčerpaní robotními povinnostmi, kteří odepřeli poslušnost klášteru. Proto byli klášterním soudem podle církevního práva souzeni.

Zimní krajina. Foto: Dagmar Stryjová

Vítanou záchranou se tak pro ně stala nabídka lokátora odejít na východ a osídlit území olomouckého biskupství. Přišel s ní neznámý muž, příslušník vyšší společenské třídy, který byl, jak zdůrazňuje limburský rukopis, neobvykle hezký a dobře oblečený. Starobylý nápis na takzvané Krysařově domě v Hameln však naopak mluví o pištci oblečeném do šatů všech barev. Wann tvrdí, že šlo o dvě různé osoby. První, elegantní mladík, byl šlechtický lokátor, který nejprve uzavřel dohodu s proboštem kláštera, druhý, pestře oděný, byl lokátorův herold, sluha a pomocník. Právě ten jednal veřejně s obyvatelstvem a utkvěl v paměti lidu jako pozdější krysař.

Podle Wanna onoho 26. června 1284 lokátorův pomocník začal hrát na píšťalu, aby svolal kamerlengy, kteří bydleli roztroušeně po celém městě. Prošli městem a vyšli východní branou k městským hranicím, kde se nacházela hora Kalvárie. Zde bylo 130 hamelnských „dětí“ propuštěno z ochrany města, a pak se svému městu ztratilo. Jejich stopy se vynořily až na Moravě, kde založili vesničku Hamlíkov, jejíž jméno jim připomínalo jejich bývalý domov.