K ragby se vrátil i na vozíku, reprezentačnímu výběru dělá kapitána

Je to už deset let, co se Filipovi Vartoňovi z Olomouce změnil přes noc život. Úraz ho upoutal na vozík, ale nevzdal to. Je kapitánem národního týmu českého ragby na vozíku, pracuje, nedávno se oženil. V říjnu na něj vzpomínali i na Střední škole polytechnické v Olomouci. Slavili tehdy padesáté výročí školy a jako absolventa jej podpořili částkou deset tisíc korun.

Ragby na vozíku se hraje v tělocvičně s kulatým míčem. Foto: archiv Filipa Vartoně

Byla to tradiční silvestrovská oslava. Filip Vartoň měl osmnáct let, dobře se bavil a pak ho napadlo skočit do jezírka u domu, kde slavili příchod nového roku. „Když byla nějaká akce, v jezírku jsme se vždy koupali. Neskákal jsem tam poprvé, jenže tentokrát to nevyšlo. Trefil jsem jeho okraj. Kluci mě vytáhli z vody, odvezli do nemocnice a pak začalo téměř roční kolečko po nemocnicích. Ochrnul jsem od prsou dolů a po motorické stránce mám trochu hůř pohyblivé ruce,“ vzpomíná osmadvacetiletý muž, který na Střední škole polytechnické vystudoval obor automechanik. Zapsal se i k nástavbovému studiu, ale po zranění ho musel přerušit.

Sport znamenal život

Před úrazem byl aktivním sportovcem, součástí českého národního týmu v ragby a dokonce na něj čekala sportovní budoucnost i ve Francii. Jenže všechno se změnilo. „Doktoři pacientům říkají, že nebudou hýbat rukama, nohama. Nechtějí dávat plané naděje. Po Olomouci a Ostravě jsem skončil v rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Začátky byly těžké, myslel jsem ale hlavně na to, co bude dál. Vždy jsem sportoval, a proto mě víc než sebelítost zajímalo, jaký sport můžu dělat teď, na vozíku,“ popisuje Filip Vartoň.

Filip Vartoň je kapitánem národního týmu českého ragby na vozíku.
Foto: archiv Filipa Vartoně

Že existuje ragby pro hendikepované, do té doby nevěděl. V Hrabyni ovšem potkal nadšeného hráče, který mu disciplínu ukázal. „Je to sport pro kvadruplegiky, tedy lidi, kteří jsou na vozíku a mají ochrnuté horní i dolní končetiny. Vyzkoušel jsem dva tři tréninky, pak jel domů a začal trénovat pravidelně. Zůstal jsem u toho dodnes, jedenkrát týdně jezdím i do Ostravy. Kromě toho dělám ještě atletiku, hod diskem, ale to mi moc nejde,“ směje se mladý muž, který je aktuálně kapitánem národního ragbyového týmu.

Tělocvična a kulatý míč

Českým reprezentantům se letos dařilo, a tak v příští sezoně budou hrát ve vyšší skupině. Vartoň ale přiznává, že kvalitní hráči jim chybějí. „Je to finančně náročný sport, jen týdenní evropský šampionát vyjde na půl milion, vozíky se pohybují od sto padesáti do asi čtyř set tisíc korun. Peníze sháníme, kde se dá. Ministerstvo školství před dvěma lety obnovilo financování, situace je tedy o něco lepší, ale pořád to není to, co bychom potřebovali,“ míní. Ragby je tvrdý sport a ani na vozíku se to nemění. „Padá se, ale kontakt je povolený jen mezi vozíky, kterými do sebe narážíme. Těla se dotknout nesmíme,“ vysvětluje Filip Vartoň.

Pravidla ragby jsou jiná, než jaká znají fanoušci. Hraje se v tělocvičně, míč není šiška, ale je kulatý. „Je to takové basketbalové hřiště, kde se musí po deseti vteřinách driblovat nebo přihrát, do čtyřiceti vteřin se musí dát gól a hraje se čtyři na čtyři. Jsou dva typy vozíků, jeden je útočný, na něm hraju já, a pak je obranný, ten má vepředu radlici,“ popisuje. Přiznává, že dostat se do národního výběru trvalo tři roky. „Dřív jsme na to neměl, až za nějaký čas jsem začal být na hřišti trochu užitečný,“ přemítá.

Umět se o sebe postarat

Když odjížděl z rehabilitačního ústavu v Hrabyni, už věděl, že se chce ragby i dál věnovat naplno. Byl to pro něj hnací motor k návratu do života. „Nejdůležitější je rodina, která mě velmi podporovala, ale stejně důležité je, aby vás neopečovávala příliš. V základních věcech se člověk o sebe musí umět postarat. Při ragby jsem pak viděl kluky, kteří jsou na tom hůř než já a zvládají to, ptal jsem se sám sebe, proč bych to neměl dokázat i já,“ vysvětluje Filip Vartoň.

Před úrazem byl Filip Vartoň členem národního týmu. Později se dokázal do reprezentace vrátit. Foto: archiv F. V.

Olomouc je jeho rodné město a bez delšího váhání říká, že by neměnil. I na vozíku se mu tady žije dobře. „Kostky v centru nejsou nic moc, ale s tím už člověk počítá. Olomouc je příjemná, všude se dostanu, nikde není problém. Žije se mi tady dobře, třeba oproti Praze je to tady velká pohoda,“ vysvětluje.

Sbírka pomůže s výjezdy

Nadšený ragbista je v invalidním důchodu, pracuje u spediční firmy a většinu času věnuje sportu. „V půlce listopadu jsme se účastnili největšího ragby turnaje, sešla se u nás světová špička. Stihl jsem taky svatbu i další turnaj a teď máme volno. Sezona startuje na jaře,“ směje se. Mezi větší události letošního podzimu však patřilo i absolventské setkání na jeho střední škole, která si připomínala padesátileté výročí existence. Dobročinná sbírka na jeho počest ho překvapila. „Moc mě potěšili. Vůbec jsem to nečekal a ani ve snu mě nenapadlo, že by si mohli vzpomenout. Jsem strašně rád, každá koruna pomůže. Výjezdy si většinou platíme sami, určitě peníze využiju takto,“ říká dojatě.

Když deset let od nehody rekapituluje, vzpomíná na dobré i zlé. „Ze začátku to nebylo jednoduché. Musel jsem si na všechno zvykat, ale přepnul jsem a začal trošku makat, od té doby se snažím posunout se někam dál. Sport může pomoct. V ragby hraje spousta lidí, kteří před úrazem nedělali nic. Vidí ostatní, co všechno už zvládli a teď se je snaží dohnat,“ odhaluje Vartoň, kde lze brát motivaci a posouvat se dál.