Včelám se Dimitrij Škrobal věnoval celý život. Jeho Včelařův rok vyšel třikrát

Ve Vodní ulici č. 31 v Prostějově působila v letech 1940–2001 výzkumná včelařská stanice. Pracoval na ní pětatřicet let náš přední včelařský odborník Dimitrij Škrobal. Vraťme se nyní do minulosti rodu a rodiny.

Dimitrij Škrobal doma, snímek z roku 2003. Foto: rodinný archiv Dana Škrobala

Dimitrij Škrobal se narodil 16. listopadu 1919 v Prostějově v rodině stavebního mistra Bohumíra Škrobala a jeho manželky Ludmily rozené Součkové. Obě rodiny patřily k významným podnikatelským, kulturním a intelektuálním rodinám. Škrobalovi byli nadšenými divadelními ochotníky ve spolku Tyl.

Rod Škrobalových a Součkových

Otec pocházel z rodiny řídícího učitele Antonína Škrobala. Měl pět sourozenců, z nichž vynikli mohelnický advokát Jaroslav Škrobal a primář rentgenologie a pozdější ředitel prostějovské veřejné nemocnice Vojtěch Škrobal. Bohumír vystudoval obor zeměměřičství na stavební průmyslové škole v Brně a po sňatku v roce 1917 pracoval ve stavební firmě Václava Součka.

Matka pocházela z rodiny stavitele Václava Součka. Otec a její mladší bratr Vladimír byli kulturními činiteli města a zároveň podporovateli a spolupracovníky zdejšího muzea. Rod Součkových pocházel z Unhoště. Dědeček Václav Souček se narodil v Praze a v raném dětství se dostal s rodiči do Prostějova, kde otec František pracoval jako stavební mistr. Zde vystudoval reálku a v Praze stavitelství a zeměměřičství. Po návratu do Prostějova založil stavební firmu, do níž později vstoupil syn Vladimír.

Dimitrij Škrobal před vilou Hanačka v Rejskově ulici v Prostějově. Foto: rodinný archiv Dana Škrobala

V letech 1901–1902 si v Prostějově nechal postavit vilku, v níž potom rodina žila. Rohový dům na rozhraní ulic Hanačka, Rejskova a Pod Kosířem podle návrhu architekta Vladimíra Fischera představuje kvalitní měšťanskou architekturu ve stylu novorenesance. Freskami a sgrafity jej vyzdobil přítel rodiny a akademický malíř Jano Köhler. Budova měla charakter dvojdomu. Rodina Součkova bydlela v části Hanačka č. 2 a rodina Škrobalova v části Rejskova č. 15. Místem letních a prázdninových pobytů rodin se stala nová vila Šumná v Plumlově.

Inspirativní salon na Hanačce

Křestní jméno Dimitrij mu dal otec zřejmě z důvodů svých vazeb k Rusku a ke Slovanům. V letech první světové války byl na frontě v Srbsku a za první republiky jezdili na Balkán.

Dimitrij vyrůstal v podnětném prostředí. V době dospívání byl svědkem diskusí v kulturním salonu ve vile v ulici Hanačka, kde se scházely významné osobnosti. Patřili mezi ně výtvarníci Vladimír Pleský, Jan Tříska a Oldřich Lasák, architekti Bohuslav Fuchs, Antonín Navrátil, Miroslav Putna, hudebníci Vojtěch Kopecký a Vladimír Ambros, historik Jan Kühndel, lékař a znalec umění Jaroslav Mathon, divadelník Jindřich Flégl, bibliofil a středoškolský profesor Josef Glivický a básník František Nechvátal. Poznal zde také malíře Jano Köhlera, jemuž pomáhal při opravě fresek na domě na podzim roku 1940.

Jeho přítelem a nájemníkem „z Hanačky“ byl pozdější literát a dramaturg Sergej Machonin. Vyrůstal jako jedináček stejně jako Součkova dcera Eva, provdaná za docenta stavební mechaniky Ivo Hrubana.

Moravské univerzály byly pojem

Velký vliv na něj měl strýc Vladimír, renesanční člověk, kterého si nesmírně vážil. Vynikající stavební odborník, především stavitel mostů, hudebník (hrál na violoncello v Orchestrálním sdružení), ochotnický herec, sběratel obrazů a grafiky, znalec umění, amatérský geolog, ochránce přírody, budovatel muzejních sbírek, konzervátor ochrany přírody, autor průzkumů statiky památek na Prostějovsku. V Plumlově choval včely a kolem roku 1940 k této činnosti přivedl i svého synovce Míťu.

Dimitrij Škrobal u svých včeliček v roce 2006. Foto: rodinný archiv Dana Škrobala

Ten po druhé světové válce učil na národní škole ve Vrbátkách. Potom vystudoval parazitologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Od roku 1951 působil jako odborný pracovník ve včelařské stanici v Prostějově, v letech 1958–1980 stanici vedl. Pracoval zde jako odborný pracovník až do odchodu do důchodu v roce 1985.

Stanice byla vybudována v bývalé mateřské škole nedaleko rybníka a parku s větším množstvím medonosných stromů a patřila pod Výzkumný ústav včelařský v Dole. Dimitrij Škrobal vykonal zvláště v oblasti výzkumné, provozní, plemenářské a osvětové velký kus práce. Včelín měli v Běleckém mlýně, dále vlastnili kočovný vůz a včelnici. Průměrně se počet včelstev pohyboval kolem 140 až 160. Pojmem se staly úly zvané moravské univerzály vyráběné do poloviny osmdesátých let. V centru výzkumu byly biologie včelstva, rozšiřování včely kraňské alpinského typu, sledování přirozeného rozmnožování včely medonosné a zjišťování zdravotního stavu včelstev, hlavně parazitárních onemocnění acarapidózy a nosematózy a léčení a tlumení varroázy.

Dimitrij Škrobal byl členem vědecké rady Výzkumného ústavu včelařského v Dole a členem Československé parazitologické a biologické společnosti ČSAV. Je autorem monografické práce Včelařův rok, která byla velmi populární a dočkala se tří vydání (1964, 1967, 1970). Odborné články publikoval také v časopise Včelařství (v ročníku 1997 Včelařské kalendárium na měsíce leden – březen a články Parazité a nepřátelé dospělých čmeláků, Zoocenóza čmeláčího hnízda).

Nástupcem ve vedení stanice se stal Pavel Krieg. V roce 2002 byla stanice z provozních důvodů přemístěna do Žeravic. Dimitrij Škrobal se včelařství jako profesi a zálibě věnoval až do své smrti.

Náhrobek od Jano Köhlera

Škrobalovou manželkou byla Libuše Kuchařová, dcera řídícího učitele a odbojáře Jana Kuchaře zavražděného v roce 1942 v Mauthausenu. Měli dvě děti: dceru Janu a syna Dana. Jana zemřela v roce 2018 a byla manželkou Jiřího Köhlera, vnuka akademického malíře Jano Köhlera. Dan je dopravním inženýrem a žije s rodinou v Novém Jičíně.

Rodinná hrobka na Městském hřbitově v Prostějově. Foto: Hana Bartková

Dan Škrobal je strážcem odkazu rodů Součkových a Škrobalových, vlastní bohatý archiv dokumentů a fotografii a vypracoval také rodokmen. Již pětatřicet let žije v Novém Jičíně, ale do Prostějova se rád vrací, především do domu svých předků i na milovaný Plumlov. Opravuje dům po rodičích, kde bude přechodně bydlet dcera s rodinou.

Dimitrij Škrobal zemřel 13. září 2009 v nedožitých devadesáti letech. Jeho ostatky jsou uloženy v rodinné hrobce na Městském hřbitově v Prostějově. Náhrobek ve tvaru kapličky je ozdobený keramickou mozaikou od Jano Köhlera z roku 1912 a zobrazuje Pannu Marii s dítětem a patrony rodiny sv. Václava a sv. Ludmilu.

Ze vzpomínek Dana Škrobala

Měl jsem krásné dětství. Sice v době mého narození bylo otci už dvaačtyřicet let, ale výborně jsme si rozuměli. Rád vzpomínám na Plumlov, kam jsme jezdili a otec zde měl včelín. Dědečka Škrobala jsem bohužel nepoznal. Zemřel už v roce 1951. Měl jsem ale tu výsadu, že jsem Vladimíru Součkovi mohl říkat dědo. Byl to fantastický dědeček, včelařil, miloval přírodu. Vzpomínám si na diskuse a návštěvy doktora Kühndela a profesora Glivického u nás. Těm věcem jsem však jako šestiletý či sedmiletý chlapec vůbec nerozuměl. Já jsem však v jejich stopách nešel. Bavily mě vláčky, takže po strojnické průmyslovce jsem studoval na Vysoké škole dopravní v Žilině a pracuji ve firmě VKV Praha, v pobočce ve Studénce.