„Áčko“ bylo naivní, ale dostavba pavilonu se povedla, ohlíží se architekt Brauner

Pavilon A na výstavišti Flora, věžový dům s vodojem na Tabulovém vrchu nebo finanční úřad na Lazcích. To je jen zlomek výčtu staveb, pod kterými je v Olomouci podepsaný Petr Brauner. Jeho otisk je neopomenutelný i v širším regionu. Koncem listopadu oslavil architekt třiaosmdesáté narozeniny.

Profesní kariéra architekta Petra Braunera je spojená s olomouckým regionem. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Muzeum umění Olomouc loni Braunerovi žijícímu v Přerově uspořádalo v pořadí už třetí výstavu. Expozice poukazovala na to, že funkční i estetické kvality provázejí jeho tvorbu dodnes. Podle kurátorů jako jeden z mála architektů dokázal přispět kvalitními projekty také k projevům české postmoderny nebo znovu uplatnit principy high-tech architektury v zakázkách po roce 1989. „Výstava se asi povedla, přesunula se totiž do Brna, kde byla během listopadu v Galerii Mini na Fakultě architektury VUT, která slavila sto let od zahájení výuky,“ říká tamní absolvent Petr Brauner.

Ruský voják s Mikulášem soudruhy nepotěšil

Narodil se ve Zlíně, záhy se však s rodiči přestěhoval do Sezimova Ústí u Tábora, kde se stavěla Baťova nová fabrika a jeho tatínek dohlížel na stavbu elektrárny, které později i šéfoval. „Jeden čas jsme bydleli i v Praze, velkou část života jsem ale strávil v Brně, kde jsem i studoval. Později jsem dostal umístěnku do Havířova, kde jsem kontroloval rozpočty, to mě vůbec nebavilo. Když jsem se vrátil z vojny, nabídla se příležitost jít do Stavoprojektu v Olomouci,“ popisuje Brauner svou cestu na Hanou.

Přístavba učeben a tělovýchovného zařízení Střední ekonomické školy na třídě Spojenců v Olomouci od Petra Braunera. Zdroj: Muzeum umění Olomouc

Zásadní pro něj byl rok 1968, kdy se po vstupu sovětské armády do Československa v podniku dělaly prověrky. Protože se bavil karikaturami, stal se kvůli jedné z nich nepohodlným. Dělal tehdy pozvánku na mikulášskou besídku a nakreslil ruského vojáka držícího obráceně mikulášskou berlu, se kterou hrozí maličkému Mikuláši s andělem stojícími pod ním. „Při prověrkách mi to přičetli ‚k dobru‘ a řekli, že mi zařídí práci v nějaké údržbářské četě. Naštěstí tehdy vznikl v Olomouci takzvaný DRUPOS – Družstevní projektová kancelář a tam mě ještě s dalším vyhozeným architektem Ladislavem Pospíšilem vzali a dostal jsem se k zajímavé práci,“ vzpomíná. Je tak podepsaný například pod krematoriem v Šumperku, pojišťovnou v Prostějově nebo přístavbou učeben a tělocvičnou na třídě Spojenců v Olomouci.

Po revoluci se stavělo bez problémů

Po revoluci spolu s manželkou založili 1. ledna 1991 vlastní kancelář B&B studio. „Šli jsme do toho naivně, neměli jsme nic přichystaného, ale kupodivu vždycky práce přišla,“ usmívá se Petr Brauner. Přiznává, že revoluci vítal a z listopadového dění byl dojatý. Cítil blížící se změnu a devadesátá léta označuje za nádherná. Stavělo se rychle, bez komplikací. „Teď se dělají výběrová řízení a kdo je nejlevnější, ten vyhraje. Projektování je dnes daleko jednodušší, ale vlastní realizace je bohužel už velice náročná,“ srovnává. Ze současné nálady v české společnosti radost nemá. „Letos je to třicet let, ale myslím si, že pro demokracii ještě zralí nejsme. Mám obavy, že to bude trvat ještě několika dalším generacím. Nelíbí se mi, co se dnes děje v politice,“ přemítá.

Šumperské krematorium. Zdroj: Muzeum umění Olomouc

Vzpomínky na pavilon A

Kdyby měl vybrat jednu ze svých prací, která mu přirostla k srdci, vzpomíná na pavilon A olomouckého výstaviště Flora. Jeho projektování bylo složité, technologické možnosti byly hodně špatné. Před několika lety dostal na starost i rekonstrukci a dostavbu. „Pavilon byl dělaný trochu naivně, vnímal jsem stavbu hlavně jako prostor pro výstavu květin, kde jsou prosklené stěny, stromy, spíš to byla symbolická architektura. Z dnešního pohledu výstavnictví to musí být uzavřená bedna, kde se budou expozice nasvětlovat a variovat,“ říká a vzpomíná i na technologické vymoženosti, které se významně posunuly. „Dřív se na výstavišti klimatizace řešila tak, že se do strojovny vzduchotechniky naházely kusy ledu a chladilo se. V Praze některé exponované budovy měly zahraniční klimatizace, přitom v Olomouci byly výstavy na mezinárodní úrovni,“ přidává. S obnovou a dostavbou pavilonu je podle svých slov celkem spokojený.

Pavilon A na olomouckém výstavišti od Petra Braunera pochází z let 1965-1966. Při rekonstrukci v roce 2011 dostal novou střešní konstrukci, byla upravena ocelová nosná konstrukce a osazena nová izolační trojskla a žaluzie. Zdroj: Muzeum umění Olomouc

Oblíbený funkcionalismus

Oblíbeným architektonickým stylem Petra Braunera je funkcionalismus. Promítá se i v jeho stavbách. „Mám ho hodně rád. Pak high-tech architekturu, která se objevila v Paříži, třeba slavné Centre Pompidou. Jeden čas nás ovlivňovala postmoderna, ale to byla velká chyba, ač jsem nějaké stavby v tom stylu udělal, třeba finanční úřad v Olomouci, spíš to byl takový novofunkcionalismus,“ podotýká muž, který se dnes věnuje především kresbě a výtvarnému umění na počítači.