Řezbářovi z Bílé Lhoty stačí k práci vlašský ořech. Vyrábí rekordní miniatury

Trpělivost, dobrý zrak a hlavně šikovné ruce má Mojmír Čep z Bílé Lhoty na Litovelsku. Jeho koníčkem je vyrábět modely lodí ve skleněných lahvích, umí ovšem i mnohem menší kuriozity, jako jsou betlémy ve vlašském ořechu.

Mojmír Čep se do vyřezávání miniaturních betlémů pustil před deseti lety. Jeden mají vystavený i v Muzeu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Mojmír Čep začínal jako klasický modelář. Z papíru doma vyráběl lodě a letadla. „Manželka mi vždy říkala: ‚Kdo si hraje nezlobí.‘ Byla ráda, že nemám čas chodit do hospody,“ směje se. Se dřevem pracoval už jako kluk. „Modelařina mě nějak chytla, bavilo mě hodně a drží mě stále. První byly papírové modely a nejlepší lepidlo, bylo to zednické, co se dávalo do malty. Žádnou loď ani ořech jsem ale nikdy neprodal, všechno jsem rozdal. Dělám to pro radost,“ říká.

Začíná se hezkou lahví

Když viděl obrázky lodí ve skleněných lahvích, zaujaly ho natolik, že chtěl takovou věc sám zkusit. Než přišel na svůj originální způsob, jak loď do lahve vložit, uplynul skoro rok. „Nikdo mě to neučil, nikdy jsem postup, jak to udělat, neviděl. Vymyslel jsem jej celý sám,“ vypráví vitální senior, který byl starostou místních dobrovolných hasičů a taky kostelníkem. Výroba jedné lahve s lodí uvnitř mu zabere asi týden. Základem je najít si hezkou a vhodnou lahev. Pak udělá řezbář trup lodi, musí přesně změřit její výšku, aby se do lahve vešla. „Většinu chystám venku, pak ji vsunu do flašky, přilepím ji, nechám zaschnout. Plachty jsou smotané do ruličky, aby hrdlem prošly dovnitř. Až lepidlo uschne, zatáhnu za připravené nitky, stěžně postavím a roztáhnu plachty. Malý šperháček je v tu chvíli nejdůležitější náčiní,“ popisuje. Jeho dílnou je obvykle čtvercový kuchyňský stůl, pracuje u něj hlavně v zimě, na jaře a přes léto se věnuje zahradě.

Výroba lodě v lahvi zabere šikovnému modeláři asi týden. Postup si celý sám vymyslel. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Před deseti lety se pustil do vyřezávání miniaturních betlémů. Ale ne ledajakých. Svatou rodinou z lipového dřeva usazuje do skořápek z vlašských ořechů. V malém zkoušel i Gustava Frištenského. „Úplně první miniaturní betlém byl v krabičce od sirek, pak mě napadlo zkusit je dělat ve vlašském ořechu. Důležité je, aby byl velký a pěkný. Vnitřky dělám z lipového dřeva,“ přidává muž, který za několik týdnů oslaví osmdesáté narozeniny. Lipové dřevo si vybral, protože je měkké a dobře se s ním pracuje. Když betlém do ořechu vloží, přilepí ho na tenký dřevěný podstavec a vše přetře bezbarvým lakem. „Pracuji na tom tak tři dni, taky po chvilkách, nejde u toho sedět dlouho,“ vysvětluje a ukazuje řezbářský kufr s náčiním. „Nejlepší je ale stejně nůž po babičce, kterým krájela v kuchyni,“ usmívá se.

Potvrzená kuriozita

Jeho práci mohou čas od času obdivovat i lidé na výstavách. O Vánocích bylo několik miniatur k vidění mezi betlémy v litovelském muzeu a ještě předtím v Mohelnici. „Mělo to úspěch, lidem se práce líbila. Dokonce se o mě psalo i v novinách,“ směje se. Jeho šikovnost ocenilo i Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Ostatně i tam jeden jeho betlémek mají. „Do agentury poslal ořech můj syn a na Štědrý den před třemi roky jsem od nich dostal certifikát o vytvoření kuriozity. Když mi telefonovali, moc mě to potěšilo, byl jsem nadšený,“ říká rodák z nedalekého Palonína.

Známý silák Gustav Frištenský spojený s Litovlí je v miniaturním provedení z lipového dřeva. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny