Na Hanou se vracejí formanské vozy. Jezdí mezi hospodami i do skanzenu

Na začátku byl dárek. Jan Vybíral dal své ženě propracovaný nápad, jak na Hanou vrátit formanské vozy. Protože podniká v cestovním ruchu, obohatil jízdy s koňmi po Olomoucku o výklad k regionu nebo cestu po místních hospůdkách. Po loňských zdravotních problémech koní chtějí letos odjezdit celou sezonu.

Na jaře dvojspřeží opět vyrazí na okružní cesty přes Litovelské Pomoraví. Foto: archiv Jana Vybírala

Než nastoupila železnice, staraly se o přepravu lidí a zboží formanské vozy. Dnes už jde jen o romantickou vzpomínku, cestující se v České republice mohou svézt na několika místech, většinou poblíž památek. Jan Vybíral chtěl k obnovování tradice formanských vozů přidat něco navíc. „Vycházeli jsme z toho, že když s námi někdo jede, měl by se dozvědět něco o místech, kterými projíždí. Vystudoval jsem katedru rekreologie a rekreolog vždy chce nacpat do události zážitek, aby byl pohled na problematiku širší,“ říká. Proto budou koně od jara opět vyjíždět z Lovecké chaty v lese nedaleko Horky nad Moravou na okružní jízdy. Přes Litovelské Pomoraví zamíří do Křelova, Litovle, Příkaz nebo k nedalekému jezeru Poděbrady.

Nejde ale o neobvyklou formu turistického vláčku. Smyslem projektu, který by mohl zvládnout uživit kočího a malý tým okolo, je hlavně předat výklad o Hané a pobavit. Malý vůz pro deset lidí i velký pro dvojnásobek jsou vybaveny obrazovkou, na které běží hanácky tři základní smyčky zaměřené na Hanou a tradice, přírodu Litovelského Pomoraví a hanáčtinu. Lidé na celoodpružených vozech s menšími gumovými koly sedí proti sobě, ve stole jsou díry na půllitry i „panáky“. Cestující si tak třeba mohou narazit bečku piva.

Naložit kolo není problém

Oproti historickým formanským vozům je souprava s párem koní menší a projede všude. „Podle předpisů navíc můžeme i na cyklostezku. Zatím jsme to ale nevyužili. Každopádně když máme na voze muziku a kdokoli nás míjí na kole, hned se směje. Už se stalo, že jsme přesvědčili paní, aby nasedla, vzali jsme kolo, dala si s námi slivovici…,“ popisuje s úsměvem Jan Vybíral.

S vozem se dá jezdit celý rok. V létě se plachta vyhrne, v zimě zahřeje cestující teplomet. Foto: archiv Jana Vybírala

S manželkou si vybrali české koně, plemeno českomoravský belgický z hřebčince v Tlumačově na Zlínsku. Loni měli celou sezonu zkoušet, jak jim to spolu půjde. Nakonec ale zvládli jen polovinu. „Ještě než jsme začali, den před první větší akcí se stalo, že nám Kubu a Matěje někdo otrávil. Přežili, ale nemohli pořádně žrát a nakonec asi přijdeme o Matěje,“ říká autor projektu k následkům nepochopitelného kroku neznámého člověka. I tak pár chladnokrevných koní zvládl povozit desítky zájemců a nachodit stovky kilometrů.

Letos formanské vozy vyjedou v březnu a na cestách zůstanou až do listopadu. V horku se dá průhledná plachta vyrolovat, v zimě zpříjemní poznávací cestu teplomet.

Jízda s koňmi je zklidnění

Asi nejvíc si zatím připomínku někdejší vážené živnosti oblíbili senioři. Vlastně to není překvapení, celý projekt je svou podstatou starším lidem blízký. „Je to zklidnění, dozvědí se spoustu informací, trocha nostalgie a navíc velký společný zážitek. Už jsme byli i několikrát dárek k narozeninám,“ těší Jana Vybírala.

Základnou formanských vozů na Olomoucku je Lovecká chata nedaleko Horky nad Moravou. Foto: archiv Jana Vybírala

Dříve narození mohou koně pamatovat z dětství. „Ještě do šedesátých let se využívali hodně. Drželi se také jako vojenská rezerva. Každý rok byl svoz koní a noví šli do rezerv, s rozmachem motorismu od toho ale armáda upustila. Částečná renezance byla na konci osmdesátých let, kdy se začalo hodně tahat v lesích. Množství koňů potom každoročně narůstá od revoluce, je to fenomén,“ shrnuje jednatel firmy zaměřené na vzdělávání a aktivní rekreaci.

Fin s hanáckou čapkou

Dodává, že obnova tradice formanství není myšlená jako „zlatý důl“, a proto je potřeba veřejná podpora. Olomoucká radnice i Olomoucký kraj nápadu fandí. „Když byli zástupci kraje na veletrzích cestovního ruchu ve Švédsku a Finsku, formanské vozy tam zaujaly více než sakrální témata. Představují folklor a Finové nebo třeba i Korejci a Japonci berou skoro jako povinnost se mu v cizí zemi věnovat. Chtějí se převléct do krojů, mít na hlavách hanácké čapky, vyfotit se s kočím v retro oděvu,“ cítí Vybíral, že potkávat znovu v hanácké krajině vozy tažené koňmi může být běžná věc. Z nahrávek přitom bude slyšet angličtina, čínština, japonština nebo polština.

Formanství

Formanství byla činnost, kdy místní sedlák nebo forman převážel v boží v místě nebo mezi zeměmi. Živnost trvala zhruba od 14. do poloviny 19. století. Vozy bývaly obrovské i se čtyřmi páry koní, kteří táhli i přes tři tuny nákladu. Pod prudkými kopci bylo nutné pronajmout si přípřež. „Byly to kamiony tehdejší doby,“ přirovnává Jan Vybíral. Formanství byla dřina. Práce znamenala dlouhou dobu mimo domov, péči o koně, vůz i nebezpečí loupeže. Před mrazem a deštěm se formani chránili kabátci, koženými shrnovacími botami, které vycpávali senem, kloboukem i halenou proti prachu.

Projekt obnovení tradice formanských vozů podpořil Olomoucký kraj