Haná na Šumpersku? Tamní obyvatelé mnohdy nevědí, že jsou potomky Hanáků

Abyste tam slyšeli hanáčtinu, musíte uši hodně natahovat. Jejich kroje i domy vypadají jinak, přesto jsou ale Hanáci. O částech Uničovska, Mohelnicka, Zábřežska a Šumperka mluvíme spíš jako o Sudetech. Horní Haná je ale nejsevernější částí rozsáhlého hanáckého území.

Kroje Horní Hané se od těch z Olomoucka nebo Prostějovska odlišují hlavně chybějící typickou bohatou hanáckou výšivkou. Foto: Michal Lakomý

Někdy se říká i severní Haná. „Je to územní pás od Loštic až po Bludov, kde bylo po staletí většinově české obyvatelstvo. Na rozdíl o centrální Hané však výrazněji do podoby lidové kultury zasahovalo blízká hornatá oblast Jeseníků s dominantním německým obyvatelstvem,“ vysvětlil Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Méně bohaté kroje, jiná architektura

Horní Haná je podle Urbana v některých prvcích velmi specifická. „Centrální Haná byla osídlena slovanským obyvatelstvem již v raném středověku, oproti tomu Horní Haná až hlavně ve 13. století. Nářečí spadá stejně jako vlastní Haná do středomoravské nářeční skupiny, lidová architektura nebo lidový kroj je ale vlivem různých okolností odlišnější,“ srovnal etnolog.

Dokladů o krojích severní Hané mají etnografové jen málo. Foto: Michal Lakomý

Lidé se severu regionu žili na rovině, která nebyla tak úrodná jako centrální Haná a s tím podle odborníků souvisí i podoba kroje. V Postřelmově je folklorní soubor Markovička, který tamní kroje rekonstruoval. Na rozdíl od hanáckého ze střední nebo centrální Hané je dokladů o krojích této oblasti velmi málo. Základním rozdílem je, že tu chybí typická bohatá hanácká výšivka. Odlišnosti jsou ostatně patrné i v lidové architektuře. „Stavební materiál byl podobný jako na Hané, hlavně snadno dostupná hlína. Střešní krytinou byly došky. I díky pozdější kolonizaci a geografické odlišnosti však převládá štítová orientace lidového domu. Naopak na vlastní Hané je takzvaná okapová orientace domu, tedy že budovy stojí jedna vedle druhé a navazují na sebe okapovou stranou, typickým příkladem je obec Příkazy,“ popsal Josef Urban.

Honění Jidáše a vožení krále

Mezi zvyky a obyčeje, které bychom jinde než na severním okraji Hané našli v kraji jen stěží, patří velikonoční honění Jidáše. Na Zábřežsku jde o dodnes nepřerušený zvyk. V několika obcích představuje dlouhou tradici sahající hluboko do minulosti. V Rájci u Zábřeha zase mají živý letniční obyčej vožení krále a vodění královničky.

Vliv měla i pohnutá historii regionu. V roce 1938 muselo většinové české obyvatelstvo opustit domovy, domy a hospodářství zabrali Němci a po válce se některé rodiny opět začaly vracet. „Kontinuita nebyla zachovaná tak jako v centrální Hané, kde bylo převážně české obyvatelstvo a k takovým přesunům nedocházelo. Spousta lidí ani neví, že jejich předci byly Hanáci a tudíž nemají v sobě hanáckou zakořeněnost,“ doplnil odborník.