Zvonaři z Brodku u Přerova slaví 70 let. Jejich zvony zní i ve Vietnamu

Rok 2020 je pro zvonařskou dílnu rodiny Dytrychových v Brodku u Přerova výjimečný. Slaví sedmdesátileté výročí existence a současně změní adresu. Kromě dílny by v nových prostorách mělo vzniknout i muzeum.

Odlévání zvonu ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova. Foto: archiv Leticie Vránové-Dytrychové

Pro zvonařku Leticii Vránovou-Dytrychovou jsou oslavy sedmdesáti let rodinné dílny výjimečnou událostí. „Je to skvělá zpráva a současně i neskutečná odpovědnost. Svou práci miluji, sílu mi vždy předávali moji předci a já se ji zase snažím dávat dál. S naším výtvarníkem chystáme k výročí speciální zvon a také malé zvonečky. Nejdůležitější ale bude to, že se budeme stěhovat do nového areálu,“ říká. Termín výročí se váže k 1. květnu. „Rádi bychom vše stihli k tomuto datu. Pokud to nevyjde přesně, přesuneme oslavy na jindy, určitě však během letošního roku,“ avizuje. Součástí nové brodecké dílny by měla být výroba miniatur usazené dnes v nedalekých Kokorách a také muzeum.

Puklý zvon

Na počátku rodinné zvonařské dílny stál Josef Dytrych v roce 1950. Je také autorem prvního zvonu Josef, který dodnes zní v místním kostele sv. Jana Křtitele. „Dědeček našel ke zvonům vztah už jako dítě, ale historie dílny se začala psát později. V roce 1947 šel přes Brodek, zvony bily, a když míjel kostel, jeden puknul. Vzal to jako osudové znamení, že musí udělat nový,“ vzpomíná zvonařka. Josef Dytrych byl projektantem letadel a měl malou slévárnu na dveřní kování. Miloval hudbu, proto ovládal hru na několik hudebních nástrojů, jimiž zvony vlastně jsou. „Odlít zvon mu trvalo zatraceně dlouho, nakonec se mu to ale do roka a do dne opravdu povedlo. Dnes výroba středního zvonu trvá asi šest týdnů. Zvon v kostele pořád zvoní a pokaždé, když jej slyším, si na ten příběh vzpomenu,“ říká Leticie Vránová-Dytrychová.

Sv. Mikuláš v Čisté u Litomyšle byl loni největším zvonem odlitým v České republice. O jeho výrobu se postarala vedoucí zvonařské dílny v Brodku u Přerova Leticie Vránová-Dytrychová. Peníze na něj ve sbírce sehnal tamní zvoník Pavel Kuře. Foto: archiv Leticie Vránové-Dytrychové

Pokračování v rodinné tradici pro ni bylo automatické, nad jinou variantou nepřemýšlela. Maminka ji po studiích začala zaškolovat. Byla ale přísným učitelem. „Podařilo se mi rozbít štafetu ženského pokolení v dílně, mám totiž syna. Studuje v zahraničí, ale o zvonařinu se zajímá, baví ho, což mne moc těší,“ vysvětluje žena, která před šesti lety od prezidenta Zemana převzala státní vyznamenání.

Brodek přijde o prvenství

Jen několik dní před Vánocemi se v brněnském Kostele blahoslavené Marie Restituty zkušebně rozezněla zvonová hra z brodecké dílny. „Je to úžasná novostavba, vyráběli jsme pro ni šestnáct zvonů. Až se dostaví, budou do věže zavěšené v průběhu února až března. Zvonová hra je vždy výjimečná práce. Jsou v ní liturgické a světské melodie i některé moderní skladby. Zatím největší zvonkohru máme u nás v Brodku na náměstíčku, je to dvaadvacet zvonů a největší váží dvě stě dvacet kilo,“ popisuje zvonařka.

Zvon pro Vietnam s dračí hlavou váží 600 kilogramů. Foto: archiv Leticie Vránové-Dytrychové

Už teď ví, že prvenství Brodku nezůstane na dlouho. V dílně se bude vyrábět nový soubor obsahující dokonce šestadvacet zvonů. Poputují do Mariánského Týnce, stavby slavného Jana Blažeje Santiniho. V roce 2012 ulili v Brodku u Přerova i tři zvony pro katedrálu svatého Víta v Praze, nejdál ovšem zní v jednom chrámu ve Vietnamu. „Byla to velká výzva. Nechali si odlít zvon našeho tvaru, ale chtěli, aby měl dračí hlavu. Začali jsme na sto kilech a skončili na šesti stech. To ale ještě není žádná váha, krásný dvoutunový zvon posvěcený kardinálem Dukou jsme loni odlévali pro kostel svatého Mikuláše v Čisté u Litomyšle,“ popisuje podnikatelka.

Poctivá práce je základ

Tradice zvonu je podle ní v České republice silná. Smysl práce vidí v hlavně tom, že lidem plní jejich touhu. „Lidé dokážou udělat pro pořízení zvonu hodně věcí. Je úžasné, že se stáváme součástí jejich příběhu, i proto jim nabízíme, že mohou být u zrození zvonu, i kdyby šlo třeba jen o tři minuty,“ pokračuje vedoucí dílny. Sama má nejraději zvony sv. Michala v Olomouci. „Bydleli jsme kdysi na sídlišti Tabulový vrch a ulicí Jílová je na kostel sv. Michala vidět. Když jsme pro něj před čtrnácti lety čtyři zvony odlévali, bylo to pro mne mimořádné, srdeční věc. Jednak že zvoní právě tam a k tomu to byly mé první velké zvony,“ vzpomíná.

Žehnání zvonohry v novém kostele Blažené Restituty biskupem brněnským Cikrlem. Foto: archiv Leticie Vránové-Dytrychové

Zvonařských dílen je v České republice jen několik a těch s dlouhou tradicí, jako mají Dytrychovi, ještě méně. „Odléváme hlavně srdcem, aby zvon mohl znít několik staletí,“ hledá Vránová-Dytrychová možné rozdíly.