Prostějov si letos připomíná 630 let od povýšení na město udělením práva pořádat výroční trh. Podobně významnou událostí pro život města bylo vybudování hradeb. I ty mají výročí – pět set dvacet pět let od začátku stavby.
Hradby v minulosti plnily především funkci vojenskou a obranou před útočníky z vnějšího okolí. Byly také znakem prestiže, hrazené město bylo významnější než město nehrazené. Mezi funkce hradeb patřila i hospodářsko-právní. Uvnitř města platilo městské právo a vybíralo se zde mýto.
Prostějov měl hradby nejspíš už ve 14. století. Pravděpodobně šlo o jednoduchou stavbu ve formě příkopu a hliněného valu s palisádou nebo plotem prolomeným branami či vraty.
Systém fortifikace: bašty, zídky, příkopy
Kamenné hradby byly vybudovány až za vlády nových majitelů města – Pernštejnů. Kámen k jejich výstavbě osobně položil 27. února 1495 Vratislav z Pernštejna za přítomnosti městské rady. „Pan Vratislav z Pernštejna učinil počátek zdi stavenie okolo města Prostějova, v ten pátek po svatém Matěji v hodinu čtrnáctú, minutu octavo ANNO DOMINI MCCCCXCV,“ uvádí v zápise pamětní městská kniha. Další záznam se vztahuje k 19. červnu roku 1510, kdy se začala stavět malá, takzvaná parkánová, zeď kolem města a zídky pod valem. V roce 1531 byla vybudována bašta u Olomoucké brány.
Celý fortifikační systém se skládal z velké vnitřní hradební zdi rozčleněné třinácti baštami, nižší parkánové zídky, dvou vodních příkopů rozdělených násypem, na něhož navazovala další nízká zídka. Do města se vcházelo čtyřmi branami – Plumlovskou, Vodní (Brněnskou), Olomouckou a Kosteleckou. Objemově šlo o největší prostějovskou stavbu. Spotřebovalo se na ni celkem 37 tisíc tun kamene. Pocházel snad z oblasti Kosíře z okolí Slatinic.
Stavba zámku a třicetiletá válka
K prvnímu zásahu do hradebního systému došlo ve dvacátých letech 16. století při stavbě zámku. Tehdy byla zbořena část hradeb s Kosteleckou branou. Byla nahrazena menší brankou pro pěší – fortnou. Hradby se napojily přímo na zámek a kolem něj vznikl další vodní příkop se zdí.
K výrazné devastaci opevnění došlo v červenci roku 1643 při pobytu švédských vojsk generála Torstenssona, který nařídil pobořit hradby a vypálit zámek. V osmdesátých letech 17. století byly hradby zčásti opraveny, ale na jejich dalším poškození se podepsal velký požár města 27. dubna 1697.
Z bašt byly byty i vězení
Chátrající hradby postupně ztrácely v 18. století využití pro vojenské účely. V 19. století se staly překážkou v hospodářském, dopravním a stavebním rozvoji města. V roce 1838 byly brány rozšířeny odstraněním kleneb a pilířů. Bašty byly pronajímány na byty a skladiště, ale také na městské věznice. Ve valech za zámkem se nacházely sklepy Winterova pivovaru. Na svazích valů se pěstovaly ovocné stromy a severozápadní část byla upravena na promenádu s altány a gloriety.
Z poloviny 19. století máme zachycenu i nehodu z Olomoucké brány. Tehdy zde procházeli dva důstojníci s dámami a proti nim šly čtyři dámy v širokých krinolínách. Srazili se a bránu doslova zablokovali. Přivolaní řezníci je museli „vysekat“ a ranhojič Seemann zase ošetřoval a obvazoval zraněné vojáky. Tato příhoda prý také přispěla k demolici Olomoucké brány.
Kámen z demolice posloužil při zasypání močálů
V prosinci 1865 vydal obecní výbor usnesení o postupném zboření hradeb. Začít se mělo napřed v okolí Olomoucké brány. Z důvodů pobytu pruských vojsk byla ale demolována až koncem roku 1866. V červnu 1869 bylo vydáno povolení k odstranění valu v okolí Plumlovské brány. Tímto aktem začala konečná likvidace středověkého opevňovacího systému ukončená v letech 1870–1872 ve východní, západní a jižní části Prostějova. Kámen získaný při likvidaci byl použitý na dláždění cest, k zasypání močálů a hradebních příkopů. Na uvolněných prostranstvích byl vytvořen vnitřní městský okruh (ulice Palackého, Blahoslavova, Vápenice) s parkovou úpravou. Příkladem byl park založený zdejším sadařským a okrašlovacím spolkem v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století nazvaný Jungmannovy sady (nynější Smetanovy sady). V této době ještě existovaly dvě přestavěné a snížené bašty – Trebalova na Skálově náměstí a Grulichova (Reichstädterova) ve Fügnerově ulici. Obě byly zbořeny v roce 1907 před stavbou sokolovny.
Hradby ve 20. století a dnes
Další zásahy do zbytku hradeb přišly v polovině šedesátých let, kdy bylo odbouráno asi sto metrů zdi kvůli výstavbě kina Metro 70. Likvidace židovské zástavby ve Školní ulici a v Hradební ulici se také podepsala na nevhodných úpravách a stavu hradeb. Poslední zbytky hradeb v Hradební ulici byly odstraněny v osmdesátých letech z důvodů výstavby kulturního domu.
Z rozsáhlého městského opevnění se dnes zachoval jen zlomek. Jedná se o nárožní pseudorenesančně zastřešenou polygonální baštu a k ní přilehlou třistametrovou zeď – kurtinu ve Školní ulici a malou část s baštou v Knihařské ulici.
Hradební zeď byla nevhodně opravena cementovou omítkou a působila nevzhledně. V roce 2012 byly na části hradeb z iniciativy prostějovského Okrašlovacího spolku umístěny malby zaniklých židovských domů. V letech 2014–2017 prošly hradby rozsáhlými opravami. Historická stavba byla vyčištěna, zbavena spodních vod a odborníci zajistili její stabilitu.
Městské hradby s baštami jsou nemovitou kulturní památkou, která je pozůstatkem pozdně gotického opevnění města. Psali o nich historikové a badatelé Ondřej Přikryl, Bohuslav Kraus, Bohuslav Eliáš, Jan Šrot, Ludmila Grůzová, Michaela Kokojanová či František Chupík. Najdeme je také na vedutě Prostějova od Jana Willenbergera v Paprockého Zrcadle slavného markrabství moravského (1593), na perokresbě Prostana od Františka Josefa Velehradského (1728) a na katastrálním plánu města (1833). Dodnes nám je připomínají názvy ulic Hradební, Šerhovní a Palackého (dřívější název Na baštách).
Ondřej Přikryl, starosta Prostějova v letech 1913-1919
Již nebudeš dýchati sladké vůně akátů a naslouchati šustotu krinolin ani nynějších škrobených sukní a těch 100 zlatých nenahradí ti pohledy do středověku, který ti val kreslíval před oči.
Z Přikrylovy knihy Z těžkých dob Prostějova, 1. díl