Z rozsáhlého opevnění Prostějova se zachoval jen zlomek

Prostějov si letos připomíná 630 let od povýšení na město udělením práva pořádat výroční trh. Podobně významnou událostí pro život města bylo vybudování hradeb. I ty mají výročí – pět set dvacet pět let od začátku stavby.

Pohled na úsek hradeb ze Smetanových sadů. Foto: Hana Bartková

Hradby v minulosti plnily především funkci vojenskou a obranou před útočníky z vnějšího okolí. Byly také znakem prestiže, hrazené město bylo významnější než město nehrazené. Mezi funkce hradeb patřila i hospodářsko-právní. Uvnitř města platilo městské právo a vybíralo se zde mýto.

Prostějov měl hradby nejspíš už ve 14. století. Pravděpodobně šlo o jednoduchou stavbu ve formě příkopu a hliněného valu s palisádou nebo plotem prolomeným branami či vraty.

Systém fortifikace: bašty, zídky, příkopy

Kamenné hradby byly vybudovány až za vlády nových majitelů města – Pernštejnů. Kámen k jejich výstavbě osobně položil 27. února 1495 Vratislav z Pernštejna za přítomnosti městské rady. „Pan Vratislav z Pernštejna učinil počátek zdi stavenie okolo města Prostějova, v ten pátek po svatém Matěji v hodinu čtrnáctú, minutu octavo ANNO DOMINI MCCCCXCV,“ uvádí v zápise pamětní městská kniha. Další záznam se vztahuje k 19. červnu roku 1510, kdy se začala stavět malá, takzvaná parkánová, zeď kolem města a zídky pod valem. V roce 1531 byla vybudována bašta u Olomoucké brány.

Bašta v Knihařské ulici č. 5 přestavěná v soukromé obydlí je památkově chráněná. Foto: Hana Bartková

Celý fortifikační systém se skládal z velké vnitřní hradební zdi rozčleněné třinácti baštami, nižší parkánové zídky, dvou vodních příkopů rozdělených násypem, na něhož navazovala další nízká zídka. Do města se vcházelo čtyřmi branami – Plumlovskou, Vodní (Brněnskou), Olomouckou a Kosteleckou. Objemově šlo o největší prostějovskou stavbu. Spotřebovalo se na ni celkem 37 tisíc tun kamene. Pocházel snad z oblasti Kosíře z okolí Slatinic.

Stavba zámku a třicetiletá válka

K prvnímu zásahu do hradebního systému došlo ve dvacátých letech 16. století při stavbě zámku. Tehdy byla zbořena část hradeb s Kosteleckou branou. Byla nahrazena menší brankou pro pěší – fortnou. Hradby se napojily přímo na zámek a kolem něj vznikl další vodní příkop se zdí.

K výrazné devastaci opevnění došlo v červenci roku 1643 při pobytu švédských vojsk generála Torstenssona, který nařídil pobořit hradby a vypálit zámek. V osmdesátých letech 17. století byly hradby zčásti opraveny, ale na jejich dalším poškození se podepsal velký požár města 27. dubna 1697.

Z bašt byly byty i vězení

Chátrající hradby postupně ztrácely v 18. století využití pro vojenské účely. V 19. století se staly překážkou v hospodářském, dopravním a stavebním rozvoji města. V roce 1838 byly brány rozšířeny odstraněním kleneb a pilířů. Bašty byly pronajímány na byty a skladiště, ale také na městské věznice. Ve valech za zámkem se nacházely sklepy Winterova pivovaru. Na svazích valů se pěstovaly ovocné stromy a severozápadní část byla upravena na promenádu s altány a gloriety.

Bašta v Šerhovní ulici. Foto: Hana Bartková

Z poloviny 19. století máme zachycenu i nehodu z Olomoucké brány. Tehdy zde procházeli dva důstojníci s dámami a proti nim šly čtyři dámy v širokých krinolínách. Srazili se a bránu doslova zablokovali. Přivolaní řezníci je museli „vysekat“ a ranhojič Seemann zase ošetřoval a obvazoval zraněné vojáky. Tato příhoda prý také přispěla k demolici Olomoucké brány.

Kámen z demolice posloužil při zasypání močálů

V prosinci 1865 vydal obecní výbor usnesení o postupném zboření hradeb. Začít se mělo napřed v okolí Olomoucké brány. Z důvodů pobytu pruských vojsk byla ale demolována až koncem roku 1866. V červnu 1869 bylo vydáno povolení k odstranění valu v okolí Plumlovské brány. Tímto aktem začala konečná likvidace středověkého opevňovacího systému ukončená v letech 1870–1872 ve východní, západní a jižní části Prostějova. Kámen získaný při likvidaci byl použitý na dláždění cest, k zasypání močálů a hradebních příkopů. Na uvolněných prostranstvích byl vytvořen vnitřní městský okruh (ulice Palackého, Blahoslavova, Vápenice) s parkovou úpravou. Příkladem byl park založený zdejším sadařským a okrašlovacím spolkem v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století nazvaný Jungmannovy sady (nynější Smetanovy sady). V této době ještě existovaly dvě přestavěné a snížené bašty – Trebalova na Skálově náměstí a Grulichova (Reichstädterova) ve Fügnerově ulici. Obě byly zbořeny v roce 1907 před stavbou sokolovny.

Hradby ve 20. století a dnes

Další zásahy do zbytku hradeb přišly v polovině šedesátých let, kdy bylo odbouráno asi sto metrů zdi kvůli výstavbě kina Metro 70. Likvidace židovské zástavby ve Školní ulici a v Hradební ulici se také podepsala na nevhodných úpravách a stavu hradeb. Poslední zbytky hradeb v Hradební ulici byly odstraněny v osmdesátých letech z důvodů výstavby kulturního domu.

Malby domků připomínají židovské ghetto ve Školní ulici. Foto: Hana Bartková

Z rozsáhlého městského opevnění se dnes zachoval jen zlomek. Jedná se o nárožní pseudorenesančně zastřešenou polygonální baštu a k ní přilehlou třistametrovou zeď –  kurtinu ve Školní ulici a malou část s baštou v Knihařské ulici.

Hradební zeď byla nevhodně opravena cementovou omítkou a působila nevzhledně. V roce 2012 byly na části hradeb z iniciativy prostějovského Okrašlovacího spolku umístěny malby zaniklých židovských domů. V letech 2014–2017 prošly hradby rozsáhlými opravami. Historická stavba byla vyčištěna, zbavena spodních vod a odborníci zajistili její stabilitu.

Městské hradby s baštami jsou nemovitou kulturní památkou, která je pozůstatkem pozdně gotického opevnění města. Psali o nich historikové a badatelé Ondřej Přikryl, Bohuslav Kraus, Bohuslav Eliáš, Jan Šrot, Ludmila Grůzová, Michaela Kokojanová či František Chupík. Najdeme je také na vedutě Prostějova od Jana Willenbergera v Paprockého Zrcadle slavného markrabství moravského (1593), na perokresbě Prostana od Františka Josefa Velehradského (1728) a na katastrálním plánu města (1833). Dodnes nám je připomínají názvy ulic Hradební, Šerhovní a Palackého (dřívější název Na baštách).

Ondřej Přikryl, starosta Prostějova v letech 1913-1919

Již nebudeš dýchati sladké vůně akátů a naslouchati šustotu krinolin ani nynějších škrobených sukní a těch 100 zlatých nenahradí ti pohledy do středověku, který ti val kreslíval před oči.

Z Přikrylovy knihy Z těžkých dob Prostějova, 1. díl