Trendem je kytice, která vypadá jako natrhaná na louce, říká floristka

Červený karafiát s sebou dlouho nesl nálepku „komunistické“ květiny. Teď se do květinových vazeb opět vrací. Kromě něj jsou trendem přírodní materiály, zdánlivá neuspořádanost a divokost. Zákazníci se chtějí vědět, odkud květiny pocházejí. I o tom mluví v rozhovoru zahradní architektka a floristka Martina Bláhová.

Oblíbené jsou kytice neuhlazené, „rozdivočelé.“ Foto: Vít Malina

Přibylo vám se svátkem svatého Valentýna práce?

Oslovují nás hlavně muži, nejvíc práce ale bývá na poslední chvíli. Nemáme klasickou kamennou prodejnu, objednávky přijímáme online a naši zákazníci vědí, co nabízíme. Nicméně klasikou je určitě červená růže, a pak záleží na vkusu. Nebála bych se ani jarních kytek, jako je pryskyřník, tulipány. Pustila bych se do něčeho netradičního, jen udržet červenou barvu. Valentýn už není jediným svátkem, začínáme květiny kupovat i pro jiné příležitosti, než jsou narozeniny nebo svatby. Důležité je, když si dotyčný na svou partnerku vzpomene. Myslím, že ženu potěší jakákoli kytka a asi kdykoli. Nejen na Valentýna.

Rok 2020 se nese v modré barvě, bude převládat i ve vašich vazbách?

Modrá je u květin trochu náročnější barvou, tedy pokud nechceme sázet jen na vyloženě barvené druhy. Lze to ale řešit jen modrým akcentem.

Jaké jsou trendy, proměňuje se floristika?

Velkým trendem je příroda. Jsou to kytice, které nejsou úplně kompaktní, uhlazené, naopak jsou trošku rozdivočelé, jako kdybyste ráno vstala, šla na zahradu nebo louku, natrhala si tam kytici. S tím souvisí, že se upouští od všech dekorací, které se do kytic dávaly, ať to jsou různé korálky, vrtulky nebo třeba žebříčky. Sází se vyloženě jen na kytky samotné. S tím souvisí otázka udržitelnosti a ekologie, cílí se na lokální květiny. Začínají se objevovat různí malí pěstitelé, květinové farmy. Ptáme se, odkud květina je. U svateb se květiny mnohdy stávají hlavní výzdobou celé slavnosti. Kilometry organzy teď nahrazují květiny v různých podobách třeba i jako volně stojící objekty.

Floristka a zahradní architektka Martina Bláhová. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Hledají tedy teď lidé změnu?

Mladší generace ano, chtějí něco jiného, než co nabízejí klasická květinářství. Když vážeme květiny, přemýšlíme nad barvami, texturami, nad celkovou kompozicí, což vychází i z našeho zahradně – krajinářského oboru.

Odkud k nám květiny přicházejí?

Běžné květinářství moc neřeší, odkud květiny jsou. Dováží se z Holandska, Polska, Itálie, z květinových burz, které je nakupují po celém světě. My spolupracujeme s malými pěstiteli, postupně se dostáváme k různým lidem, kteří mají statek, za ním pole, kde na malé ploše pěstují květiny. Ať už přímo na sušení nebo k řezu. V zimě je to samozřejmě náročnější. Pokud bychom chtěly vyloženě nějakou lokální kytku, tak by to byly spíše sušené květiny, které máme z léta nebo nějaké větve, šípky, bobule, jehličí, modřínové větvičky s malými šiškami.

Přímá inspirace z přírody. Chodíte si tam i pro materiál?

Ano, sbíráme větvičky, plody a docela nás to baví. Kombinovat běžné kytky s větvičkami, travinami je neobvyklé a právě bez jisté míry uhlazenosti.

Jaká je typická květina pro Hanou?

Hanou mám spojenou s úrodností, takže obilí, zlaté klasy, vlčí máky, chrpy, kopretiny. Ještě jsme takovou kytku nedělaly, ale třeba taková dožínková letní kytka, ta by mě bavila hodně.

U svateb se květiny mnohdy stávají hlavní výzdobou celé slavnosti. Foto: DATE_photography.cz

Jaká květina je u vás stálicí?

Moc se těšíme na jaro, na tulipány, čemeřice, sasanky nebo pryskyřníky, které nahradí klasické růže a jsou něčím neobvyklé. Taky pivoňky, které nabízejí krásné odstíny a hodí se do každé kytky. Pozdější léto, začátek podzimu se přiklání do zralejších tónů, začínají kvést hlavně jiřiny. Je to opomenutá kytka, která se teď ale stále častěji vrací od malých kulatých až po velké hvězdice. Slunečnice je květinou zralého léta a směrem k zimě začínáme zase trochu smutnit. Ale lze využít bobule, větvičky, listí, bodláčí. Každé období má svoje.

Jsou kromě jiřin ještě nějaké zapomenuté druhy, které zažívají návrat?

Jsou to různé květiny typické pro babiččinu zahrádku. Třeba orlíčky, sklopené zvonečky, které kvetou okolo května června a jsou různě barevné od bílé, růžové po fialovou a nachovou. V kyticích jsou moc hezké a kvetoucí  i odkvetlé. Jsou to i kopretiny a spíš venkovské druhy. Objevujeme ale opět karafiáty. Už to není jen květina s nálepkou MDŽ. Nabízí velké množství odstínů a my jej rády používáme.

Hodně se teď objevuje i eukalyptus…

Trend eukalyptu je opravdu velký, ale to i obecně přidávat zeleň jako takovou. Ať je to eukalyptus, pistácie nebo přes zimní období třeba borůvčí. Eukalyptus je v oblibě i pro typickou šedozelenou barvu, což je barva pro naše květiny a rostliny, které máme v krajině, neobvyklá. Nahradil asparágus, ale i ten může být krásný.

Když by si teď někdo chtěl uvázat kytici z toho, co mu příroda nabízí, co byste mu poradila?

Určitě větvičky, traviny, jehličí, začínají kvést některé keře, třeba kaliny a jak se otepluje, objevují se sněženky nebo nakvétají čemeřice. Jde o to mít jen oči otevřené a dívat se okolo sebe. Kytice se dá uvázat v podstatě ze všeho, co najdeme, záleží jen na míře naší odvahy, vkusu a estetického cítění. Nemusí to ale být nic složitého, radost udělají i šípky ve váze.

Květinářství Divoký

Za značkou Divoký stojí dvě zahradní architekty Martina Bláhová (na snímku vpravo) a Barbora Hubková. Snaží se používat ve větší míře divoké rostliny z lidmi zapomenutých lokalit, které kombinují s květinami kupovanými nebo s těmi z jejich malinkých zahrádek. Vážou kytice, vijí věnce, dělají svatební výzdobu. Floristika je pro ně spíš koníčkem, u kterého relaxují, hlavním oborem jsou návrhy zahrad.