„Kobercovka“ byl pravěk. Bývalý masér Sigmy a reprezentace Jiří Vít pomáhá Novým Sadům

Jako masér u seniorské fotbalové reprezentace zažil sedm trenérů. Na prvního z nich Karla Brücknera má nejsilnější vzpomínky. Spolupracovali spolu už v jednadvacítce, Jiří Vít tak nechyběl na olympiádě, medailových evropských šampionátech ani na mistrovství světa.

Loni oslavil sedmdesátku, s tejpy a svaly fotbalistů ale pracuje dál. Divizní Nové Sady nikdy předtím maséra neměly, Jiří Vít se stal historicky prvním. V klubu také trénuje brankáře. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

V brance olomoucké Sigmy okusil nejvyšší soutěž, a pak se pustil do přípravy svých nástupců. Když se ale za dob minulého režimu jelo na zájezd do zahraničí, ve výpravě chyběl. Jezdil jen trenér s asistentem, vedoucí mužstva a masér a on „utřel nos“.

Lidé z klubu mu proto poradili, aby absolvoval masérský kurz. Jiří Vít se do něj v Ostravě skutečně přihlásil. Po jeho úspěšném zakončení přidal k trenérovi brankářů funkci maséra. „Skončil trénink, převlékl jsem se do masérského trička a šel masírovat. S hráči jsme se bavili o všem, takže ze mě kolikrát vyběhlo i naštvání z tréninku,“ usmívá se.

Dvě kolečka tejpů rychle zmizela

Oproti současnosti měl dříve k dispozici daleko méně pomůcek. „Tejpovat jsme museli kobercovou páskou. Pravěk. Sice udržela, ale praskala,“ vybavil si. Pružnější tejpy, které lépe udrží tlak kloubu, začaly do tehdejšího Československa proudit až po sametové revoluci. „Když jsme proto hráli proti zahraničnímu týmu, koukali jsme po masérech, jestli nám něco nedarují. Dvě kolečka jsme třeba dostali, ovšem ta se spotřebovala na dvou hráčích,“ poznamenává Vít.

Roli maséra a člověka pohybujícího se kolem gólmanů dokázal skloubit v Sigmě i u národního týmu. Tam vypomáhal trenéru Janu Stejskalovi. „V sedm nebo o půl osmé byla večeře a kluci se mi už hlásili. Do půlnoci se masírovalo,“ pamatuje si. Na reprezentační úrovni nejprve působil u výběru do 21 let. S lvíčaty se podíval na letní olympiádu v Sydney 2000 a dva roky poté byl u zisku zlatých medailí na mistrovství Evropy ve Švýcarsku.

Klienti? Čech, Rosický nebo Dočkal

V roce 2002 se přesunul za svým dobrým kamarádem Karlem Brücknerem k seniorské reprezentaci. Vytvořil sehraný tandem s Eduardem Poustkou a ze svého místa odešel po dlouhých čtrnácti letech. Kromě Brücknera dělal servis i na zápasech a dalších akcích pod vedením koučů Rady, Haška, Straky, Bílka, Pešiceho a Vrby.

Své dovednosti předváděl také na dosud jediném fotbalovém mistrovství světa, kterého se samostatná Česká republika zúčastnila. V Německu v roce 2006 se pokoušel pomoci kanonýru Janu Kollerovi, který pro zranění nedohrál úvodní zápas proti USA. „To víte, že jsme zkoušeli všechno. Honza byl strašně důležitý hráč. Jenže zranění už ho do turnaje nepustilo,“ posteskl si.

Jiří Vít, masérská i brankářská legenda spojená se Sigmou Olomouc. V mistrovských soutěžích za ni odchytal 340 zápasů, z toho šestnáct v nejvyšší soutěži. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

S kolegou Poustkou měli masírování hráčů rozdělené. „Napřed byli Moraváci u mě a Češi u něj. Pak se to promísilo, protože přicházeli kluci z jednadvacítky. Korunou jsme si neházeli,“ přiblížil. Jeho ruce přejížděly po svalech desítek fotbalistů, včetně Tomáše Rosického, Bořka Dočkala či Petra Čecha.

„Hráči z pole chtěli namasírovat nohy zepředu, případně zezadu, zatímco brankářům jsem masíroval celé tělo. Řekli třeba: ‚Udělej mi ještě ramena, ruce‘,“ porovnává bývalý brankář Prostějova, Olomouce nebo Přerova.

Podvlékací trička na Sadech neřeším

Po odchodu Pavla Vrby do ruské Machačkaly u národního mužstva skončil. Pomalu se zároveň loučil i se Sigmou. „Zničehonic se mi ale ozval kamarád Jirka Kňáva z Nových Sadů, jestli bych jim nepomohl aspoň v trénování brankářů. Nakonec jsem se nechal přemluvit,“ říká. Když prostředí Androva stadionu opustil úplně, domluvil se s divizním klubem z olomoucké čtvrti i na práci maséra.

Na rozdíl od profesionálního klubu si musí všechno shánět sám. Hráčům také vaří čaj podle vlastní tajné receptury a chystá iontové nápoje. Stejně jako dresy a stulpny. „Když jsem to dělal na Sigmě, musel jsem vědět, kdo nosí jakou ponožku a podvlékací tričko. Na Sadech to neřeším, kdo si podvlékací tričko nepřinese, má smůlu,“ může si sedmdesátiletý rodák z Ivanovic na Hané dovolit trochu slevit z nároků na svou osobu.

Masér v záloze

Kdyby mu teď přišla nabídka k návratu do reprezentace, kývl by na ni? „V Olomouci na hotelu mi Jarda Šilhavý (trenér národního týmu, pozn. red.) řekl: ‚Podívej se, vzali jsme tam Edu (Poustku) a Honzu (maséra Jana Skoupého) z Bolky, ale kdyby se něco stalo, buď nastartovaný.‘ Jsem nastartovaný už dva roky. Kdyby přišlo pozvání, byl bych moc rád, ale pořádně bych ho zvažoval. Už kvůli věku,“ přiznává.

Téměř padesát let. Tak dlouho Jiří Vít (na snímku zcela vlevo v dobách aktivní hráčské kariéry) působil ve fotbalové Sigmě. Nejprve jako brankář, pak jako trenér brankářů a nakonec jako masér. Foto: Facebook SK Sigma Olomouc

A nejen kvůli věku, ale také kvůli vyčerpávajícímu nočnímu cestování. Zvlášť, když na českých silnicích a dálnicích není nouze o opravy a zácpy. „S panem Brücknerem jsme jezdili jeho služebním autem, byl jsem takový jeho osobní řidič. Často jsme cestovali v noci, protože ráno potřeboval být z reprezentační akce doma. Nikdy jsme ale nestáli v zácpě,“ oddechl si Jiří Vít, že velká oprava dálnice D1 začala až po skončení jeho angažmá u národního týmu.

Fotbalové geny zdědil syn

V počtu prvoligových startů překonal Jiřího Víta jeho stejnojmenný potomek. Jiří Vít mladší nicméně během vrcholové kariéry nenastupoval v bráně, nýbrž na pozici obránce. „Jako brankář jsem to napřed zkoušel, jenže tenkrát v pěti šesti letech jsem byl strašně malý. Od starších kluků jsem dostával hodně gólů. Chytání mě přestalo bavit, tak jsem pak hrál útočníka a od dorostu beka,“ uvedl v roce 2013 pro web Sigmy Olomouc.

Olomoucký odchovanec nasbíral v nejvyšší soutěži celkem 82 zápasů. Za „áčko“ Sigmy ale nikdy nehrál. Nejvýraznější stopu zanechal v Mladé Boleslavi (58 utkání, 4 góly), oblékal také dres Jablonce (24 utkání, 1 gól). Ve městě automobilů navíc okusil pohárovou Evropu, v Poháru UEFA (dnešní Evropské lize, pozn. red.) zasáhl do čtyř duelů.