Chce to trpělivost. Na dobré světlo čeká amatérský fotograf hodiny

Pro dobrý snímek je Petr Fiala ochotný udělat hodně. Obětuje spánek i pohodlí při několikahodinovém cestování. Fotografuje především hanáckou krajinu, vydává se však i do hor nebo za architekturou do měst.

Petr Fiala nejraději dokumentuje přírodu, krajinu Hané i městskou architekturu. Foto: Tomáš Kráčmar

Fotografii se Petr Fiala ze Štěpánova nedaleko Olomouce věnuje od roku 2015. Tehdy si také koupil svou první digitální zrcadlovku. „Ani jsem ještě přesně nevěděl, co budu fotit, spíš to byla zvědavost. Zkoušel jsem všechny žánry, které se ve fotografické branži vyskytují. Jednou ráno jsem si vyšel na olomoucké jezero Poděbrady a okouzlila mě ranní atmosféra. Přesně jsem věděl, že to je ono,“ vzpomíná fotograf na zlom, od kterého začal víc fotit krajinu a pokračuje v tom dodnes.

Nevyzpytatelné počasí

Na svých snímcích zachycuje různá místa především na Olomoucku, v poslední dvou letech se zaměřil na Jeseníky. Výjimkou nejsou ani cesty za hranice, musí je ale dobře naplánovat. Záleží, v jakém ročním období chce fotit. „Pokud je to třeba v létě, tak nejdu ani spát. Když jsme fotili Súľovské skály na Slovensku, vyjížděli jsme o půlnoci. Východ slunce byl v pět ráno, ale ideální je být na místě minimálně hodinu předem, abychom si zmapovali terén. Navíc málokdo ví, že moc hezké fotky vznikají nejen při východu, ale krásné barvy rána jsou již hodinu předtím,“ říká Petr Fiala.

Svatý Kopeček. Foto: Petr Fiala

Ne vždy je však výprava zakončená úspěchem. „S kamarády jsme koncem roku jeli na Vozku v Hrubém Jeseníku. Vyrazili jsme o půl druhé v noci, bylo hodně sněhu, tak jsme si vzali sněžnice a na místo jsme unavení dorazili asi za tři hodiny. Jenže přírodu neovlivníte, na horách se počasí mění rychle, a tak nám focení nevyšlo přesně dle našich představ. Je to tak, že lidé na internetu, výstavě vidí hezké fotky, ale to je pouze výsledek,“ poznamenává, že pokusů o nejlepší záběry je mnohem víc.

Detailu se musí pomoci

Z každého takového výletu si Petr Fiala přiveze přes tisíc snímků. Pak si sedne k počítači a v programu na úpravu fotek další hodiny vyzdvihuje detaily, které chce, aby vynikly. „Fotka musí vystihovat atmosféru, ale realitu nikdy neměním,“ upozorňuje. Fotí systémem takzvaného expozičního bracketingu, který skládá několik expozic do jediné fotky. „Scéna po ránu je velice dynamická, což naše oko dokáže zaznamenat, fotoaparát ale nikoli. Zobrazí buď krásně prokreslené sluníčko s tmavým popředím nebo naopak. Fotek je hodně, z velkého množství záběrů jich vyberu pouze několik, ze kterých po složení vzejde třeba jen pět finálních fotek,“ popisuje postup.

Větrný mlýn Ruprechtov. Foto: Petr Fiala

Výsledná podoba se musí líbit především jemu. Hlavním kritériem je, jak do záběru vstoupilo světlo a aby fotografie celkově oku. Svou práci, sdílí i na sociálních sítích a konzultuje ji i s rodinou a partnerkou. Ostatně jedině s konstruktivní kritikou se podle něj může člověk posunout a zlepšit.

Fotka jako vášeň

O focení mluví Petr Fiala jako o vášni. „Je to intenzivní. Při jakékoli příležitosti, vyrážím do terénu. Nejsem ale zastáncem kvantity, spíš kvality, takže než fotku vypustím do světa, nějakou dobu to trvá. Stává se, že některé nikdy nezveřejním, při jejich hodnocení musím získat odstup a nadhled, k rozhodnutí musím dozrát,“ vysvětluje.

Křížová cesta u Mladějovic. Foto: Petr Fiala

Do terénu jezdí celý rok. Jaro láká na krásná rána a mlhy, léto na ostré kontrastní světlo, podzim má své barvy a své jedinečné kouzlo má také zima, hlavně na horách. „Nikdy jsem to nepočítal, ale za rok je něco mezi tisícem a deseti tisíci nafocených fotek. Ty finálních lze počítat v desítkách,“ přemýšlí.

Výstava mezi knihami

Petr Fiala pracuje na Oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany Fakultní nemocnice Olomouc. Při focení svou profesi využil. Studoval biomedicínské inženýrství a teď pracuje v oboru nukleární medicíny. „Starám se o přístroje, které slouží pro diagnostiku pacientů. Z pohledu technického i fyzikálního jde o obor, který má hodně blízko ke zpracování fotografie. Fotka nevznikne bez dobrého světla, ostatně krajinářům se říká lovci světla. Fotografie je v podstatě jen o zachycení světla v jakékoli podobě, my hledáme to nejhezčí. V tom je krása,“ usmívá se nadšený fotograf, pro kterého se pohled na svět skrze objektiv stal nejen koníčkem ale i relaxací.

Oblíbené místo fotografa Petra Fialy, jezero Poděbrady mezi Olomoucí a Horkou nad Moravou. Foto: Petr Fiala

Pestrý průřez jeho tvorbou je do konce března k vidění na výstavě v Knihovně města Olomouce na náměstí Republiky. „Vybral jsem fotky z otevřené krajiny i města. Možnost ukázat fotky mne moc potěšila, jsem rád, že se o svou vášeň můžu podělit se širokou veřejností,“ doplňuje Fiala.