Z Loštic ke snowboardcrossu. Někdy si dám i tvarůžky, směje se Vendula Hopjáková

Na „prkně“ brázdí tratě světového poháru a před dvěma roky startovala mimo jiné i na olympiádě. Vendula Hopjáková z Loštic na Šumpersku reprezentuje Českou republiku ve snowboardcrossu. Ten pro ni znamená také přátelství s šampionkou ze Soči Evou Samkovou, společně si mezi elitou dojely pro stříbro.

Snowboardcrossařka Vendula Hopjáková. Foto: archiv V. Hopjákové

Jezdit na snowboardu začala Vendula Hopjáková díky rodičům. Na rodinnou chatu v horách s nimi vyrážela každý víkend. „Vedli mě nejen ke snowboardingu, ale snad ke všem sportům. Sami také sportovali,“ ohlíží se za svými začátky. Tehdy asi ještě netušila, která disciplína u ní zvítězí.

Do světa snowboardcrossu  – sportem se záludnou tratí plnou zatáček, strmých sjezdů či různých překážek – ji zavedla náhoda. V Olomouckém kraji hledali sportovce, který si rozumí se snowboardem a reprezentoval by ho na Olympiádě dětí a mládeže.

Časy s jedním prknem jsou pryč

Hopjákovou doporučil známý a rázem se poprvé v životě zúčastnila snowboardcrossového závodu. Do té doby přitom vůbec nevěděla, co to snowboardcross je. „Na olympiádě mě ale straně chytil,“ přiznává.

Pravidelně závodí od svých patnácti let. Snowboardcross v českém prostředí se podle ní hodně změnil. Zvýšila se třeba jeho finanční podpora – hlavně díky úspěchu Evy Samkové na zimních olympijských hrách v Soči 2014.

„Dříve jsme si platili úplně všechno – přes vybavení, závody, soustředění, vosky a dopravu. Neměli jsme ani fyzioterapeuty nebo mazače, vše jsme si dělali sami. Měla jsem jedno prkno, na kterém jsem odjezdila všechno bez ohledu na sníh a počasí,“ pamatuje si třiadvacetiletá sportovkyně.

Eva Samková? Dobrá parťačka

Zásluhou Svazu lyžařů České republiky a domovského oddílu Dukly Liberec nyní absolvuje kvalitnější přípravu. Své dovednosti ale mimo posilovnu či atletický ovál piluje zejména v zahraničí. Česku odpovídající zázemí pro snowboardcross chybí.

K soutěžnímu adrenalinu na prkně jí pomohla náhoda, svůj první závod ve snowboardcrossu jela Vendula Hopjáková na olympiádě dětí a mládeže. Předloni se zúčastnila i skutečných her, ty pro ni však nedopadly dobře. Foto: archiv V. Hopjákové

Nejvíce jezdí Hopjaková do Itálie, především na podzim. Často také zavítá do Rakouska, kde využívá předchystané tréninkové tratě. Na jaře a v létě zase míří do Francie, dvakrát trénovala i na Novém Zélandu, v Chile a v Argentině.

Na sněhu a při letních soustředěních tráví veškerý čas právě s olympijskou vítězkou Evou Samkovou, svou velkou kamarádkou. Může se tak od ní leccos přiučit.

Hořkosladká olympiáda

V roce 2018 pod pěti kruhy startovaly obě. Zatímco však Samková na hrách v jihokorejském Pchjongčchangu získala bronzovou medaili, Hopjáková kvůli nim skončila o berlích. Osudnou se jí stala jedna z klopených zatáček. Na velkou sportovní událost přesto nevzpomíná jen ve zlém.

„Po závodní stránce pro mě hry nedopadly dobře, ale vše okolo bylo krásné a okouzlující. Přes velký neúspěch byl český olympijský tým a český dům naprosto úžasný,“ nezastírá. Daleko lépe si předloni vedla ve světovém poháru. Ve dvojici s Evou Samkovou vybojovala druhé místo. Druhé místo, o kterém tvrdí, že na něj nikdy nezapomene. „Bylo to opravdu krásné. Za vrchol své dosavadní kariéry to ale nepovažuji. Je to sice můj největší úspěch, ovšem zároveň mám oblíbenější jiné závody a výsledky,“ prozradila. S o tři roky starší Samkovou si vylepšení medailové pozice jako cíl nestanovily. Závod dvojic totiž pořadatelé nahradili smíšeným závodem, kde spolu závodí muži a ženy.

Podmínky pro snowboardcross v Česku se podle Hopjákové  zlepšily, plnohodnotné zázemí ale stále schází. Tréninky na sněhu se tak konají v Itálii, Rakousku nebo Francii. Foto: archiv V. Hopjákové

V letošní sezoně se Vendula Hopjáková nemusí soustředit ani na mistrovství světa. Nekoná se. O co nejlepší umístění tak usiluje „jen“ v závodech světového poháru. „Chtěla bych skončit zase o něco výše než v celkovém pořadí loni,“ poznamenala hanácká zástupkyně ve snowboardcrossu, která se jako správná loštická rodačka se nevyhýbá tvarůžkům.

Tradiční pochoutka ze zhruba třítisícového města sice není pevnou součástí jejího jídelníčku, jednou za čas jím ovšem nepohrdne. „Když si vařím doma, snažím se jíst vegansky. Tvarůžky si dávám spíše v restauraci,“ vysvětluje.