Kroměřížská kavárna hledá nový domov kočkám s těžkým osudem

Káva, čokoládový dort a na klíně vrnící chlupaté klubíčko. To je každodenní menu kroměřížského podniku Kitt&Café Toulavý ráj. Podobné kavárny dnes už nejsou výjimkou, tahle se ale liší. Je spojená s kočičím útulkem.

Podnik Kitt&Café Toulavý ráj je zároveň útulkem. Jeho provozní Kateřina Váchová s hluchým kocourkem. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Když měla malá Nella začátkem ledna narozeniny, jedním z jejích přání bylo jít do Kitt&Café Toulavý ráj. Dobře to tam zná, s maminkou tam nebyla poprvé. „Chodíme sem kvůli dětem, chtějí se pomazlit s kočičkami, mají je rády. Navíc si dáme vždy něco dobrého. Spojení kavárny a útulku se mi zdá užitečné,“ míní maminka Zuzana Zavadilová.

Kafe je vedlejší

Toulavý ráj otevřel v 2018, myšlenka na podnik ale vznikla ještě o dva roky dřív. „Tehdy jsem pomáhala jinde, kreslila jsem obrázky do aukcí, dělali jsme sbírky. Vzhledem k množství zvířat, která potřebovala pomoc, to ale bylo stále málo. Domluvili jsme se, že pokud bude možnost, uděláme kavárnu,“ vzpomíná na začátky provozní kroměřížského podniku Kateřina Vachová.

Od první chvíle chtěla pomáhat útulkům v umisťování koček a taky zřídit karanténu ty, které vyžadují okamžitou péči. Kavárna byla až na druhém místě. „Gastro nás baví, ale stále trochu hledáme směr. Je ovšem fajn, že tady nabírám zkušenosti, ptám se lidí přímo na zlepšení, co by se jim líbilo, aby se u nás cítili dobře a mohli si odpočinout. Hodně k nám chodí studenti, pracují tady a kočky mají na klíně, na hlavě, všude,“ směje se Kateřina Vachová.

Útulky si pomáhají

Ke konci ledna měli v útulku 23 koček, z toho je šest stabilně ubytovaných. Maximální počet je okolo třiceti chlupáčů. Putují k nim z ulice ale z jiných zařízení, pokud už nemají místo. Toulavý ráj spolupracuje s různými soukromými útulky jako jsou Dobré ruce Zlín, Zatoulané štěstí Kroměříž nebo Depozitum Flíček v Nedakonicích.

Toulavý ráj už pomohl k adopci více než stovce koček. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Příběhy zdejších zvířat jsou různé. Například někdy před pěti lety zachránila Kateřina Vachová dvě kočky. „Myslivci je chtěli hodit psům. Zůstaly se mnou a ukázaly mi, že rčení o falešných kočkách není pravda. Kočka může mít majitele radši než jídlo a teplý pelech,“ vypráví. Vzpomíná i na kocourka, kterého našli opuštěného u velkoskladu. „Když byl malý, hodně dojemným způsobem opatroval kocoura, který umíral. I toho jsme si nechali. Je to ďábel, ale i tak ho máme rádi. Každá naše kočka má šílený osud,“ říká provozní a hladí bílou hlavu hluchého samce.

Přes sto adopcí

Spojení kavárny a útulku je podle ní ideální. Děti se pod dozorem rodičů naučí, jak se správně ke zvířeti chovat a kočky si zase zvykají na větší pohyb lidí. „Adopce u nás naštěstí funguje, lidi si nevybírají kočky, ale kočenky si vybírají lidi. Vyberou si člověka, obsadí ho a drží, dokud nejsou adoptované. Málokdy se stane, že si někdo vybere kočku na stránkách. Lidé k nám za svými oblíbenci chodí i několikrát,“ těší Kateřinu Vachovou. Kočky jsou na návštěvníky zvyklé, čekají na ně. „Když jich přijde do kavárny méně, jsou nevymazlené, kontakt jim vyloženě chybí. To nás nabíjí a utvrzuje, že tahle práce má smysl,“ podotýká.

Seznam koček hledajících nový domov. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Zatím se jejímu týmu podařilo umístit sto sedm kožíšků. I tento úspěch ji pomáhá pokračovat, protože provoz není snadný. „Nejsme na nejlepším místě a lidé si k nám musí cestu najít. Je složité udržet kavárnu v dobrém stavu, aby u nás bylo návštěvníkům dobře, stále dokola uklízíme a taky je potřeba kočky hlídat, aby neolízly čokoládový dort. Čokoláda je pro ně smrtelně jedovatá,“ upozorňuje.

Výdělek z kavárny slouží k udržení kavárny s útulkem, k placení účtů za krmení i k ošetření nemocných zvířat. Ovšem bez dárců a sponzorů by to nešlo. „Hodně se s lidmi bavíme i o kastracích, snažíme se šířit osvětu. Děkujeme všem, kteří nám pomáhají,“ váží si Vachová každé podpory.