Z případu Číny jsme se měli poučit mnohem rychleji, říká vědec z asijských studií

Na šířící se nákazu koronaviru zareagovala Čína, kde se nemoc objevila jako první, sice pozdě, ale razantně. Oproti tomu měly například státy v Evropě náskok, který mohly využít lépe, říká odborný pracovník Univerzity Palackého v Olomouci Richard Turcsányi, který působí na katedře asijských studií filozofické fakulty. „U nás autority reagují, až když se situace stane skutečně vážnou,“ upozorňuje. Do Číny pravidelně jezdí a díky účasti v celosvětovém projektu může sledovat i dění v dalších zemích.

Odborný pracovní Katedry asijských studií FF UPOL a člen vedení pětiletého mezinárodního projektu Sinofonní příhraničí – interakce na okraji Richard Turcsányi. Foto: archiv R. T.

Jezdíte opakovaně do Číny, dění v zemi se věnujete. Jak tam vypadalo šíření nákazy?

Nákaza se začala šířit ve městě Wuhan v průběhu prosince, v počátečních stadiích však čínské autority na různých úrovních reagovaly málo nebo vůbec. Radikální změna nastala 23. ledna, kdy úřady zhruba desetimilionový Wuhan hermeticky uzavřely. Následovala různá omezení pohybu, zákazy shromažďování a dokonce vycházení z domu ve většině Číny. Mnoho rodin mělo po několik týdnů omezené vycházení jen na jednoho člena rodiny, který mohl jít nakoupit zásoby. Lidé u nás si neumějí představit, jak radikálně na epidemii v Číně zareagovala vláda i obyvatelé samotní. Celkově se dá říci, že Čína konala později, což situaci zhoršilo, ale radikální reakcí se jí podařilo problém dostat pod kontrolu. Dnes se už život v Číně pomalu vrací do normálu, epicentrum šíření je teď v Evropě a na Blízkém Východě. I když se zase několik nových případů do Číny v nedávné době dostalo z Itálie a Iránu, takže očekávám, že ještě pár týdnů zůstanou například zavřené školy. Dopady na ekonomiku jsou zatím těžko odhadnutelné, ale určitě budou velké.

Číně byla vytýkána záměrně pomalá reakce. Poučily se ostatní státy?

Myslím, že ne. Nezaregistroval jsem speciální přípravy v Evropě a Severní Americe, spíše jsem vnímal názor, že se nic zásadní neděje. Mohli jsme se poučit například z toho, jak situaci řešila Jižní Korea, Taiwan nebo Singapur, kde dokázali efektivní reakcí státu a svědomitým chováním lidí šíření nákazy i úmrtnost dost úspěšně eliminovat. U nás autority reagují, až když se situace stane skutečně vážnou. Lidé navíc jako by nebyli ochotní se na určitou dobu omezit a změnit svoje chování. Rozhodně není potřeba panikařit, nicméně se domnívám, že momentálně je na místě omezit sociální kontakty. Vítám proto například uzavření škol. Důležité však je, aby si vážnost situace uvědomili všichni.

Projekt Sinofonní příhraničí zapojuje zahraniční spolupracovníky k informování ostatních. Přinesl například zprávu z Vladivostoku, který leží 50 kilometrů od hranice s Čínou: Čínské restaurace mají podle ruského kolegy ve všední dny méně návštěvníků. Ruské příhraniční oblasti budou mít problémy s dovozem – většinou čínské – práce. Lety z Číny a Jižní Koreje byly na začátku tohoto roku zakázány. Foto: www.facebook.com/SinophoneBorderlands

Univerzita Palackého nedoporučuje pracovní cesty do zemí s výskytem nákazy. Jak situace v Číně ovlivňuje vaši práci?

Kvůli této situaci jsem už zrušil plánovanou cestu do Číny a konferenci v Portugalsku, podobně další kolegové. Všichni, kdo jsme v čase vypuknutí byli v Olomouci, zůstáváme tady. Rovněž jsme zrušili příjezdy hostů a několik akcí, které jsme měli organizovat v Olomouci nebo Praze. Pracujeme všichni z domu a také organizačné věci řešíme přes videokonferenční hovory. Ve středu 11. března jsem měl první přednášku se studenty také přes internet. Jinak pokračujeme běžně, charakter naši práce nám umožňuje fungovat celkem normálně.

Jste součástí pětiletého projektu Sinofonní příhraničí, do kterého jsou zapojené různé země napříč kontinenty. Jaké máte od zahraničních kolegů zprávy k situaci s koronavirem?

Většina mých kolegů je teď v Olomouci, ale třeba jeden je ve Vladivostoku. Tam je ovšem situace celkem klidná, s výjimkou absence turistů. Jinak jsme samozřejmě v kontaktu s lidmi z celého světa, včetně Itálie nebo Číny. Mnoho kolegů je frustrovaných právě z toho, že státy si neberou příklad z těch, které byly zasaženy první.

Když se vrátila vaše manželka z cest po Číně do Olomouce, byli jste preventivně v karanténě. Jak se vám v takovém režimu žilo?

Manželka se z Číny vrátila před šesti týdny a z preventivních důvodů jsme se rozhodli po dohodě s vedením projektu, že zůstaneme doma. Nakupovali jsme online a chodili jsme se jenom projít do parku, abychom náhodou nikoho nenakazili, i když šance byla celkem malá. V těchto dnech se k tomuto režimu zase vracíme, protože si myslíme, že omezení sociálního kontaktu je zodpovědný krok, který můžeme za sebe udělat na zpomalení šíření nákazy.