Větný mlýn u Bařic-Velkých Těšan málem skončil v kamnech

Severní svah vrchoviny Chřiby zdobí větrný mlýn. Pro obyvatele Bařic, Velkých Těšan a okolí mlel mouku více než sto let. Dokonce i po zapečetění nacisty.

Větrný mlýn stojící u obce Bařice-Velké Těšany na Kroměřížsku. Foto: kudyznudy.cz

Dřevěná stavba prohlášená v květnu 2014 za Národní kulturní památku patří mezi tři zachovalé větrné mlýny na Kroměřížsku. Tvoří ji dvě patra zakončená sedlovou střechou zavěšenou na trámové konstrukci.

Středovému mlýnskému sloupu se říká „otec“. Právě ten drží trámoví připomínající svým tvarem sedlo, díky němuž se mlýn dříve mohl otáčet podle směru větru. „K otáčení sloužil trámec dosahující až k zemi, později se používal hever nebo žentour. Mlýn se po větru otáčel tak, aby hřídel větrných lopat stála kolmo na směr větru. Síle větru se přizpůsoboval také počet ‚plachet‘ na lopatách,“ doplňují webové stránky Muzea Kroměřížska, které větrný mlýn u Bařic-Velkých Těšan spravuje.

Ze zanášky na síta moučnice

Pod krovem ve druhém patře se nachází takzvaná zanáška. Společně s násypkou pro zrno tu pracovaly mlýnské kameny. Vrchní se otáčel pomocí kola napojeného přímo na čtyři větrné lopaty.

Součástí mlýna je i mlynářské desatero, kterým by se měl řídit každý správný mlynář. Foto: muzeum-km.cz

Kameny sloužily k mletí zrna, které se sem nosilo v pytlích po schodech a podle požadované kvality se přemílalo i několikrát. Ze zanášky padalo na moučnici se síty v prvním patře. Součástí mlýna je také šalanda neboli místnost pro mlynáře a mleče.

Historie těšanského „větřáku“ sahá do dvacátých let 19. století. Tehdy samostatná obec Velké Těšany (k jejímu sloučení se sousedními Bařicemi došlo v roce 1960, pozn. red.) požádala vrchnostenský úřad sídlící v Kroměříži o povolení k výstavbě větrného mlýna podle německého vzoru.

Mlynář nakonec zaplatil životem

Úředníci žádost během deseti dnů schválili. Mlýn vybudoval Josef Bartoň, který se stal rovněž prvním mlynářem. V roce 1889 mlýn zakoupila rodina Páterů a vlastnila ho až do závěru šedesátých let 20. století.

„Větřák“ postavil na jih od Kroměříže Josef Bartoň. Za provozování mlynářské živnosti platil vrchnosti pět zlatých a obci 54 zlatých. Brzy však zemřel. Foto: kudyznudy.cz

Mezitím museli Páterové stavbu obnovit, protože ji vyvrátila větrná smršť. Za druhé světové války jim zase mlýn zapečetili. Mlynář František Páter mlel ovšem mouku pro místní dál – načerno a po nocích. Spolupracoval také s partyzány operujícími v Hostýnských vrších, za což ho zatklo gestapo a v roce 1944 zemřel v cele smrti v Praze na Pankráci.

Provází příbuzná mlynářské rodiny

Po osvobození už provoz ve mlýně nikdo neobnovil. Památkáři alespoň zabránili jeho rozebrání, lidé chtěli dřevo použít na topení. Chátrající stavbu nakonec odkoupil kroměřížský okresní národní výbor. V sedmdesátých letech ji nechal opravit a roku 1979 zpřístupnil pro veřejnost.

Dnes se do mlýna může každý zájemce podívat s průvodkyní, která je mimochodem potomkem rodiny Páterů a bydlí ve vedlejším stavení. Komentované prohlídky probíhají od začátku dubna do konce září po celý týden kromě pondělí. Vstupné činí 80 (rodinné), 40 (základní) a 20 korun (snížené).