K věznění slouží přes 600 let, Mírov je evropským unikátem

Hrad se státní věznicí Mírov se tyčí nad stejnojmennou obcí poblíž Mohelnice. Pravděpodobně jde o nejstarší fungující věznici v Evropě. Provinilci si za pevnými zdmi odpykávali tresty už na konci 14. století.

Hrad a jedna z českých věznic Mírov nedaleko Mohelnice. Foto: Vězeňská služba ČR

Již zdálky připomíná nedobytnou pevnost. Mírov se pro svou polohu na kopci obklopeném lesy stal vyhledávaným místem. Nejprve dobrovolně olomouckými biskupy, poté nedobrovolně vězni.

O založení hradu existuje několik pověstí. Jedna z nich vypráví o šlechtici oddaném králi Václavovi I., který v boji proti Tatarům přišel o rodinné sídlo. Panovník se mu chtěl za jeho věrnost a statečnost odměnit, proto dostal na vybranou. Buď mohl vstoupit do královských služeb a zůstat v Praze nebo přijmout jako výsluhu kus země.

Rytíř zvolil druhou možnost a odstěhoval se na Moravu. Jedna z jeho dcer se pak provdala za pána ze Sovince, který prý obnovil či vybudoval právě mírovský hrad.

Písemné prameny se o něm poprvé zmiňují v roce 1266. Olomoucký biskup Bruno ze Schaueburku v latinsky psané listině „in castro nostro Myrowe“ (v překladu „na našem hradě Mírově“) oprávnil lokátora Oldřicha založit na Svitavsku ves Kamennou Horku.

Spolehlivý pro biskupské hříšníky

Hrad tehdy pravděpodobně stál už několik desítek let. Biskup totiž při psaní listiny uvedl jeho český název. „Kdyby právě on zakládal ves či hrad, použil by nejspíš německý název. Lze se tedy domnívat, že hrad i ves existovaly již před rokem 1200, kdy se zakládaným sídlům dávala česká jména,“ píší Václav Křupka, Zdenek Trunda a Marek Wilhelm v knize Hrad Mírov od založení po současnost z roku 2008.

Pohled na mírovský hrad, jak vypadal po roce 1848. Foto: repro z knihy Hrad Mírov od založení po současnost

Původní lovecký hrádek prošel několika rozšiřujícími přestavbami. Biskupové se v něm cítili pohodlně i bezpečně, a tak se sem uchylovali v případě hrozících válečných konfliktů či morové nákazy. Mírov spravovali jim podřízení rytíři, jedním z nich byl například Kuneš z tvrze ve Zvoli na Zábřežsku. Jeho rod se později zúčastnil krvavé bitvy u Zvole mezi vojsky Matyáše Korvína a Jiřího z Poděbrad.

V závěru 14. a v průběhu 15. století navíc mírovská pevnost platila také jako spolehlivé vězení pro biskupské poddané. „Přitom je zcela pravděpodobné, že ti, které zde věznili kolem roku 1390, nebyli vůbec prvními vězni drženými na tomto hradě. Ten slouží vězeňským účelům dodnes. A lze tvrdit, že je zřejmě nejstarší fungující věznicí v Evropě,“ podotýkají Křupka, Trunda a Wilhelm.

Vězení pro falešného i skutečného kněze

Na příkaz biskupa Stanislava II. Pavlovského umístili na hrad i řádné vězení olomouckého biskupství. Z roku 1586 se dochovala zpráva o krejčím Ondřejovi. Vydával se za kněze a stihl jej trest. Ocitl se v nejhlubším hradním vězení neboli „Rozně“, kde měl zemřít hladem.

Než se Mírov ve druhé polovině 18. století přeměnil na císařsko-královskou státní věznici, žalářovali tu rovněž kněze neprávem obviněného z čarodějnictví. Šumperského děkana Kryštofa Aloise Lautnera ale vlhká vězeňská cela nezlomila. Nechvalně proslulý inkvizitor Boblig si na něm smyšlené přiznání vynutil až po mnohonásobném mučení. Nebohého Lautnera nakonec v Mohelnici zbavili kněžského svěcení a upálili na hranici.