„Češi mají ve výrobě aut silné jméno,“ říká ředitel Koyo Bearings Novák. Ročně tam vyrobí 17 milionů ložisek

Loni mohli v olomoucké firmě Koyo Bearings slavit. Přesáhli milník 200 milionů vyrobených ložisek od roku 2001. „Nikdo to nečekal, začátky před dvaceti lety byly nesmírně složité. Dnes už produkujeme okolo sedmnácti milionů ložisek za rok. Děláme přesné strojírenství, vyrábíme v tisícinách milimetrů, tedy desetkrát přesněji než je tloušťka lidského vlasu,“ říká ředitel společnosti Petr Novák. Kromě expanze firmy mluví v rozhovoru o své nové práci v Japonsku nebo kvalitě středoškolských studentů.

„Pokud automatizace vytlačí některé rutinní práce, motivujeme zaměstnance k růstu a vykonávání lepší pozice,“ říká ředitel olomoucké společnosti Koyo Bearings Petr Novák k přechodu na průmysl 4.0. Foto: Reportáže z průmyslu

Až to opět půjde, budete cestovat do Japonska i jinam bez obav z koronaviru?

Je to něco, co určitě pečlivě sleduji a není to radostné. Jsme globální svět, ekonomika je propojená a podobné případy mohou mít obrovské dopady. Naše společnost zakázala asi před měsícem a půl lety do Číny, a protože se situace zhoršila, zakázali jsme nyní cestovat kdekoliv po světě. Naštěstí se dá práce řešit pro celý korporát včetně Japonska i z Olomouce.

Nabídku práce v japonské centrále společnosti jste přijal loni. Jak se vám daří ji kloubit s působením v Olomouci?

Ze začátku jsem nevěděl, co úplně očekávat. Pracovní nabídka byla nejprve postavená tak, že bych se měl do Japonska přestěhovat i s rodinou, ale nakonec jsme se rozhodli, že na takovou změnu nejsme připraveni. Firma mi přesto vyšla vstříc a našli jsme model, kdy létám do Japonska na jeden týden v měsíci, zbytek řeším díky online propojení z kanceláře v Olomouci. Mám na starost standardy z hlediska určování, řízení strategie v jednotlivých regionech po celém světě. Ovšem nemusí to být má dlouhodobá pozice, firma sama vyhodnotí, že mohu být potřebný někde jinde, na jiné pozici. Je to běžný postup, takže uvidíme, co mne ještě čeká.

Japonci jsou známí svou pílí a disciplinovaností. Jaké je vracet se domů, kde jsme zvyklí na jiný pracovní režim?

Je to zajímavá země, nesmírně organizovaná, čistá, bezpečná, když se něco řekne, tak to platí a technicky je velmi vyspělá. Co se práce týče, když se vrátím domů, není to takový šok, u nás v podniku máme kulturu a standardy velice dobře nastaveny, a tak jsem zde moc spokojený. Spíš je to o běžném životě. Přijdete do restaurace, kde služby nejsou takové, jaké by mohly a měly být, stejně tak kvalita jídla. Jde i o to, jak se k sobě chováme, jsme velcí pesimisté, hledáme ve všem problémy. Je to škoda. Češi jsou chytří, mají obrovský potenciál, ale je to jen na nás.

Do modernizace investujete značné peníze, předloni například 160 milionů korun. Jaké další investice chystáte?

Hodně se zaměřujeme na automatizaci průmyslu 4.0, robotizaci a řada investic tak směřuje do propojování strojů v rámci linek. Máme moderní stroje na světové úrovni. Zavedli jsme například i virtuální realitu ve školící místnosti pro nově příchozí zaměstnance. Mají 3D virtuální brýle nebo dotykovou obrazovku, s jejichž pomocí se lépe učí výrobní proces, teprve pak jdou do výroby. Urychlujeme zaškolování a minimalizujeme poruchy ve výrobě. Je to sice něco, co teprve zavádíme, ale myslíme si, že v tom je budoucnost.

V Koyo Bearings pracují hlavně Olomoučáci. „Jsme patrioti,“ říká šéf firmy Petr Novák. Foto: Koyo Bearings

Neubere digitalizace a robotika lidem práci?

Automatizaci jsme zaváděli v období, kdy jsme měli hodně zakázek. Pomocí prvků průmyslu 4.0 se nám podařilo instalovat moderní propojené automatické a robotické linky, kde bylo potřeba méně operátorů, ale současně jsme byli schopni zaměstnance přesouvat na jiné pozice tam, kde jsme rostli a získávali nové projekty. To je samozřejmě ideální stav. Může se ale stát, že automatizace vytlačí některé rutinní a méně kvalifikované práce. Primárně nám nejde o snižování počtů zaměstnanců, raději je motivujeme k osobnímu růstu, aby mohli vykonávat jinou pozici. Automatizace je trochu strašák, ale firmy ji musejí přijímat. Pokud by tím směrem nešly, nebyly by konkurenceschopné, dlouhodobě úspěšné a nezískaly by nové projekty.

Jak se automobilový průmysl vyrovnává s tlakem na větší ohleduplnost k životnímu prostředí?

To souvisí s otázkou společenské odpovědnosti, která je pro nás důležitá. Silně v to věříme. Chceme v regionu působit pozitivně, a proto mu chceme aktivně i něco vracet. Například chceme, aby se odpady, které vytvoříme, daly recyklovat. Investujme miliony do energií, abychom měli menší spotřeby. Na střechu závodu chceme dát fotovoltaické panely a sami si vyrábět elektrickou energii a být více soběstační. Sázíme stromy, vyčistili jsme v nedalekých Bystrovanech lesopark, vyseli jsme včelí louku, máme zelenou stěnu na hale závodu a podobně. V této oblasti podnikáme velké množství akcí.

Patříte k největším zaměstnavatelům na Olomoucku. Jak se vám daří při nízké nezaměstnanosti získávat nové pracovníky a stálé udržet?

Je to o mzdě, benefitech, čistém, moderním pracovním prostředí. Také o atmosféře ve firmě a o kolektivu, který, věříme, je u nás výjimečně dobrý. Naše filozofie je, že dáváme uplatnění místním lidem, jsou to většinou Olomoučáci nebo lidé z regionu. Jsme patrioti. Nemáme žádné agenturní zaměstnance ani skupiny cizích národností. Naše firma stojí na dovednostech, kvalitě a práci našich zaměstnanců a profilujeme se v celé řadě oblastí, jako je průmysl 4.0, společenská odpovědnost, zaměstnavatelské vztahy nebo systém kvality a řízení výroby. Zde vynikáme, neboť v každé z těchto oblastí získáváme národní nebo regionální ceny.

Velké firmy na střední Moravě mají podle ředitele Koyo Bearings Petra Nováka nadstandardní vztahy, zaměstnance si nevykrádají a snaží se společným hlasem apelovat na změny. Foto: Koyo Bearings

Při hledání nových pracovníků tedy nemáte problém?

Firmy neočekávají, že všichni žáci středních škol půjdou právě do jejich podniku a budou už vědět všechno. Zvláště, když je každá firma úplně jiná. Chceme, aby studenti měli základní povědomí, znalost o technice a my je pak co nejrychleji zaškolíme do specifického výrobního procesu firmy. U mladší generace je problémem disciplína. Někteří lidé bohužel nechtějí pracovat, další věcí jsou obecné znalosti, dovednosti nebo jazyky. Kvalita studentů není taková, jaká by být měla, hůř se přizpůsobují. Z tohoto důvodu žádáme, aby byly školy více propojeny s firmami a průmyslem. Absolventi středních škol a učňovských oborů firmy rychle rozdělí, jenže poptávka je stále vyšší. Proto dnes nabíráme zaměstnance z jiného oboru, třeba kuchaře, filozofy, prodavače a musíme je rekvalifikovat. Musím dodat, že jako velké firmy máme v regionu nadstandardní vztahy, zaměstnance si nevykrádáme a snažíme se společným hlasem apelovat na změny, které jsou na národní a regionální úrovni potřeba.

Aby firmy udržely lidi, začínají nabízet i netradiční bonusy, jako je převzetí dluhů zaměstnance, upravují pracovní dobu. Bude se přístup podniků ještě posouvat?

Co se děje na trhu práce, je z hlediska konkurenceschopnosti až nezdravé, neboť každý benefit stojí firmu nemalé peníze. Je nutné si ně vydělat. Jako zaměstnavatelé je velice rádi nabídneme, ale firmě se tím nesmí zásadně navýšit náklady, ztratila by konkurenceschopnost na trhu. My máme celou škálu benefitů, mezi ty nejzajímavější u nás patří příspěvek na stravování, kdy oběd nebo večeře zaměstnance přijde na deset korun nebo takzvaný home office pro zaměstnance z kanceláří, pro které je práce z domu možná.

Loni bylo v Česku vyrobeno více než 1,45 milionu automobilů. V přepočtu na hlavu vyrobíme skoro nejvíce aut na světě. Odpovídá tomu naše postavení?

Česká republika má v automobilovém průmyslu velice silné jméno. Co ale ve Sdružení automobilového průmyslu řešíme, jsou nové trendy. Teď především přesun k alternativním pohonům jako je elektromobilita, vodíkový pohon, hybridní pohony. To je velké riziko pro stávající dodavatelskou síť v Česku i pro finální výrobce. Bude to složité, je to největší změna v historii automobilového průmyslu a aktivně tím všichni žijeme. Nikdo není schopen říct, jestli tady budou za pět nebo deset let převážně jezdit jen elektroauta nebo zda je to slepá cesta.

Alternativní pohony jsou největší změnou v historii autoprůmyslu

Slepá cesta?

Nic není bezemisní. Bateriové články nejsou bezemisní, jejich recyklace je obrovský problém, takže pokud mluvíme o životním prostředí, není to nejlepší cesta. Když se podíváme na spalovací motory, na podíl CO2 a oxidu dusíku, které dnešní normy umožňují, zjistíme, že jsme na tom vůbec nejlépe v historii. Evropská unie na elektromobilitu tlačí a výrobci jsou nucení touto cestou jít, protože jinak budou muset platit obrovská penále.

Co by mohlo trhem elektromobility zahýbat?

Jsou tři věci, které se musejí dořešit. První věc je cena. Musí to být vůz, který je uživateli přístupný, což zatím stále není. Při srovnání elektroauto versus klasické auto se spalovacím motorem je cena auta na elektrický pohon vyšší o statisíce. Proto se státy vydávají cestou různých dotací, nejdál je Norsko. Ale jsou země jako my, kde elektromobilita není tak podporována a cena auta je vysoká. Běžný uživatel si jej nekoupí.

Jaké jsou ty další překážky?

Dobíjecí infrastruktura, která se řeší a zlepšuje se. Počet dobíjecích stanic se navyšuje, je jen otázka času, než bude dostačující. Zatím ale člověk musí stále dopředu plánovat, kudy pojede, jinak může mít problém. Třetí je délka nabíjení. Staví se rychlonabíječky, ale stále jich není tolik a doba nabití je delší než klasické čerpání pohonných hmot. V lepším případě do půl hodiny, výjimkou ale nebývají dvě tři hodiny nebo přes noc. Tyhle otázky nejsou dořešeny. Kde budeme za deset let, je těžké říct, ale technologický vývoj je nesmírně rychlý. Firmy investují miliardy eur, nemají ani jinou možnost, takže řešení je jen otázka času. Největší bariérou zůstává cena auta.

Co by ji mohlo snížit?

Dotace. Nejsem ale jejich zastáncem. Pokud je člověk ze střední nebo nižší sociální skupiny, tak si nové auto nemůže dovolit. Na dotace dosáhnou ti, kteří si auto dovolit mohou. Druhá cesta, která se teď hlasitě otevírá, je takzvaná uhlíková daň. Od 1. ledna se tudy vydali ve Francii. Cena nového auta se navýší podle toho, jaké má auto emise. Takže se může stát, že klasické auto se spalovacím motorem už nebude stát půl milionu ale sedm set tisíc. Elektromobil bude například jen o sto tisíc dražší a tím pádem se rozdíl trochu srovná. Nejsem z toho vůbec nadšený, není to volné tržní hospodářství. Uvidíme, jaký bude vývoj, v současné době nemám informace, že by se podobná daň zvažovala v Česku.

Petr Novák (*1976)

Ve společnosti Koyo Bearings Česká republika působí od roku 2001. Postupně ve firmě řídil finance, logistiku a výrobu, poté se stal generálním ředitelem závodu. V roce 2014 se stal prezidentem společnosti, v roce 2019 byl povýšen do centrály korporace JTEKT v Japonsku. Je členem představenstva Sdružení automobilového průmyslu ČR a Hospodářské komory Olomouc, působí v radě pro inovace a vzdělávání v Olomouckém kraji a zasedá v akademické radě Moravské vysoké školy Olomouc. Vyučuje na Univerzitě Palackého. Vystudoval mezinárodní obchod a finance na univerzitě v Pensylvánii v USA, titul MBA získal na univerzitě v Illinois. Je ženatý, má tři děti. Dříve se vrcholově věnoval plavání.