Zmrtvýchvstání i vítání jara. Předvelikonoční a velikonoční obyčeje

Tichá řada lidí postupuje – jeden po druhém – ke knězi. Ten dvěma prsty nabere v mističce posvěcený popel, pak udělá každému na čele křížek se slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ nebo „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. Popeleční středou liturgicky začala čtyřicetidenní postní doba, čas vnitřní přípravy na Velikonoce.

Velikonoční státní svátky jsou letos 10. a 13. dubna. Ilustrační foto: Zita Chalupová

Popel je symbolem smrti a nicotnosti bytí. Získává se ze spálených ratolestí posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa (letos připadla na 26. února) je pro věřící jedním ze dvou dnů přísného postu, tím druhým je Velký pátek. Postní doba vrcholí Velikonocemi (pascha), které jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž došlo třetího dne po jeho ukřižování. Stalo se to kolem roku 30 (či 33) v období významného židovského svátku pesach, který je památkou na vysvobození Izraele z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici připadají Velikonoce na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Pokud první jarní úplněk vyjde na neděli, slaví se Velikonoce až další neděli. Pondělí velikonoční tedy podle těchto pravidel může připadnout na den v rozmezí od 23. března do 26. dubna.

Slavení Velikonoc se v církvi objevilo velmi brzy. Jeho nejstarším svědectvím je snad zmínka v listech apoštola Pavla: „Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.“

Oslava Velikonoc tradičně trvá celých padesát dní. První předzvěstí hlavního svátku je Květná neděle, den, kdy Ježíš „sedě na oslátku“ vstoupil do bran Jeruzaléma, aby naplnil své poslání. Velikonoční triduum Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty uzavírá Neděle velikonoční slavností Zmrtvýchvstání Páně, velikonoční doba trvá až do Letnic a končí slavností Seslání Ducha Svatého.

Na pátou neděli postní zvanou Smrtná chodívala děvčata s ozdobenou májkou po vesnici, zpívala určitou říkanku a dostávala odměnu. Jinde zase nesly dívky ze vsi „Smrtku“ a hodily ji do potoka.

Na Zelený čtvrtek při dopolední mši kněží obnovují své kněžské poslání a biskup světí svaté oleje. Při večerní mši se rozeznějí varhany, zvonky v kostele a zvony na věži. Pak zmlknou a používají se pouze klapačky, jak při obřadech v kostele, tak na mnohých vesnicích ráno, v poledne a večer, kdy houf kluků s různými klapacími nástroji obchází vesnici a s vervou klape.

Velikonoční klapání s Jidášem v Brníčku na Šumpersku v roce 2015. Foto: Mária Kudelová/Vlastivědné muzeum v Šumperku

Na Velký pátek se ráno donesla voda z potoka a všichni se jí umývali. V kostelích se kromě obřadů obyčejně koná křížová cesta. Věřící (nebo pouze kněz s ministranty) jdou v průvodu se zpěvem od jednoho obrazu k druhému a u nich se konají rozjímání nad jednotlivými událostmi Kristovy křížové cesty.

Křížová cesta je výtvarné zpodobení utrpení Ježíše Krista na jeho poslední cestě z domu Pilátova až na Golgotu. Najdeme ji v každém katolickém kostele nebo na poutních místech, kde bývá v blízkém okolí kostela. Na nejvyšším místě křížové cesty bývají často tři kříže a socha Piety.

Na Bílou sobotu se chodí věřící lidé do kostela modlit ke Kristovu hrobu.

Paškál – velikonoční svíce – se zapaluje při začátku obřadů velikonoční vigilie na Velikonoční neděli. Hořící paškál je symbolem zmrtvýchvstalého Ježíše Krista, jeho vítězství nad temnotou a smrtí – je tedy znamením života. Paškál, ozdobený znamením kříže a symboly Α a Ω, tedy začátku a konce věků, se v průběhu velikonoční bohoslužby ponoří do křestní vody. Zapaluje se nejen při bohoslužbách až do Letnic, ale také při každém křtu nebo pohřbu.

Beránek představoval v židovské tradici Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista. Pojídání beránka o Velikonocích vydrželo v mnohých oblastech až do dneška. Receptů na úpravu jehněčího masa je dost. Často se také peče beránek ze sladkého těsta – v keramické formě.

Na Velikonoční neděli je také zvykem přinášet do kostela pokrmy (zvláště velikonoční vejce je symbol života, ale také mazance, upečení beránci a podobně), které kněz ke konci mše požehná. Z těchto pokrmů pak každý účastník slavnostního oběda dostane svůj díl.

Velikonoční koleda: Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný… Tato nejznámější velikonoční koleda se ozývá o Velikonočním pondělí přede dveřmi mnoha domů. Skupinky chlapců i mužů, vybaveny pomlázkou – korbáčem – mrskačkou – mrskutem – karabáčem – tatarem – žilou (a kdovíjak tomu ještě v Čechách a na Moravě říkají) – symbolicky šlehají děvčata. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne nebo na druhý den ráno, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění.

Kraslice lze zdobit jednoduchými i složitými technikami. Ilustrační foto: Zita Chalupová

Pomlázka je upletena z jarního vrbového proutí, na konci ozdobena pentlemi. Někde pentle na korbáč váží děvčata jako poděkování za „pomlazení“. K tomu ovšem přidávají malovaná velikonoční vajíčka. Uplést si pořádný tatar dnes už chlapci běžně neumějí. Jaká je historie tohoto zvyku? Pomlázka je podle etnografů doložena už ve středověku, jde o lidovou tradici vycházející z hospodářských obyčejů.

Vajíčko je symbolem nového života. V mnoha kulturách představuje vejce plodnost, život a vzkříšení. Velikonoční kraslice je natvrdo uvařené nebo vyfouknuté vejce. Zdobení kraslic je velké umění, existuje mnoho způsobů – od klasického malování přes vyškrabování, malování voskem až po složité vyřezávání.

Zajíček: Ačkoli mnoho nenáboženských tradic má své kořeny v křesťanské symbolice, některé mají původ už v předkřesťanské době. Tak třeba zajíček zřejmě pochází z pohanských rituálů oslavy příchodu jara, ale v byzantské ikonografii představoval zajíc Krista.

Dnes už velikonoční vajíčka ani pomlázky nemusíme vyrábět doma, můžeme je koupit, běžně se prodávají i velikonoční pohlednice, ozdoby nebo cukroví v podobě velikonočních vajíček, beránků či zajíčků. Přesto nejkrásnější kraslice jsou ty, které ženy a dívky samy namalují pro své chlapce a muže; a nejkrásnější tatary jsou ty, které si velikonoční koledníci sami upletou.

Typickým vzorem hanácké kraslice je hvězdice. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny