Hanácké kroje, to je moje srdečko, říká žena, která přes 50 let udržuje tradiční výšivku

Láska k folkloru, k rodné Hané a k ručním pracím přivedla paní Jarmilu Vítoslavskou z Troubek na Přerovsku k tradiční hanácké výšivce. Od ní byl jen krok k hanáckému kroji. Jejich šití nabízí každému, kdo má Hanou rád stejně jako ona.

Dívky v hanáckých krojích – pro paní Vítoslavskou jsou srdeční záležitostí. Foto: archiv J. Vítoslavské

Poprvé se s vyšíváním setkala už v dětství. Od 13 let ji tomuto jemnému umění učila babička. Později se vyučila krejčovou, přestože rodiče moc chtěli, aby šla na střední školu. „Já jsem si to ale vydupala a od roku 1972, kdy jsem získala výuční list, se věnuji šití. Letos to bude osmačtyřicet let,“ popisuje své začátky paní Jarmila. Když se v roce 1968 obnovoval troubecký soubor Hanák, samozřejmě nechyběla. Jak ale sama říká, nikdy nebyla moc na tanec, vždycky ji lákaly především krásné hanácké kroje. „Dodnes si pamatuji, kdo nosí moji první kordulku,“ vzpomíná.

Jarmila Vítoslavská se šití krojů věnuje už 48 let. Foto: archiv J. Vítoslavské

Kroje se často liší vesnice od vesnice, ať už jsou to detaily ve výšivce, barva mašle nebo střih rukávu. Dnes už je těžké zjišťovat, jak má ten který kroj opravdu vypadat. Přesto se paní Jarmila nevzdává: „Jsou to především knížky, literatura, co mi pomáhá se v tom hanáckém bohatství orientovat. Na Hané není moc, kdo by poradil, není tu totiž mnoho etnografů. Velké zkušenosti má Broňa Millá z Velké Bystřice, úzce spolupracujeme, paličkuje mi na moje kroje všechny krajky. Nesmím zapomenout na Mikoláše Alše a jeho obrazy. Ty jsou pro mě velkou inspirací.“

Válka kroje poznamenala

Jak ale Jarmila Vítoslavská upozorňuje, mezi kroji je rozdíl daný nejen regionem, ale i dobou vzniku. „Nejvíc mě oslovují ty z konce 19. století. Kroje válečné jsou takové zbytkové, ničeho tehdy nebylo a na krojích se to odrazilo. Dnes už kroj není běžná součást života na vesnici, taky není materiálů, z kterých by se šilo. Loni padly tři naše firmy, od kterých jsem brala materiál. Něco ještě v republice je, ale musím letos shánět nové dodavatele i v cizině, v Rakousku a ve Francii,“ pokračuje s tím, že nyní je krojový boom a zakázek má spoustu, z Česka i ze zahraničí. „Vždycky se těším na srazy Hanáků, jak budou všichni krásně napucovaní. Očima hledám ty svoje kroje – vždycky je poznám,“ dodává paní Jarmila.

Žlutá výšivka na bílém podkladu je pro hanácký kroj typická. Foto: archiv J. Vítoslavské

Na výstavě v Šanghaji

Věnuje se vyšívání ubrousků, ubrusů a deček, kroje šije a vyšívá slavnostní, pracovní, dětské, dámské i pánské v kompletní výbavě, tedy včetně klobouků, opasků, šátků a bot. Za dlouholetou činnost získala v roce 2009 certifikát Haná, regionální produkt, v roce 2010 reprezentovala Českou republiku na světové výstavě EXPO 2010 v Číně a o rok později vstoupila do Sdružení lidových řemeslníků a výrobců. Je také držitelkou titulu Živnostník roku 2011 za Olomoucký kraj. „Hanácké kroje, to je moje srdečko. Jdu třeba do města, uvidím dva Hanáky – a zapomenu, pro co jsem šla…“ přibližuje Jarmila Vítoslavská svou vášeň.

Vyšívání je jemná mravenčí práce. Detail z hanáckého kroje. Foto: archiv J. Vítoslavské