„Starý ještěr“ Petr Bezruč spojil část života s Kostelcem na Hané

Letos si připomínáme 150 let od narození básníka Petra Bezruče. V mnohém se s odstupem může zdát trochu kontroverzní hned z několika důvodů. Nicméně on sám sebe nazýval starým ještěrem, což ho možná vystihuje ze všeho nejvíc.

I když byl v Kostelci n/H Petr Bezruč ‚náplava‘, město ho bere za svého. Foto: Miloslav Havelka

Na den přesně, tedy 15. září 2017, v den 150. výročí narozenin Petra Bezruče, se v Kostelci na Hané konalo vzpomínkové setkání na slezského barda, který s Hanou natrvalo spojil posledních téměř dvacet let svého života. Přitom poprvé do Kostelce přijel už na přelomu 19. a 20. století. Na Hané, v olomoucké nemocnici, také ve věku devadesáti let 17. února 1958 zemřel.

Buřič, nebo plachý poeta?

Pseudonym Petr Bezruč začal Vladimír Vašek používat v roce 1899, kdy takto podepsané básně posílal Janu Herbenovi pro časopis Čas. Pracoval jako poštovní úředník a v té době už měl za sebou bujará léta pražských studií. I když je vždy spojován se Slezskem, kde se narodil, jeho rodina se musela již v roce 1871 z rodné Opavy odstěhovat do Brna kvůli výrazným pročeským aktivitám otce Antonína. Nicméně na sever Moravy se Bezruč vrátil už coby zmiňovaný poštovní úředník. V letech 1891 až 1893 byl přidělen na poštu v Místku.

Bezruč sám se vyhýbal politickým aktivitám. Ovšemže především jeho balady se sociálním podtextem, například Maryčka Magdonova či Ostrava, se staly budovatelskou oporou, ačkoliv byly vytrženy z básníkova tvůrčího kontextu a představují jen část jeho poezie. Ta se především po vydání Slezských písní v roce 1909 setkala s velkým ohlasem u veřejnosti. Spojení Bezruče s érou socialismu, i když ne jeho vlastním přičiněním, mělo za následek, že po listopadu 1989 jeho osobě ani poezii příliš přáno nebylo. Což se naštěstí ukázalo jako liché a Petr Bezruč má nadále v historii naší literatury místo, jaké si zaslouží.

Další kontroverzí v jeho životě je i fakt, že jakkoli chtěl své básně psát hlavně pro obyčejné lidi, před okolím se uzavíral a v žádném případě nebyl návštěvní typ. Nejlépe se cítil osamocen na svých túrách – říkal jim výplazy – po Beskydech i po Hané, od Kostelce až po Moravskou Třebovou. Jeho plachost dokládá i absence většího počtu fotografií, na kterých by byl zachycen.

Čestný člen kosteleckého Sokola

Už bylo zmíněno, že Petr Bezruč se do Kostelce začal vracet po první návštěvě v roce 1895. Přivedl ho sem bratr Ladislav, za kterým jezdil. V té době se u něj začaly projevovat také známky tuberkulózy. Tu se ovšem i díky pobytům v klidném prostředí Hané a celoročním koupání v nedaleké říčce Romži podařilo vyléčit.

Do Kostelce se natrvalo přistěhoval v roce 1939. Zde žil nejdříve v rodině bednářského mistra Menšíka, později se přestěhoval k Františce Trnkové, do dnes již legendárního Červeného domku.

Posledních téměř dvacet let života spojených s Kostelcem na Hané dělil také s pobyty v Ostravici pod Lysou horou. Jak na Hané, tak i v Beskydech žil nejraději v samotě, i když ne vždy mu to bylo dopřáváno, neboť jako známý básník byl vyhledávanou osobností.
Ač byl i okolím Petr Bezruč chápán jako plachý a veřejnosti se vyhýbající, podpořil například i stavbu sokolovny v Kostelci na Hané, za což se stal čestným členem místního sokola s jedinečným privilegiem – vlastním klíčem od zadní branky na zdejší fotbalové hřiště. Jak jinak, než ve tvaru ještěra.

Připomenutí 150. výročí narození Petra Bezruče v Kostelci na Hané bylo směrováno k básníkově pomníku od akademického sochaře a malíře, zároveň také kosteleckého rodáka, Karla Otáhala. Ten byl odhalen v roce 1967 při příležitosti básníkových stých narozenin. Život Petra Bezruče v Kostelci na Hané připomněl Mario Buzzi. Svá slova uzavřel přáním, aby oprava Červeného domku byla také splacením letitého dluhu.

Vzpomínkové setkání též vyšperkovala jedna světová premiéra. V podání chrámového sboru zdejšího kostela Jakuba Staršího zazněla i Bezručova báseň Pyšný Janku, zhudebněná brněnským skladatelem, taktéž kosteleckým rodákem, Mario Buzzim mladším.

Součástí vzpomínky na Bezruče byla ještě výstava Vážený ještěre, drahý Petře Bezruči v galerii Zelený domeček, turistický pochod Bezručovské véplaz a přednáška Milana Blahynky Petr Bezruč, jeho místo v české literatuře.

Červený domek čeká rekonstrukce

Oprava takzvaného Červeného domku se nepřipomínala jenom při vzpomínce na Petra Bezruče. Jak červená nit se prolíná životem v Kostelci na Hané nejen mezi veřejností, ale také na radnici, potažmo i na vedení Olomouckého kraje. „Chtěl bych poděkovat Olomouckému kraji. I když v případě Červeného domku se nejedná o kulturní památku jako takovou, má pro Kostelec velký význam,“ poznamenal starosta František Horák. Místostarosta Ladislav Hynek, který je zároveň také náměstkem olomouckého hejtmana, podotkl, že vyčleněné prostředky pro tento záměr jsou odpovídající. „Na rekonstrukci Červeného domku je určeno necelých šest milionů korun. Všechno by se mělo zvládnut během příštího roku,“ dodal.

Oba představitelé kostelecké radnice, respektive kraje, věří, že si zrekonstruovaný Červený domek najde svoje místo na turistických trasách a spojení Petra Bezruče s Kostelcem na Hané se znovu stane důvodem, proč se tady zastavit.

Jiná situace je se sousedním Bílým domkem, který je naopak podle současných plánů určen k demolici. „Ještě v době, kdy nebyla opravená sokolovna, se uvažovalo, že by se Bílý domek přebudoval v nějaké kulturní centrum. To už ovšem v této chvíli postrádá svůj význam a po demolici se počítá s vytvořením klidové zóny,“ uvedl na toto téma Hynek. Starosta věří, že místo by nezůstalo prázdné. „Neznamená to, že by v se budoucnu nemohl tento prostor oživit pro aktivní využití. I s touto možností se počítá,“ dodal.