Ryby v litovelském znaku připomínají starobylou rybářskou tradici

Dvě stříbrné ryby, kapr a štika, v modrém poli. Tak vypadá znak Litovle na Olomoucku, který vstoupil v platnost už ve středověku. Odkazuje na obyvatele slovanské rybářské osady, předchůdkyně dnešního města.

Starší kamenný znak města Litovle zasazený do fasády někdejšího mlýna Pušmýlu. Foto: Petr Komárek

Ves Luthowl se nacházela v prostoru současného Staroměstského náměstí a okolí. Hlavní obživou jejích slovanských obyvatel byl rybolov, k němuž měli díky četným ramenům řeky Moravy ideální podmínky.

Mezi lety 1252 až 1256 došlo v sousedství Luthowle k založení nového královského města. Na příkaz Přemysla Otakara II. ho vybudovali němečtí kolonisté v čele olomouckým měšťanem Jindřichem (Heinrichem; v latinsky psaných pramenech zmiňován jako Henricius – pozn. red.) Epichem. Tomu připadla úloha lokátora města a stal se také jeho prvním rychtářem. Nově zřízená opora královské moci v Hornomoravském úvalu dostala německé jméno, odvozené právě od rybářské osady – Littau.

Když se roku 1899 město definitivně dostalo pod českou správu, žádné radikální změny tohoto názvu nepřišly. Při překladu do současné podoby se stále respektoval.

Respekt a úctu dosud vyjadřuje i městský znak. Stříbrný kapr nalevo a stejně zbarvená štika napravo v modrém poli upomínají na rybáře z původní slovanské vsi. Modrá barva přitom symbolizuje ramena řeky Moravy, kterých je v Litovli v současné době k vidění sedm.

Jak dokládá nejstarší dochovaná městská pečeť z roku 1361, ve znaku se původně nacházela pouze štika. Ještě v témže století k ní ale přibyl rovněž kapr. V dobách minulých navíc Litovel k svému erbu připojovala i diadém v podobě korunky.

O původu litovelského městského znaku existuje také pověst. Podle ní právě stříbrné kapra a štiku přinesla v modrém plášti Panna Maria. Odměnila tak dívku, která se k ní modlila v době po morové ráně, kdy veškerý život z řeky Moravy vymizel. Po ponouknutí Panny Marie dívka obě ryby vhodila do jednoho z říčních ramen a voda se hned blyštivými „šupináči“ jen hemžila. Obyvatelé Litovle tak opět měli z čeho žít.