Jož je to zas vánočni čas

Jak ten čas leti! Eště onehdá sme v zehradni restaurace glgale piviska – jedno honem honem na žižeň a rychlo za ňém drohy, protože než ho ten pingl přenese, tak tém vedrem z člověka veprchá, a vida, jož só to zas zemni svátke. Na pivo je tak trocho zema a me popijime grog a nebo svařeny vino a třepem se o radiátoru navlečeni do všeckyho, co doma nandem.

Ilustrační foto, Dollar Photo Club

Hrozně to oteklo. Né, že besme se citěle nejak starši, ale naši vnoci só najednó jakse větši. Šak hlavně pro ně bodem te letošni Vánoce slavit tak jakse vic. Ať majó radosť ze stromečko a z dárku pod ňém. Ono meslim nende o to, co si dáme me velci meze sebó, ale jak te Vánoce nachestáme tem děťum. Je přece krásné pocit vidět, že se jim dárečke lébijó a te světylka v jejich očkách só pro nás névětši odměnó za to, že sme se zas práskle přes kapco a otratile za te hlóposti majlant. Jož mockrát sem vám vekládal, jak to o svátkách chodi o nás doma, tak si meslim, že sem se vám odkopal dostatečně, a včel bech na oplátko chtěl vědět, jak slavite Vánoce ve. No třeba ve, mladá pani. Pečete cokrovi? A kolek drohu? A co ve, stréco? Zabijite kapra sám nebo si na to zjednáte? A máte vubec na Štědré večir kapra? Vite, to só takovy te tradice, kery snaď dodržojó všeci. Ale co te stary lidovy zveke? Lejete olovo? Já se přeznám, že já né. Toto o nás neděláme. Né, že besme to neoměle, ale v našé rodině se to nikdá nedělalo. Teda za dobo, co já pamatojo. V pravěko možná ja, ale já so děcko socializmo a na toto sme doma nikdá o vánocich nespomněle. O nás se všecko odbelo jenom bramborovém salátem, kaprem nebo inó rebó, stromkem a dárkama. Ja a v poslednich letech myho mládi eště e televizní pohádkó.

Vánoce bez knižke?

No a to nám vedrželo do včelko, až na to pohádko. Já, jak možná nekeři vite, chodim na Štědré deň eště dopoledne do krámo. Né, že bech čekal nejaké velké kšeft, chodim tam hlavně balet svy dárečke. A pře té přiležetosti prodám pár knižek nekoleka zófalcum, keři se ráno zbodijó, mrknó do kalendářa a s hruzó zjistijó, že só Vánoce. A protože supermarket je daleko a všeci normálni obchodnici majó zavřeno, navštivijó muj krámek s literaturó. Je zajimavy nekde sledovat, jak se na Štědré deň v mym obchodě chováte. To přende slečna, kerá celé rok sedi o interneto a dež jož neco kópi, tak je to za nélevňéši cene. Do kamennéch kšeftu nezande ani náhodó, protože mali obchodnici só přece zloději. A tato slečna vstópi s grácijó anglické lejdy, ani neozná za vhodny odpovědět na muj pozdrav a  pul hodine šňope v polečkách. Až zjisti, co tam vlastně mám, neomelně se zeptá na knižko, kerá je jož asi tak deset let veprodaná. Dež se dozvi, že néni, zeptá se s hranó naivitó: „A co teda vlastě máte?“ Což vás odzbroji, nemáte na to inši odpověď, než že máte asi prd, dež si nemuže vebrat. Pak přende iné typ. Pani v letech, keró vidite poprvni v ževotě. Přestópi k pulto, osměje se a řekne: „Tož so to zas! Co máte novyho?“ A pooči vás, že ona teda knihe miloje a Vánoce bez knižke be nebele Vánoce. Já mám v to chvilo na jazeko otázko, keró ale nakonec neveslovim, protože nechco bet zrovna na Štědré deň orépané. Ta otázka je: „To ste asi moc let neměle doma Vánoce, že?“ Namisto teho se tlemim a ptám se, co ji mužo nabidnót. Pani mě zasepe lavinó min slavnéch spisovatelu, kery be dnes chtěla kópit, a keři só tak slavni, že o nich slešim dnes poprvni, tak jak o té pani. Nakonec se rozlóčime s přánim hezkéch svátku a pani odende nalevko bez knižke, protože literatura v mym krámě néni ta pravá pro ženo jejiho formáto.

Prasátko zasé nebode

No a pak přende pán, pro keryho so toť. Je ohoněné, má veplazené jazek a v roce šrajtoflo. Vetahne dvótisicovko, položi jo na pult a vesepe ze sebe nekolek letopočtu, což só ročnike bodócich obdarovanéch. Já pak do a klado knižke na hromádko k té bankovce. Dež je jich tak akorát, spočitám to, řekno si o dvě sta vic, protože prodávám co nétlostši knihe, pán vzdechne, doplati a o neco miň ohoněné odende, šťastné, že zehnal aspoň te blby knižke. No a potom přende nekeré kamarád, keré teda otratit nehodlá, ale slešel, že na Štědré deň podávám štamprlo, tak šil náhodó okolo. No a to je přece krásny! Dáme si po štamprle a s mávnótim roke, že letos zasé to zlaty prasátko neovizem, si nalejem drohó. Já si to mužo dovolet, protože nemám nad sebó inyho šéfa a velim si sám, takže mě nikdo nemuže propostit za piti na pracovišťo. A v temto hezkym rytmo dobalim svy dárke. To bévá okolo dvanásté hodine, kde konečně na pár dni vepinám topeni a zamekám prodejno. Pravidelně eště o pul jedné volá nejaké nešťastnik, že nestihl přejit a ešle bech se eště nemohl vrátit prodat mo nejakó hovadino.

No tož – vehovim, ale přeznávám se, že ho odbévám dosť rychlo. Přece jenom rodina je rodina.

Krásny a vesely!

A pak jož následoje tradični vánočni program. Zelňačka, stromek, procházka s návštěvó známéch, mirny pimpnóti, večeřa, dárke a velece rechly osináni. A věřite, že venechám e to televizní pohádko? Ja, e debech se chtěl tisickrát podivat, nemužo. Organizmus to nedovoli a chrnim jak Baryn, ať je v bedně klidně Anton Špelec nebo Anděl Páně štere.

Tak to mám já a so s tém docela spokojené. Dokonce so s tém tak spokojené, že bech tento rytmus přál na Štědré deň aji vám.

Tož krásny a vesely Vánoce!