Hôsê a odiráni peři na Hané

Ô nás doma bévalo na dvoře každé rok stádo hôs. Na jaře žlôty hósátka, na podzêm kéhajici bily hôsê. Dêž se hósata na jaře včas vêlihla, tak se muhla, ôž jako hôsa, škôbat třêkrát do roka. Peři na hôsê dozrávalo šest tédňu. Dêž hôsê začalê peři ztrácet, tak se trochô oškôbalê, abê zas pořádně žralê a přêbévalê na váze. Névic peři se samozřémě naškôbalo z hôsê ôž zabité. Z nich se ôchovávalê ê konce křédel, řikalo se jim kosênkê a poôžévalê se na vêmětáni kamen.

Draní peří na české vesnici (1970). Foto: Karel Frey, Wikiwand

Na břôchô měla hôsa peři dvoji: prachovy a normálni. Dêž se dělalê prachovy peřênê, tak se prachovy peři dávalo hneď zvlášť. Nélepši bêlo čerstvě naškôbany peři ôložêt do prótěnéch košu, kde muhlo větrat a dosóšet se až do odiráni. Odirat se začinalo koncem ledna, nebo začátkem unora. Bévalo ôž takê vic denního světla.

Okolo dlóhyho stolô se zešlê sósedkê, věčinó starši žensky a odiráni muhlo začit. Koše s peřim se postavilê mezê dračkê tak, abê každá dostala pohodlně pro hrsť peři. Peři se bralo levó rôkó a pak se po jednym pirkô strhlo po obóch stranách a stonek se vhodil na zem. Moc maly pirka se jenom zdrhlê a nechalê se mezê ôž odřenym peřim, abê pozďéš v peřêně přespělê k jejimô načechráni.

Na stole bévala nádoba, pod keró se odrany peři zasônôlo. Dêž ôž ho bêlo pod miskó a na stole hodně, posbiralo se do starši sêpkovinê, nikdá se nedávalo do nové.

Přê odiráni se takê odkládalê věči pirka, ze kteréch se pak dělalê pirka na potiráni do kôchêně (mašlovačkê). Stonkê odhozeny na zem se poôžévalê na vêcpáni tvrdšich polštářu.

Odiráni peři patřêlo k sósedskymô posezeni, kdê se vyprávělê historkê starši ê to co je v obcê noviho a hodně se takê zpivalo.

Každé deň bêlo občerstveni a na závěr věnec, teda věči oslava. A mužete mně věřêt, že se k nám „odiračkê“ těšêlê, ôž po Novym rokô se vêptávalê maminkê, kdê začnem.

Eliška Dostálová