Nácviky sletu byly někdy otravné. Až v Praze jsem pochopil, o co jde

Od září loňského roku se členové přerovského Sokola každý týden potkávali a nacvičovali různé sestavy. Muži, ženy i děti. Někdy se jich sešlo pět, někdy patnáct. Vydrželi, a tak mohli počátkem července spolu s tisíci dalšími cvičenci stanout na ploše pražského stadionu Eden během šestnáctého všesokolského sletu.

Ženobraní. Skladbu s tanečními prvky a hudbou Čechomoru a Fleretu představily ženy také na krajském sletu v Přerově. Foto: archiv T.J. Sokol Přerov/Vojtěch Podušel

Ač je jednatřicetiletý Jakub Navařík členem Sokola už odmala, všesokolského sletu v Praze se účastnil úplně poprvé. Skladbu s názvem Borci předvedlo včetně něj 940 mužů. „V Přerově nás někdy cvičilo pět a půl. Dostali jsme informace, na které značky se máme přesouvat a chvilkami to byla i otrava. Až když jsem viděl výsledek v Praze, tak jsem to všechno pochopil,“ vysvětluje dojem z celkové sestavy.

„Celkově to působí jinak ve chvíli, kdy člověk přichází na tribunu, a lidé nabíhají na plochu. Je to najednou velká masa, proto to vyzní až na místě v Edenu. Je to úžasné a je obrovská škoda, že někteří cvičenci cvičí jen na menších sletech a do Prahy už nejedou. Chápu to, člověk tam stráví celý týden, ani se pořádně nevyspí, nácvik střídá spaní ve školách ve spacáku, ale přál bych jim, aby zažili to, co já,“ popisuje Navařík své pocity.

Prvky jejich vystoupení odkazovaly na slavnou skladbu Přísaha republice od Františka Pecháčka, kterou při sletu roku 1938 předvedli muži na Strahově. Dva měsíce před mnichovskou dohodou.

Borci. Zaplněná tribuna v Přerově vítá Borce. Pecháčkova skladba Přísaha republice z desátého Všesokolského sletu je průvodním motivem jejich skladby. Foto: archiv T.J. Sokol Přerov/Vojtěch Podušel

Všesokolský slet se koná jednou za šest let. Letos se na ploše stadionu vystřídalo patnáct tisíc cvičenců v jedenácti skladbách. Mezi nimi i další členka přerovské jednoty a účastnice všech polistopadových sletů Helena Sedláčková. Kromě svého ženského vystoupení Ženobraní, měla na starost také přerovské děti ve skladbě Děti, to je věc! „Jako cvičitel jsem skoro denně seděla u počítače a studovala choreografii. Od dubna jsem dětem přidala další hodinu trénování, jinak by to nešlo, protože nechodily pokaždé všechny,“ vzpomíná na týdny před červencovým sletem. Naopak při nácviku Ženobraní skoro nikdo žádná z účastnic nechyběla. „Všechny jsme to cvičily s velkým nadšením. Melodii i slova už jsme znaly nazpaměť. I přesto, že to bylo náročné na fyzičku a skončily jsme udýchané,“ dodává paní Sedláčková, která v Praze nastoupila hned v první řadě.

Krajský slet v Přerově

Pro přerovské členy Sokola byl letošní rok navíc ve znamení krajského sletu, který připravili jen pár týdnů před pražskou událostí. V Přerově se potkalo na 1 700 cvičenců. Zaplněná tribuna stadionu Spartak si tak dopřála první ochutnávku pohybových skladeb v Olomouckém kraji. „Na stadion jsme šli v průvodu městem. Spousta lidí stála, zdravila nás a pak jsme nastoupili před plnou tribunu lidí. Letos se slety opravdu vydařily,“ shrnuje Helena Sedláčková.

Zájem veřejnosti i nových členů si pochvaluje i Jakub Navařík. „Sokol není přežitek ani archaická organizace, kde se před lety zasekl vývoj. Je o něj stále velký zájem. Vidím, jak se během let vyvíjí a snaží se o nový přístup a sporty. Přichází mladí lidé. Sokol prochází evolucí stále a sleduje moderní trendy,“ uzavírá Navařík.

Oba dva se přitom shodují: při dalším všesokolském sletu v roce 2024 budou opět u toho.