Hanácké Vánoce před sto lety: stromek u stropu a houbový kuba na talíři

Kapr a bramborový salát na typicky hanácké štědrovečerní tabuli? Dnes tolik rozšířený a tradiční pokrm bychom před sto lety na svátečním stole hledali marně. Stůl zdobil bílý ubrus, domácností voněl med a ořechy, jedla se čočková polévka a pokrmy z hub.

Když se na černém zimním nebi rozzářila první hvězda, slavnostní večer Štědrého dne mohl začít. Doma muselo být hlavně uklizeno, bílilo se a taky se nově podestýlalo ve stájích. Samozřejmostí bylo i to, že se lidé postili. „Štědrý den je vyvrcholením adventního období, půstu, lidé očekávali příchod Ježíše Krista,“ vysvětluje Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Na Hané byla tradice devatera chodů

Středobodem celého dne byla samozřejmě štědrovečerní večeře. „Jan z Holešova, benediktýnský kněz, v jednom textu zmapoval jednotlivé štědrovečerní zvyky z konce 14. století. Dodržoval se například půst, i když někde se lidé i opili a hrály se kostky. Lidé byli ale štědří a nechávali otevřené dveře koledníkům. Rozdávali také dárky,“ pokračuje odborník na lidové zvyky. Pekl se bílý chléb, zřejmě předchůdce dnešní vánočky a jedlo se hodně ovoce. „I na Hané byla tradice devatera chodů. Byla to jídla z hub, bohatý stůl značil příslib do budoucna, nechyběla tak cibule, česnek, taky by tam měl být nějaký peníz, jako příslib bohatství nebo plných kapes,“ vysvětluje Josef Urban.

Bramborový salát se jedl po válce

Etnolog připomíná, že jídelníček byl tehdy velmi skromný a vycházel z potravin, které byly právě dostupné. Připravoval se kuba nebo muzika, což je pokrm se sušeného ovoce, či se vařila houbová omáčka „Kapr jako štědrovečerní pokrm v lidových vrstvách se rozšířil až začátkem minulého století, později nahrazoval i nedostatkové maso. Bramborový salát je záležitostí druhé poloviny 20. století, částečně vycházel z ruské kuchyně a občané to vzali za své. Děda Mráz se neujal, tak aspoň salát,“ pousmál se Ubran.

Štědrý den jako den plný kouzel

Na Štědrý den se dodržovala spousta zvyků a některé se přenesly i do dnešních dní. Mezi ty stále platné bychom určitě mohli zařadit i slavnostní troubení z věží kostela ve Štěpánově nebo třeba Velké Bystřici na Olomoucku. „Jinde zase chodí muzikanti a vyhrávají. Mezi velké tradice, které se nedodržují jen na Hané, jsou návštěvy hřbitovů. Setkal jsem se s i s tím, že někde chodili na Štědrý den dávat zvířátkům do krmelců jídlo,“ popisuje praxi. Protože byl ale 24. prosinec dnem magickým, množství zvyků směřovalo k hádání budoucnosti v příštích letech. Pouštění skořápek znamenalo kupříkladu touhu po poznání. „Dostaly jména a lidé následně zjistili, kdo dál během roku dopluje, kdo půjde do světa nebo kdo najde partnera“ říká. Kromě lití olova, se taky házelo střevícem, krájela se jablíčka. „Také děvčaty bouchala do kurníku, třepala bezem nebo o plot. Odkud dotyčná následně poprvé slyšela štěkot psů, tak odtud bude pocházet její budoucí milý. Tyto zvyky už ale nejsou moc časté,“ zmiňuje Urban někdejší obyčeje.

Stromeček nejdřív visel od stropu

Tradice vánočního stromečku jako symbolu nového života patří k těm novějším. Jeho předchůdcem u nás byly voňavé větvičky jehličnanů, které visely nad stolem. „Příběh vánočního stromečku se u nás začal v lidových vrstvách psát od 19. století a pochází z Německa. Původně se stromeček věšel na strop. Souviselo to i s tím, že prostoru bylo v místnosti málo a na stropě se vždycky nějaký našel. Byla to příležitost, kdy ozdobený stromeček mohl proniknout i do venkovských obydlí,“ popisuje Josef Urban. Pod stromeček pak patřil betlém nebo jesličky a k nim se přidávaly dárky. Ty se navíc v minulosti ani nebalily. „Balení dárků je záležitostí hlavně 20. století a podoba darů byla de facto odvozená od sociální situace konkrétní rodiny. Na vesnicích v 19. století dostávaly děti maximálně nějaké potřebné věci, ošacení, ale většinou jen ořechy či jablka,“ poznamenal odborník z Vlastivědného muzea v Olomouci.

Zvyky předků představila holešovská zámecká kovárna. Zdroj:www.holesov.info

Srdce lidí byla o vánočním čase otevřená

Den po Štědrém dni křesťané slaví narození Ježíše Krista. Také se říkalo, že kdo první 25. prosince vstoupí do domu, podle toho se bude odvíjet celý následující rok. Takže byli při této návštěvě „preferováni“ mladí a zdraví lidé. Druhý svátek vánoční, 26. prosince na Štěpána, se hodně koledovalo. „Pacholci dostávali výslužky, ukončovaly se smlouvy a měli až do Nového roku volno. Ono se dodnes říká, že na Štěpána není pána, takže se i slavilo, chodilo se po koledách, aby si přilepšili ke svému živobytí. Srdce lidí byla o vánočním čase otevřená,“ uvádí Josef Urban.

Svátky končí Tříkrálovou obchůzkou

Silvestr a Nový rok se před sto lety příliš neslavil. „Nejčastěji se lidé se starým rokem loučili tichou mší v kostele. Samotný vánoční cyklus pak končí tříkrálovou obchůzkou, která je teď posledních několik let velmi rozšířená a to hlavně díky Charitě. „Sváteční čas byl obecně prostorem pro to být spolu, vyprávět si. Byla to příležitost se potkávat nejen s rodinou, ale i s přáteli a sousedy,“ připomíná etnolog.


Populární zvyky adventu

Podle křesťanské věrouky je první adventní neděle začátkem nového liturgického roku. V novodobé porevoluční historii právě v tento den většina obcí rozsvěcí vánoční obecní stromek. „Je to tradice, která je sice relativně mladá, ale v jednotlivých obcích jsem se nesetkal s tím, že by některá něco takového nedělala,“ řekl etnolog Vlastivědného muzea v Olomouci Josef Urban. Typickým symbolem adventního času je vánoční věnec, který „vznikl“ v Německu v 19. století. Měl by mít čtyři svíčky, kdy tři jsou fialové, čtvrtá růžová. Barva symbolizuje odění kněze při mši. „Dodnes se ale v adventním čase drží tradice Barborek, řežou se větvičky třešní a višní. Větvičky se dávaly často i do chlévů, kde bylo teplo a byla větší šance že se rozkvetou. Symbolizují zrození, nový počátek“ doplnil Josef Urban. (paš)