Alpský lyžař Hudec má nově roli trenéra. Pomáhá reprezentaci

Loni v únoru se šumperský rodák, kanadsko–český alpský lyžař Jan Hudec, chystal jako závodník na zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu. Letos jede obyvatel Přáslavic na Olomoucku ve stejném termínu do Švédska. Závodnickou kombinézu však nechal doma, účastní se jako trenér.

Alpský lyžař Jan Hudec učil děti v lyžařské školičce v Hlubočkách na Olomoucku. Chce jim pomoct najít k lyžování kladný vztah. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Jak na olympiádu vzpomínáte?

Jen v dobrém, mohl jsem reprezentovat svou rodnou zem. Jel jsem tam na poslední chvíli, jako náhradník a chtěl jsem si to spíš užít a taky podpořit zbytek týmu. Samozřejmě jsem byl zklamaný, že nemůžu jet naplno, ale po zdravotní stránce jsem na tom nebyl dobře. Koleno jsem měl v hodně špatném stavu, každé ráno před startem jsem ho nějak zavázal, abych mohl sjet a nerozsypal se v půlce dráhy. Rád ale vzpomínám na chvíle, kdy jsme byli jako parta. Atmosféra v českém týmu, a nejen mezi lyžaři, byla výjimečná. I o tom má olympiáda být.

O dva měsíce jste oficiálně ukončil kariéru. Jak se změnil váš život? 

Výrazně určitě ne. Změnily se mi spíš priority. Věnuji se teď hlavně čtyřletému synovi, který se šíleně zamiloval do lyžování. Dávali jsme mu čas a cestu na svah si našel sám, z toho mám obrovskou radost. Kromě toho spolupracuji se základními školami po celé republice, jezdím za dětmi na jejich lyžařská soustředění. Nedávno jsem s nimi strávil týden v Rýmařově a taky Hlubočkách. Chci je motivovat k tomu, aby je lyžování začalo bavit, být pro ně pozitivním vzorem.

A pracovně?

Jako trenér se s naší reprezentací chystám na mistrovství světa v alpském lyžování ve Švédsku. Před lety jsem tam získal medaili. Těší mě, že jsme si vybudovali velmi dobrý vztah. Vnímají mě tak, že jim mám co předat. Přitom roli trenéra jsem se bránil. Nakonec se jím ale na čas stanu. Mám nicméně rozjetých ještě několik dalších projektů, nechci dělat jen jednu věc.