V Hodolanech nic není, naší kulturou je fotbal, shodují se fanoušci starší olomoucké Sigmy

Na jediné zdejší tribuně se ochutnává domácí buchta, sousedi klábosí, ze stánku voní makrela. Na stadionu FC Sigma Hodolany pravidelně sleduje zápas na tři sta platících diváků. Tolik lidí nechodí ani na vyšší soutěže. Fotbal je v téhle olomoucké městské části víc než sport.

Věrná podpora. Platících fanoušků olomoucké Sigmy Hodolany se i v chladném začátku května se šlo na utkání s Příkazy (4:2) 240. Stejně jako obvykle po vítězném utkání slavili pyrotechnikou. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Povzbuzování fanouškovského kotle vybaveného bubnem se nese přes blízkou průmyslovou zónu až do polí. Hodolany leží na západním okraji Olomouce a i to je důvodem, proč je tady fotbal tak populární. „V Hodolanech nic není. Tady na stadionu se místní potkávají, chodí rodiny s dětmi, pro ty je tu hřiště. Spousta lidí sem chodí pokecat. Předtím se neviděli, možná se tak potkali v obchodě. Tohle je naše hodolanská kultura,“ vysvětluje dvaačtyřicetiletý Tomáš ze skupiny fans Tour de Hodolany. Vede ji osm skalních příznivců, kteří se dali dohromady krátce poté, co se klub v roce 2015 přihlásil do nejnižší soutěže a začal zase hrát. Od té doby dvakrát postoupil a teď kope II. třídu.

Začínat musel od nuly, protože předtím na deset let zmizel z fotbalové mapy. Jeden z nejstarších klubů na Moravě (založen 1912) neměl peníze na činnost a přešel pod 1. HFK Olomouc ze sousední části Holice. V Hodolanech pak hrávalo holické béčko.

Hráči a fanoušci v jednom autobusu

Na první utkání přišlo před čtyřmi lety pět set diváků. „Nikdo nevěděl, co se bude dít. Předseda nechal vyrobit šály, pár kluků začalo skandovat. Druhý zápas byl výjezd do Jívové a už jely tři autobusy,“ vzpomíná Tomáš. Zájem vydržel. Kdo chce, koupí si lístek a je započítán do statistik. Obvykle dobrovolné vstupné hodí do kasy u vstupu kolem 350 návštěvníků. Reálně tak hře přihlíží fanoušků ještě o něco víc.

Hodolanská děkovačka. Foto: Ondřej Zuntych/Hanácké noviny

Název skupiny potvrzuje, že za Sigmou jezdí Tour de Hodolany i na venkovní zápasy. Přesněji se Sigmou. Mančaft i s realizačním týmem dá dohromady asi dvacet lidí, v autobuse tedy zbývá místo navíc a to vyplní fanoušci. Na cestu přispívají padesátikorunou. Alespoň jeden autobus tak jede vždy. Hodně lidí vyráží auty, někteří odvážlivci na kole – v okresním přeboru to nebývá k soupeřům daleko. Nejvzdálenější Šumvald leží od Olomouce nějakých 35 kilometrů.

Nejlepší výjezdy jsou ovšem podle fandů vlakem. Jako například do Slavonína, kam se na místní derby vydalo před třemi lety jednu zastávku tři sta hodolanských. Stejně jako příznivci velkých klubů pak došli v šiku na hřiště soupeře. Ze zastávky to bylo pořád rovně. „Do Grygova jsme zase jeli bez průvodčího. Protože tolik lidí tam nikdy nejelo, stál překvapený na perónu, vlak mu vlak ujel a musel pro něj zacouvat,“ dává k dobru Tomáš. Někdy chtějí jet zpátky vlakem i hráči. „Jsme taková velká rodina.“

Vylepšit pověst fotbalu

Tour de Hodolany už začala na výjezdech předcházet pověst. Ne všude je občerstvení pravidlem a pořadatelé se proto na početnou návštěvu připravují a nakupují zásoby. Když dorazí takových sedmdesát přespolních, útrata kase domácího klubu pomůže, třeba se zaplacením výdajů za energie na několik měsíců. „Jsme rádi, že můžeme přispět. Jedeme si fotbal užít, odreagovat se po práci. Určitě nebudeme nikde nikomu dělat zle. Prožívali jsme to, když nám bylo kolem dvaceti a jezdili jsme po výjezdech,“ zmiňuje další z hodolanských ultras Roman divočejší cesty se slavnější olomouckou Sigmou z Androva stadionu. Jednou ale přeci jen na vyřizování účtů došlo. Když je jednou podle nich „zařízl“ podplacený rozhodčí, napřesrok dorazila Olomouc s vlastním občerstvením a venku neutratila nic.

Výjezd fanoušků FC Sigma Hodolany do olomoucké části Slavonín před třemi lety. Foto: Facebook/Tour de Hodolany 1912

Že by se korupce v nejnižších soutěžích neobjevovala, o tom nemá Čechovský iluze. „Už byly tlaky, že bez rozhodčích nepostoupíme. Říkám: ‚Dokud budu dělat předsedu, nic takového.‘ Ať si dá rozhodčí pivo, párek, jasně, ale abych jako některé kluby dával obálky, tak to ne. Radši budeme deset let ve dvojce,“ chce očistit renomé oblíbeného sportu. „Řekli jsme si s kluky, že pověst fotbalu v našem měřítku zkusíme trochu napravit. Kdysi bývaly zápasy společenské události. Chodilo se v saku, rozhodčí býval vážený občan. Dnes aby se styděl. Bohužel pár špatných špiní jméno všem poctivým. Děláme to zadarmo, obětujeme svůj čas, a pak nám někdo zkazí víkend,“ mrzí ho neférový přístup.

Řekni rozhodčímu, že je lump

Jako každý kotel má i Tour de Hodolany svoje pravidla. Pořád se fandí naplno, ale bez vulgarit. „Máme striktní zásadu, že se fandí slušně. Nenadává se rozhodčímu, soupeři. Jsou tady děti, chceme, aby si vytvořily ke stadionu vztah. Až budeme staří, fotbal po nás převezmou. Emoce taky někdy vzplanou, jsou ale i pěkné české nadávky v mezích slušného chování. Kdo potřebuje, ať řekne rozhodčímu, že je lump,“ říká předseda klubu Martin Čechovský, který má na obnovení hodolanské Sigmy zásadní podíl.

Choreo s balónky z loňského televizního utkání s FK Přáslavice, které se stalo součástí projektu Můj fotbal. Foto: Facebook/Tour de Hodolany 1912

Respekt ukazují místní i s pyrotechnikou, která se objevuje až po závěrečném hvizdu. „Pokutu by klub sice asi nedostal, ale člověk nikdy neví… Ohně a kouře děláme jen, když se vyhraje. I když třeba v Týnci se prohrálo až na penalty, tak tam jsme něco odpálili,“ popisuje Roman. Bubeník dvacet minut před koncem utkání obejde stadion se síťkou a lidé přispívají „na pyro“. Darované stovky i dvoustovky ukazují, že v Hodolanech berou podporu klubu svědomitě. Příští rok budou chtít hodolanskou Sigmu dotlačit k postupu.