Řádové sestry provozují v centru Olomouce penzion s kaplí a knihovnou

Hrnčířská ulice patří k těm nejmalebnějším zákoutím historického centra Olomouce. Nový penzion Tõde spravovaný Kongregací sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi na atmosféře místa neubral. Naopak. Letos v březnu navíc získal ocenění Stavba roku 2018 Olomouckého kraje v kategorii rekonstrukce měšťanského domu.

Nový penzion Tõde oceněný Olomouckým krajem má kapacitu pětadvacet lůžek. Hostům nabízí nejen klidné ubytování, ale i možnost využití kaple a knihovny. Foto: archiv Ateliér Polach & Bravenec

Penzion, který najdeme v klidné části historického centra Olomouce, přijal první hosty minulý rok. „Myšlenka vybudovat penzion přišla v momentě, když nás během chvíle oslovila druhá osoba, máme-li také kromě pohoštění v kavárně i možnost ubytování, protože se u nás cítí velmi dobře. V ten čas jsme vážně uvažovaly, jestli odpovíme na výzvu našich sousedů, kteří prodávali dům. Plánovali v něm penzion a vše včetně stavebního povolení bylo připraveno,“ vylíčila sestra Vojtěcha Zikešová.

Zkušenost s kavárnou a odvaha investovat

Svou roli v otevření penzionu sehrála i letitá zkušenost s přijímáním hostů v klášterní kavárně. „Bez toho bychom neměly odvahu k takovému kroku. Lidé k nám ale přicházejí rádi a z této naší aktivity máme samy radost, tak to přidalo plus na váhu rozhodování,“ pokračuje sestra Vojtěcha. Důležitou roli podle ní hrála i finanční náhrada, kterou dostávají po dobu třiceti let jako částečnou kompenzaci za jejich nevrácené kláštery. Jde například o Vincentinum ve Šternberku nebo komplex kláštera na Šířavě v Přerově, kde sídlí Střední škola gastronomie a služeb. „Církev nás uvážlivě vede, abychom tyto finanční prostředky moudře investovaly, protože po splacení poslední částky již budeme zcela samostatné. Té doby se ale nebojíme, vždyť od obnovení klášterů v roce 1990 až do roku 2012 jsme my řádové sestry nedostávaly od státu podporu žádnou. Naučily jsme se živit prací svých rukou a je to dobrá zkušenost,“ uvedla. Hodně také jejich nápad posunula vpřed nabídka dalších tří řeholních společenství dát finance dohromady, protože uvěřily v úspěšnost tohoto projektu. Sestry tak dům koupily a opravily.

Štěstí na řemeslníky

Rekonstrukce domu musela být úplná. Ve velmi špatném stavu byla střecha, takže už dlouho neobývané horní patro bylo v dezolátním stavu. „Díky výborné spolupráci s architekty i v soutěži s vybranou stavební firmou probíhalo vše podle plánu a za rok byl dům jako zbrusu nový. S vnitřním uspořádáním a zařízením nám pomáhala naše známá architektka. Měly jsme štěstí na dobré truhláře i na šikovný stavební dozor,“ pokračovala řeholnice.

Přednáškový sál. Foto: archiv Ateliér Polach & Bravenec

Pomalu se snaží vylepšovat i zahrádku, která je díky vzácnému výhledu z hradeb do parku jedinečná. „Vysadily jsme záhonky levandule a některých bylin, které patří ke klášterní tradici. Nově tam máme stolečky k posezení,“ popsala.

Penzion musí vydělávat. Bohužel

Penzion má celkovou kapacitou 25 lůžek, ubytovat se v něm může každý. „Jsme řeholní sestry, tedy očekáváme, že k nám přijdou spíše ti, kteří ocení nejen klidné ubytování, ale i možnost využití naší kaple a knihovny. Hlavním účelem jsou různé duchovní programy pro skupiny, proto v penzionu není dobře vybavené zázemí pro děti a pokoje jsou převážně jen dvoulůžkové. Zato je v domě krásný sál pro přednášky a setkávání. Jedinou naší těžkostí je, že musíme zachovat ceny obvyklé v našem místě, jelikož penzion je naší vedlejší hospodářskou činností,“ vysvětlila Vojtěcha Zikešová, že dobrovolný příspěvek by jim byl daleko bližší. Hosté mohou posnídat v prostorách kavárny, kde se také lze osobně potkat se sestrami. Zájemci se mohou přidat i k pravidelným modlitbám.

Pohled ze dvora umístěného nad Bezručovými sady. Foto: archiv Ateliér Polach & Bravenec

Cena od Olomouckého kraje za citlivě provedou rekonstrukci příslušnice řádu potěšila. „To bylo velké překvapení, rozhodně jsme ho nečekaly. Do soutěže nás přihlásili naši architekti, kteří nás při předávání ocenění potěšili i milými slovy o vděčné spolupráci. Zájem stále roste, a doufáme, že budou naši hosté i nadále shovívaví a že společně vytvoříme na hradbách místo občerstvení těla, ale i ducha,“ doplnila Vojtěcha Zikešová.

Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka z Assisi

Jedná se o řeholní společenství, které patří do velké rodiny bratří a sester sv. Františka z Assisi. „Chceme přinášet pokoj a dobro do konkrétních situací lidí, mezi kterými žijeme a pracujeme. Působíme ve farnostech, školách, v charitní službě a téměř sto let na misiích v Estonsku,“ vysvětluje sestra Vojtěcha Zikešová.

Komunita začala v Olomouci působit na konci 19. století. Do zabrání klášterů v roce 1950 obývala dům na Dolním náměstí 24. Po znovunabytí svobody se komunita sester v Olomouci obnovila. „Kvůli oslabenému počtu sester po dlouhém a náročném období komunismu, kdy kláštery nesměly existovat, jsme hledaly menší dům. To se nám podařilo v roce 2008 a to právě v nádherné uličce Hrnčířské. Dům na Dolním náměstí jsme prodaly a koupily současný, kde bydlíme a provozujeme kavárnu,“ připomněla historii řádu v Olomouci.  

Do jejich klášterní kavárny Õde může kolemjdoucí přilákat vůně čerstvě namleté kávy, neznámé jméno estonské speciality nebo touha strávit pár chvil v tichu kaple. „U nás si také můžete zakoupit sušenky podle původního receptu sv. Hildegardy, bylinné sirupy, hořčice, zdobené svíčky a jiné výrobky z klášterů. Pořádáme také různé výstavy a besedy,“ doplnila Vojtěcha Zikešová.