Půl milionu turistů je pro nás tak akorát, říká starosta Kroměříže Jaroslav Němec

Přístav na Hané? Vyrůst by mohl na řece Moravě v Kroměříži. Město už postavilo molo a je možné se projet výletní lodí do osmnáct kilometrů vzdálených Kvasic. Nejen o plavbách, ale také o dopravě a parkovacím domu, turistickém ruchu nebo multifunkční hale, mluví v rozhovoru kroměřížský starosta Jaroslav Němec.

„Nemáme problémy jako Český Krumlov,“ považuje starosta Kroměříže Jaroslav Němec stávající počty turistů za ideální. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Prázdniny jsou před koncem. Původní profesí jste učitel, nechybí vám delší volno?

Pocházím z učitelské rodiny, kde měli všichni prázdniny. Když jsem měl patnáct let, byla to pro mě motivace, proč se stát učitelem. Práce, kterou dělám dnes, je ale víc zajímavá, motivační, setkávám se s lidmi, které bych v pozici ředitele nepotkal. Upřímně, po pěti letech na radnici mi už prázdniny v tom učitelském pojetí nechybí. Přestože jsem moc volna od nástupu do funkce neměl, nestěžuji si. Navíc léto na úřadě je volnější, řada lidí má dovolenou a i těch, kteří na úřad chodí, je méně.

Nezasteskne se vám někdy po učitelství? Přece jen je to asi o něco klidnější povolání…

Vystudoval jsem pedagogickou a přírodovědeckou fakultu, obor fyzika a někdy mi to opravdu chybí. Kontakt se školami ale udržuji, ostatně až skončím jako starosta, mohl bych se do školy na pozici ředitele opět vrátit. Přemýšlel jsem nad tím už loni před volbami. Ale teď nad tím nepřemýšlím, možná až zase před volbami.

Když jste do politiky vstupoval, měl jste představy o fungování radnice? Jak moc se lišily od reality?

Celý život jsem pracoval ve školství, devět let jsem byl ředitelem největší školy ve Zlínském kraji, do toho mi ale přišly docela vážné zdravotní problémy a říkal jsem si, že buď budu do konce života sedět ve škole nebo můžu zkusit dělat něco jiného. Pro lidi a s lidmi. Tak jsem se rozhodl, že zkusím něco nového. Přišel jsem s nějakými ideály, ale politika vás trochu semele, protože úplně nevíte, do čeho jdete. Možná rok a půl mi trvalo, než jsem se vůbec rozkoukal. Děláte něco pro lidi, ale spokojená je vždy jen polovina, druhá to kritizuje. Takže pořád zvažujete, jestli ty kroky, které děláte, jsou opravdu ty nejlepší. Člověk se s tím musí naučit žít. Ale jsem rád, že tady jsem, že mohu ovlivňovat dění ve městě. Je to zajímavá práce a jsem rád, že mám možnost ji dělat.

Kroměříži se přezdívaná Hanácké Athény. Leží na řece Moravě při jižním konci Hornomoravského úvalu a zároveň v jižním cípu Hané. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Kroměříž se dlouhodobě potýká se silnou dopravou a parkováním. I proto jste se pustili do projektu parkovacího domu. Kdy se začne stavět?

Připravujeme plán udržitelné městské mobility, který nám po odborné stránce ukáže, co by se mělo zlepšit. Jsme památka UNESCO a parkování v centru i na periferii je složité. Rádi bychom proto městu ulevili parkovacím domem. Přípravné práce trvaly dva roky, dnes ale máme stavební povolení a schválenou dotaci. Příští rok jej začneme stavět a je to možná za posledních patnáct let největší investice ve městě. Pohybujeme se okolo 130 milionů korun, z toho 51 milionů jsou dotace. Hledáme ale i volné parkovací plochy, mluvíme o centrálním parkovišti, které by mělo být před městem, odlehčila by městská hromadná doprava. Statistiky říkají, že do města denně přijíždí šestnáct tisíc aut, ale z toho jen dva tisíce jedou dál. Většina zůstává, lidé jdou za prací, město je ucpané skoro celý den. Nevyřešíme všechny problémy, ale část snad ano.

Jak dlouho by se měl parkovací dům stavět?

Příprava a administrativní kroky jsou velmi dlouhé, takže samotná výstavba je naprosto zanedbatelný čas oproti celé přípravě. Kdyby ale šlo všechno podle plánu, tak příští rok v březnu kopneme do země a v následujícím roce 2021 by mělo být hotovo. V první etapě chceme stavět parkovací dům, v druhé pak plánujeme z budovy bývalé posádkové armády, která na pozemku je, udělat sociální bydlení. Už jej projekčně připravujeme, budou to byty pro seniory a startovací bydlení pro mladé rodiny.

Chceme se postarat o naše seniory, nabídnout jim třeba menší prostory. Současně ale potřebujeme udržet mladé lidi v Kroměříži, takže nachystáme startovací byty. Budou muset splnit nějaké podmínky, třeba věk nebo to, že alespoň jeden z partnerů musí pracovat. My jim na přechodné období dáme možnost udělat si finanční rezervu a posunout se do vlastního bydlení. Celkem půjde o padesátku bytů, polovina pro seniory, druhá pro mladé.

Diskutovaný je i obchvat města. Jak to s ním vypadá?

Připravujeme nový územní plán, kde je další objízdná trasa z druhé strany města. Do budoucna to budou obrovské investice, součástí je totiž nutnost vybudování nového mostu přes řeku Moravu. Chceme Kroměříži odlehčit, ale je to běh na dlouhou trať.

Jak to vypadá s rekonstrukcí zimního a plaveckého stadionu?

Pro zimní stadion je hotová projektová dokumentace, věc řešíme se stavebním úřadem. Podobu plaveckého bazénu mají v rukou architekti a i tady se posouváme. Obě stavby jsou nevyhovující, ale mluvíme o poměrně velkých investicích, dvě stě milionů u plaveckého stadionu a dvě stě u zimního. Jsou to velké peníze, ale pokud rekonstrukce neuděláme, může se stát, že jednoho dne nám to všechno spadne na hlavu. Stejně tak si město zaslouží novou multifunkční halu. Ostatně tohle bylo i téma, se kterým jsem šel do voleb.

Nevadila nám stavba nové nemocnice, ale plánovaná přeměna těch stávajících, kdy zaměstnanci měli být v jedné příspěvkové akciovce a mělo se s nimi různě manipulovat po nemocničních zařízeních. Báli jsme se omezení péče v Kroměříži.

Dlouho se mluvilo také o projektu nové nemocnice ve Zlíně. Lidé se báli omezení zdravotnické péče v kroměřížském zařízení. Jak situace vypadá?

Začátkem července krajské zastupitelstvo projekt výstavby nové nemocnice odmítlo. Pan hejtman nepřesvědčil potřebný počet zastupitelů, aby se nová nemocnice budovala. Byla to obrovská investice, okolo osmi miliard. Nám nevadila stavba nového zařízení, ale plánovaná přeměna stávajících nemocnic, kdy zaměstnanci nemocnice měli být zaměstnanci jedné příspěvkové akciovky a mělo se s nimi různě manipulovat po nemocničních zařízeních. To se nám moc nelíbilo, báli jsme se omezení péče v Kroměříži. Teď se projekt po těch letech příprav zastavil. Uvidíme, jak to bude do budoucna.

Ještě před dvěma lety jste říkal, že Kroměříž zažívá turistický boom, a i proto město pořádá víc akcí. Stále je o město zájem?

Určitě ano. Máme udělané statistiky a víme, že ročně k nám přijede půl milionu turistů. Ne všichni jdou na zámek, do Květné zahrady, někteří přijedou jen na některé akce pořádané městem. Půl milionu je v tuto chvíli ideální stav, nevzniká tak problém jako v Českém Krumlově, kde se místní proti turistům bouří, že jich je moc. Děláme řadu akcí a to i republikově úspěšných. Máme tady celosvětově známého dirigenta Tomáše Netopila, výstaviště, Dům kultury, organizují spoustu krásných akcí. Jsme spokojení, přesto si ale pořád myslím, že těm, kterým by se mělo v Kroměříži líbit především, jsou její obyvatelé.

Měli jste plány na využití řeky Moravy, chtěli jste ji včlenit do turistické nabídky města. Mělo vzniknout molo, relaxační místo… Jak pokračujete?

Jsem rád, že od poloviny července po řece jezdí první turistická loď. Provozuje ji soukromý dopravce. Nejde o nich velkého, loď pojme asi dvanáct cestujících a pluje mezi Kroměříží a Kvasinami, dál na Jižní Moravu to v tuto chvíli není splavné. Zájem je, místa jsou na měsíc vyprodaná. Jsem rád, že se to povedlo. My jsme připravili takzvané vývaziště, tedy molo, kde ti turisté mohou vysednout. Kromě toho je tady ještě i projekt Povodí Moravy, kteří připravují klasické, pevné molo, dokonce teď už jednáme o tom, že by v Kroměříži mohl být přístav. Je rozdíl mezi přístavem a přístavištěm, kam loď přijede a odjede, ale tady by mohly parkovat. Budou tam mít své zázemí a místní, kteří mají lodě a není jich málo, tam mohou celoročně kotvit.

Obyvatelé Kroměříže mají lodě?

Někteří ano. Nejsou jich stovky, ale jsou tu. Když si vezmete, že v Otrokovicích překonáte jez, tak i z Kroměříže můžete plout do Černého moře.

V Kroměříži žije přibližně 29 tisíc obyvatel. Foto: Arcidiecéze olomoucká

Téměř čtyři roky jste byl členem hnutí ANO, loni na jaře jste z něj vystoupil a na podzim jste kandidoval už jako nezávislý. Tehdy jste jako důvod uvedl neshody a špatnou komunikaci. Když se ohlédnete, udělal byste dnes něco jinak? 

Nebyl to špatný krok. Do hnutí jsem vstoupil v době, kdy bylo nové a mělo vize a cíle. Postupem času začaly vize ustupovat a byly v celé šíři politického spektra. Víc mi ale vadilo, že jsme si v některých otázkách neporozuměli v místní organizaci. Proto jsem odešel. Rozcházeli jsme se v pojetí vnímání, co je pro město a jeho obyvatele nejlepší. Když jsem na jaře založil hnutí nezávislých kandidátů, nikdo asi nepočítal s tím, že bychom mohli volby vyhrát. Nakonec to byla satisfakce, v Kroměříži mě volilo dvacet procent lidí, což stačilo k tomu, abychom volby vyhráli. Lidé mi řekli, že mi důvěřují, za to jsem moc rád a mohu jim jen poděkovat.

Co Kroměříž v roce 2019 ještě čeká, jaké velké investiční akce se chystají?

Podařilo se nám revitalizovat náměstí Míru, připravujeme obnovu Masarykova náměstí. Před dvěma lety jsem se pustil do opravy historických ulic v centru, teď dokončujeme druhou etapu. Jsou to drobnosti, věci, které se týkají hodně centra města. Máme snahu investovat i do škol, letos asi patnáct milionů. Největší investice nás ale čeká příští rok, to bude již zmiňovaný parkovací dům.

Jste rodilý Kroměřížan. Jak se vám ve městě žije, co na něm máte rád?

Narodil jsem se tady, chodil na zdejší gymnázium, ale vyrostl jsem na vesnici blízko Kroměříže. Do Kroměříže jsem se vrátil, když mi bylo pětadvacet a po osmadvaceti letech tady se už považuju za Kroměřížana. Mám rád, když se večer můžu projít městem, vypít si dobrou kávu, dívat se na náměstí a sledovat lidi. Myslím si, že Kroměříž je dobrým místem pro život a osobně bych řekl, že je to nejhezčí město v České republice.

Jaroslav Němec (*1966)

Absolvent Pedagogické a Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, obory fyzika a základy techniky. Od studií působil jako učitel, v roce 2006 se stal ředitelem Základní školy Slovan. Ve funkci starosty je druhé funkční období. Jeho hlavním koníčkem je fotbal a přes zimu lyžování. Je ženatý, má dvě dospělé dcery.