Jen předávat informace už nestačí, říká učitel oceněný Global Teacher Prize

Být učitelem je pro Františka Braunera životním posláním. Práce ho i po sedmnácti letech baví a neměnil by. Že se ve výběru povolání nemýlil, dokazuje i ocenění, které jako pedagog biologie a chemie Gymnázia Olomouc – Hejčín získal. Cena Global Teacher Prize, Česká Republika putovala na střední školu i střední Moravu vůbec poprvé.

František Brauner učí na olomouckém gymnáziu v Olomouci-Hejčíně už sedmnáctým rokem. Foto: archiv F. B.

Soutěž Global Teacher Prize pořádaná společností Eduin vyhlašovala v České republice třetím rokem. Odborná komise se snaží o zevrubné hodnocení práce učitelů. Braunera potěšila už samotná účast, o třetím místě mluví jako o třešničce na dortu. „Předtím vítězili lidé z Čech, teď jsme všichni z Moravy. První a druhé místo vyhráli učitelé z regionu Frýdku-Místku a ze základních škol. Já jsem první oceněný středoškolský učitel,“ říká dvaačtyřicetiletý kantor, který učí na anglické sekci školy.

Jeho cesta soutěží začala nominací od absolventa gymnázia letos na jaře. Přihláška byla náročná a uchazeči museli splnit čtyři kritéria. Každý musel mít vlastní portfolio a sám sebe podrobit srovnání s danými požadavky. „Požádal jsem proto své bývalé i současné studenty, rodiče mých žáků, kolegy, jestli by byli tak laskaví a napsali mi referenci. Sešlo se několik dopisů a bylo to velmi krásné čtení. Kdyby na mě někdy padl splín, tak se k nim rád vrátím a přečtu si je. Myslím, že mi to pomůže uvědomit si, že práci, kterou dělám, dělám dobře, někdo si toho váží a oceňuje to. Finále bylo krásné, ale tohle pro je pro mne cennější,“ zamýšlí se pedagog, který teď zvažuje, zda se přihlásí ještě do celosvětové soutěže.

Češi neumějí moc chválit

Komisaři hodnotili také práci se studenty a vytváření podmínek k jejich rozvoji, působení v učitelské komunitě i to, jak se soutěžící zapojuje do dění v místě, kde žije. Ze 124 přihlášených se František Brauner dostal do třicítky semifinalistů, následoval i postoupil mezi desítku nejlepších učitelů základních a středních škol. Komise zamířila i do výuky, točila video a rozhovor a nakonec olomouckého učitele ocenila třetím místem.

Hodnocení učitelů v soutěži bylo důkladné, komise například pořizovala s účastníky videa z výuky i rozhovory. Foto: archiv Františka Braunera

Pro Františka Braunera to ale není první podobné uznání. Už před dvěma lety získal titul Pedagog Olomouckého kraje. „Mělo to možná stejný efekt jako cena Global Teacher Prize. Každé ocenění v České republice, kde postavení učitelů a vzdělávání nemá takovou váhu nebo prestiž, je krásné,“ míní. Když učiteli někdo na maturitním večírku řekne, že je rád, že jej učil, je to milé. Ovšem ocenění, kdy si někdo další z odborné veřejnosti všimne jeho práce, je podle Braunera obranou proti vyhoření. „Podobné ocenění by potěšilo v jakékoli profesi. Problém ale je, že my Češi neumíme moc chválit,“ krčí rameny uničovský rodák, který vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a v závěru doktorského studia nastoupil jako učitel chemie na největší gymnázium v České republice. Od té doby tam učí. „Jsem spokojený, neměnil bych,“ říká bez rozmýšlení.

Pečené krvinky

Když na prestižní střední školu nastoupil, byla to ještě doba, kdy nebyly ve třídách mobily, děti po sobě o přestávkách házely houbou a kradly si svačiny. Dnes studenti většinou tráví přestávky s telefonem v ruce. „Role učitele je taková, že ukazuje, motivuje, pomáhá dětem, aby se lépe zorientovaly v dnešním světě. Naše škola je o všeobecném vzdělávání a úloha učitele je nabídnout ze spektra předmětů to, co zrovna studentům nejvíc sedí. Učíme je, aby diskutovali, ptali se, aby věci nepřijímali pasivně, což je dnes velmi důležité. Nejsem si ale jistý, že už to všichni učitelé pochopili, tedy to, že už nejsme jen pouhými předavači informací. Ty totiž lze dnes najít kdekoli,“ vysvětluje Brauner, který je také třídním učitelem ročníku před maturitou.

Výuku chemie a biologie se snaží Brauner studentům zpestřovat. U témat hledá spojitosti s běžným životem, do hodin teorie zapojuje ruční práce. Foto: archiv Františka Braunera

Tak, jako se změnili studenti, přizpůsobit se musel i František Brauner. „Pořád se posouvám, abych udržel krok. Základem úspěchu je rozmanitost a variabilita. Jsem přesvědčený, že aby se studenti chemii a biologii chtěli učit, musejí vědět proč. U každého tématu, které probíráme, se jim snažím ukázat souvislosti s jejich vlastním životem, okolím školy, domovem, Olomoucí, Českou republikou. V jejich těle probíhá iks tisíců chemických reakcí, žijí v prostředí, které jsme mnohdy sami pokazili. Emoce se pamatují nejlépe,“ říká učitel. Se svými studenty se zapojil také do projektů globálního rozvojového vzdělávání, spolupracuje s olomouckou organizací ARPOK, která se věnuje výuce o aktuálních tématech dnešního světa. „Často pracujeme nejen s textem, schématy a obrázky, ale modelujeme a i pečeme. Třeba hlavičky tasemnic, řezy stonkem a kořenem vyšších rostlin nebo jsme pekli krvinky, vyrábíme kosti. Se studenty tvoříme DNA z bonbonů. Dramaticky jsme ztvárňovali   mechanismy chemických reakcí. Jde o to, aby to studenty bavilo. Aby to bylo zajímavé pro ně ale i pro mě. To je ostatně i to, co mě na té práci fascinuje a baví,“ doplňuje.