Výstava ve Špalíčku připomíná prostějovské Židy v boji proti nacismu

Výstava Bojovali na všech frontách, Židé v boji a odboji zachycující odboj proti nacismu a za naši svobodu probíhá v prostějovské galerii Špalíček.

Vladimír Seliger na vernisáži výstavy 29. srpna 2019 v prostějovském Špalíčku ukazuje otcovu maturitní fotografii. Vedle je ředitelka Muzea a galerie v Prostějově Soňa Provazová a předseda Federace židovských obcí ČR Petr Papoušek. Foto: spolek hanácký Jeruzalém v Prostějově

Z osob židovského původu se zvlášť mladší svobodní muži často zapojili do zahraničních armád. Na východě vstupovali do Rudé armády, na západě do armád Spojenců. Od roku 1940 byli součástí Britské armády zvláštní židovské pěší setniny tvořené židovskými obyvateli tehdejší Palestiny. Z nich byly roku 1942 vytvořeny tři prapory bojující v Egyptě a Itálii. Jejich členy byli i lidé pocházející z Československa. Například československá jednotka u Sokolova měla 990 vojáků, 700 z nich mělo židovský původ. Z přítomných sedmadvaceti lékařů bylo šestadvacet Židů. V jednotkách byli i Židé narození ve Vídni, Sudetech a rumunském Banátu.

35 statečných z regionu

Na výstavě je možno vidět různé předměty zapůjčené Klubem vojenské historie Dukla, soukromým muzeem v Šumperku a Vojenským historickým ústavem v Praze. Najdeme zde uniformy, dobové fotografie i písemnosti. Podařilo se také dohledat informace o pětatřiceti osobách židovského původu z Prostějovska, kteří bojovali proti nacismu. Byli mezi nimi například příslušník 1. československé samostatné brigády Karel Richter, letec Emil Türkl, příslušník Britské armády Bruno Bobasch a mechanik 310. československé stíhací perutě Royal Air Force Hugo Winter. Proti nacismu bojovali rovněž bratři Max a Bedřich Bleichfeldovi, otec a strýc čestného člena spolku Hanácký Jeruzalém Ofera Pelleda z Jeruzaléma. „Oba rodáci z Prostějova se roku 1938 dostali do Palestiny. Otec vstoupil v osmnácti letech do Britské armády. Sloužil v židovských jednotkách a bojoval proti nacismu v Evropě. Z rodiny přežil jen on a bratr Bedřich,“ vzpomínal Ofer Pelled.

Výstavu ve Špalíčku, v Uprkově ulici 18 v Prostějově je možno zhlédnout do 20. října.

Příběh plukovníka Bedřicha Seligera

Bedřich Seliger se narodil 19. června 1920 v židovské rodině v Prostějově. Otec Ignác Seliger byl obchodníkem s konfekcí a textilem. Bedřich měl dvě mladší sestry. Byl velmi nadaný. Bavila ho hlavně matematika, hrál šachy a učil se hrát na housle a na klavír. Na prostějovské klasické gymnázium šel studovat už po ukončení 4. třídy. Odmaturoval s vyznamenáním v roce 1938. Rodiče mu zajistili výuku angličtiny a připravovali ho na odjezd z protektorátu. Byl však udán na gestapo. Důvodem bylo falešné obvinění, že doma přechovává marxistickou literaturu. Začátkem října 1939 byl zatčen a odvezen do věznice na Špilberku. Po dvou měsících byl deportován do Ostravy, odkud byl společně s dalšími židovskými vězni připojen ke druhému židovskému transportu směřujícímu do Niska nad Sanem. V této okupované části Polska měl vzniknout první koncentrační tábor pro Židy a na jeho výstavbě se podílel i Seliger.

Bedřich Seliger z Prostějova byl v první šestici dobrovolníků, kteří se hlásili do nově vznikající československé vojenské jednotky v Buzuluku. Zdroj: hanackyjeruzalem.cz

Společně s dalšími pěti vězni se mu podařilo 18. prosince 1939 z tábora utéct a přejít ilegálně nedalekou hranici na sovětské území. „Jaký obchod je v Prostějově vedle radnice? V jaké ulici je soud? Jak se jmenuje nejznámější prostějovský fotoateliér?“ Na tyto tři otázky musel odpovědět při prověrce ve Lvově, protože u sebe neměl žádné doklady a mohl být považován za špióna. Bedřich znal na všechny otázky odpověď. Obdržel potom takzvanou zelenou kartu, která mu umožňovala pobyt a práci na území Sovětského svazu. Pracoval v pekárně v Bolechově u Lvova. Po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 byl s dalšími civilisty evakuován až do Uzbekistánu. V Taškentu česal bavlnu, byl účetním v sovchoze. Koncem roku 1941 si přečetl v tisku informaci o vzniku československé vojenské jednotky v Buzuluku a rozhodl se do ní vstoupit. Musel projít přes náš konzulát v Kujbyševě, kde mu „otevřel“ dveře bratranec z Prostějova Bedřich Samet. Pro oba to bylo milé setkání. 

Bedřich Seliger byl v první šestici dobrovolníků, kteří se hlásili do nově vznikající československé vojenské jednotky. Jejím velitelem byl podplukovník Ludvík Svoboda. S touto jednotkou (pozdějším 1. československým armádním sborem) prodělal těžké boje u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve a v Dukelském průsmyku. Působil jako velitel minometného družstva a roty. Mohl zde využít výborných znalostí matematiky při výpočtech navádění střel. Byl třikrát raněn, nejtěžší zranění utrpěl od výbuchu miny v bojích u Štrby.

Bedřich Seliger na fotografii při návštěvě prostějovského gymnázia 25. dubna 2012. Foto: archiv školy

Návrat do rodného Prostějova byl pro něj velmi smutný. Zůstal bez domova a rodiny. Rodiče, sestry a dalších osmnáct blízkých příbuzných zahynulo v nacistických koncentračních táborech. Rodiče a sestry byli zastřeleni 28. července 1942 v lese nedaleko Baranoviči.

Po skončení války zůstal na Slovensku, kde vedl výcvik nových vojáků obsluhujících minomety. Potom působil jako důstojník ve sborovém velitelství v Olomouci. V roce 1947 odešel na vlastní žádost do civilu. Přestěhoval se do Teplic a zastával různé technické funkce v textilním, krajkářském a sklářském průmyslu. Před odchodem do důchodu byl ekonomickým náměstkem ředitele Sklo unionu Teplice, funkci zastával jako nestraník. Na doporučení připsal jeho velitel a tehdejší prezident Ludvík Svoboda slova: „Má výjimku, je prověřený z Dukly.“

Za prokázané hrdinství mu byl třikrát udělen Československý válečný kříž, Řád Rudé hvězdy a další vyznamenání.

Do Prostějova se vrátil po dlouhých pětašedesáti letech koncem dubna 2012. Byl přijat na radnici, besedoval se studenty na Gymnáziu Jiřího Wolkera.

Zemřel 27. listopadu 2012 ve svých dvaadevadesáti letech v Teplicích.