Po třiceti letech od revoluce by byl kroměřížský rodák Kryl zklamaný

Proslavily ho písně jako Bratříčku zavírej vrátka nebo Morituri te salutant. Stejně tak byl známý svým kritickým pohledem na dění ve společnosti i politice. Osobnost Karla Kryla se stala inspirací pro zážitkovou expozici v rodné Kroměříži, která zdůrazňuje jeho nezaměnitelné dílo. Byla v něm radost, vtip i poetika, ale zároveň vzdor, smutek a sarkasmus. Kryl by letos oslavil pětasedmdesáté narozeniny.

Vždy mu záleželo na tom, jak se k sobě lidé chovají, říká o zpěvákovi Jana Knapková z Expozice Karla Kryla v Kroměříži. Z jeho písní a textů je to znát. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Expozice věnovaná Karlu Krylovi je umístěná v budově Starého pivovaru v centru města, vitríny s muzejními artefakty ani hudebníkovy osobní předměty tam ale ve vetší míře nenajdeme. Zaměřuje se na tvorbu básníka s kytarou. „Expozice návštěvníky přímo vtahuje do Karlových myšlenek a jejím hlavním smyslem je vyvolat v nich pocity, prožitky a emoce. Každá z pěti místností je věnovaná jedné písničce nebo písničkám. Příchozí to velmi oceňují, nečekají takovou prezentaci,“ říká tamní průvodkyně Jana Knapková.

Smutná symbolika

Hned u vstupu jsou do dlažby vetknuty texty písní, lidé po nich chodí. „Je to smutná symbolika, nikoli špatný úmysl. Krylova rodina v Kroměříži prožila poměrně těžké časy,“ vysvětluje pracovnice muzea. Dědeček Karla Kryla v Novém Jičíně založil tiskárnu, a když v roce 1938 Němci zabrali Sudety, přestěhovala se rodina do Kroměříže, kde se česká tiskárna mohla uplatnit. „Jenže také tady narazili na problémy. Zdejší rodák Alexej Čepička, zeť Klementa Gottwalda, se vrátil z koncentračního tábora a někteří spoluvězni vypověděli, že se tam až tak špatně neměl, no a pan Kryl o tom vydal knížečku,“ popisuje Knapková. A tak byla v roce 1948 tiskárna vyvlastněna a předána pod státní správu, o dva roky později přišla fyzická likvidace. „Celá rodina tomu musela přihlížet, Karlovi tehdy bylo šest let. Tatínka poslali na práce a maminka žila se třemi dětmi v nuzných podmínkách. Několikrát se stěhovali a v roce 1957 se vrátili do Nového Jičína. Karel mi to sám vyprávěl, když jsme se v devadesátém roce potkali,“ vzpomíná žena.

Kroměřížská expozice návštěvníky vtahuje do Krylových myšlenek a textů. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Nucený pobyt za hranicemi

Mnozí lidé si dodnes myslí, že Karel Kryl emigroval do Německa. Jana Knapková upozorňuje, že skutečnost byla jiná. „Hráli tehdy v Německu a Karla nepustili zpět přes hranice. Musel tam zůstat, i když nechtěl, protože byl patriot. Po revoluci ale bydlel v Mnichově a do Čech jezdil na koncerty, byl zklamaný vývojem, který tady nastal a byl velmi kritický. Asi ho i mrzelo, že se nemohl víc uplatnit ve společenském a politickém dění, měl obrovský přehled a zkušenosti,“ dodává. Velmi těžce nesl písničkář rozdělení republiky. Slováky i Slovensko měl rád. „Nápor na něho byl velký, všichni ho plácali po ramenou, všichni se s ním znali, hodně koncertoval a byl vyčerpaný. Není tak divu, že měsíc před jeho padesátými narozeninami to srdíčko nevydrželo,“ podotýká Knapková ke Krylovu úmrtí v březnu 1994.

Kroměříži neodpustil

Po revoluci se vydal i do svého rodného města. Jana Knapková mu tehdy byla průvodkyní. Neskrýval, že na město nemá dobré vzpomínky. „Přivítali jsme ho chlebem a solí, hbitě vytáhnul nožík a kus si z pecnu odkrojil. První večer se chtěl projít po městě, měla jsem možnost mu dělat společnost. Šli jsme kolem zámku, pamatoval si na místo, kde bydleli a bylo vidět, že se mu oči trochu zaleskly. Druhý den měl koncert na zimním stadioně, přišlo asi pět tisíc lidí,“ popisuje. Na některé místní prý nezapomněl, i když tvrdil, že Kroměříž je nejhorší město na světě. „Říkal, že se tady pěstí hrozilo i za rakvemi. Velmi rád vzpomínal na svérázného pátera Josefa Konvičku, který Karla učil náboženství. Když odsud odjížděl, říkal, že Kroměříži neodpustil, ale dal mi stokorunu, abych koupila květiny na hrob kněze,“ pousmála se.

O svém rodném městě Kryl tvrdil, že je nejhorší na světě. Na některé místní ale nikdy nezapomněl. Foto: Petra Pášová/Hanácké noviny

Trochu jedovatý, ale laskavý

Jana Knapková má z Krylových písní nejraději Morituri te salutant a Posledního Moravana. „Trochu mne mrzí, že jsou v pozadí jeho knížky. Jsou hluboké a vtipné. Uměl skvěle zacházet s jazykem i slovem, měl pro češtinu velký cit,“ zamýšlí se. Kromě toho Kryla popisuje jako velice kritického, trochu jedovatého, se schopností vždy trefit hřebíček na hlavičku a myslet dopředu. „Byl také laskavý a vlídný, to jistě potvrdí ti, kteří ho více znali. Z toho, co se dnes děje ve společnosti, v politice by byl zklamaný. Vždy mu šlo o chování lidí k sobě navzájem, to je ostatně i z písniček a textů poznat. Je velká škoda, že zemřel záhy po revoluci. Kdyby žil do stovky, stále by měl co říct,“ říká Jana Knapková.