Bílá místa zůstanou i dalším generacím, říká badatel o listopadu 1989 v Olomouci

Blíží se třicáté výročí listopadu 1989. Pro mnoho lidí je to historie, pro mnoho dalších však stále živé vzpomínky. Je také předmětem zájmů historiků, mezi nimi i Tomáše Hubálka, tajemníka Katedry společenských věd Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Mnoho informací získal od profesora Františka Mezihoráka při společné práci na jedné z kapitol knihy Miloslava Čermáka k tomuto tématu. Kniha vychází v listopadu.

Tomáš Hubálek je autorem několika studií a odborných publikací zaměřených i na období normalizace v Československu a vzdělávání během ní. Foto: archiv T. H.

Jak se zprávy o dění v Praze 17. listopadu dostávaly na Hanou, do Olomouce – proběhly televizním vysíláním?

Informačních zdrojů o zásahu ozbrojených složek na Národní třídě v Praze bylo vícero. Jednak byla možnost slyšet podrobnosti díky vysílání zahraničních rádiových stanic, například Svobodné Evropy či BBC. Tento způsob hodně využívali mimo jiné studenti Univerzity Palackého, kteří byli povětšinou ve svých domovech mimo Olomouc a během víkendu se postupně o všem dozvídali.

Dalším kanálem bylo funkční spojení mezi umělci. Kupříkladu již druhý den 18. listopadu večer přečetl herec Miroslav Rataj v budově divadla na Horním náměstí prohlášení pražských herců a studentů DAMU o divadelní stávce.

Svou roli sehrála i náhoda. Několik Olomoučanů se protestního pochodu Národní třídou účastnilo a mohli tak podat svědectví i ve svém bydlišti.

Pořádali studenti v Olomouci podobnou akci k výročí smrti Jana Opletala?

Nenarazil jsem na písemnou či ústní zmínku o tom, že by tomu tak bylo.

Kdy se olomoučtí studenti a divadelníci zapojili do dění, kdy byla vyhlášena stávková pohotovost?

Prim patrně patřil divadelníkům. Ti šli takzvaně s kůží na trh hned druhý den, kdy přečetli výzvu ke stávce. Trochu „dramatičtější“ průběh měl podobný akt na druhé scéně – v divadle v Hodolanech. Zde byla na neděli plánována premiéra a na ni byli pozvání i různí komunističtí funkcionáři. Ale i tady se kolegové připojili k požadavkům pražských divadelníků a představení se neodehrálo.

Tehdejší ředitel divadla ale všechny mítinky v prostorách divadla zakázal, a proto se na počátku odehrávaly před divadlem. Ke změně došlo po okupační stávce.

Studenti se začali aktivizovat až v neděli 19. listopadu večer, po svém návratu na vysokoškolské koleje. Po diskusích byli zvoleni zástupci do stávkových výborů pro každou z fakult. Někteří ze studentů byli přítomni i nedělní protestní akci v divadle a tím došlo k propojení obou těchto proudů. První stávka byla vyhlášena hned na druhý den, tedy v pondělí 20. listopadu. Stejně tak až v neděli se konalo na Horním náměstí první setkání občanů protestujících proti tehdejšímu establishmentu.

Delegace Občanského fóra v čele s Františkem Mezihorákem dostala pozvání do francouzského města Antony, které se stalo jedním z partnerských měst Olomouce.

Kdo z olomouckých osobností se stal vůdcem protestů?

Je velmi obtížné odpovědět. Jednak kvůli většímu časovému odstupu a jednak kvůli tomu, že o podobných záležitostech se nevedly přesné záznamy, takže chybějí písemné prameny. Nerad bych tedy uváděl výčet, který by nemusel být úplný. Nicméně mnoho z těch, kteří se aktivně angažovali v listopadových událostech roku 1989 v Olomouci, je uvedeno v chystané publikaci. Písemné záznamy potvrzují například členy Koordinačního centra OF v Olomouci, které sice formálně vzniklo až po generální stávce, ale zato v sobě kombinuje několik proudů. Byli to například Rudolf Bereza, Antonín Blažek, Miloš Čermák, Pavel Dostál, Milan Hořínek, Tomáš Kopřiva, Kornel Mankovecký, Vladislav Mecnarowski, František Mezihorák, Eva Pogodová, Ladislav Pospíšil, Květa Princová, Hynek Suchánek, Milan Sýkora, Jan Večeř, Luděk Vychodil, Otakar Vychodil. Mimo to ovšem působili aktivně i lidé ve svých profesích – například na Univerzitě Palackého se stal pomyslným lídrem Josef Jařab. Koordinace studentských aktivit a takzvaného občanského proudu se zase ujal František Mezihorák a výsledkem jejich činnosti byly mimo jiné i výjezdy studentů, herců a aktivistů po severomoravském kraji, kde studenti UP suplovali v tomto ohledu málo úspěšné studenty VŠB.

Je zmapováno, jak se velké průmyslové podniky připojovaly k protestujícím?

Nepletu-li se, tak není. V materiálech pocházejících spíše ze soukromých archivů lze dohledat jen občasné zmínky.

Kolik vlastně v Olomouci proběhlo demonstrací a kde se konaly – na Horním náměstí nebo i jinde?

Primárně se demonstrace konaly každý den skutečně na Horním náměstí u Sloupu Nejsvětější Trojice. Nejprve v komorních počtech o pár desítkách lidí, kterých však denně rapidně přibývalo. V případě manifestace kolem generální stávky už to byly tisíce.

Účastnili se protestů i středoškoláci?

Ano, zdokumentovaná je mimo jiné účast a aktivní zapojení studentů Střední průmyslové školy strojní.

Byly v Olomouci zaznamenány nějaké vážné incidenty s policií, byl někdo někdy zraněn?

Nenalezl jsem svědectví ani písemnou zmínku o tom, že by byl někdo vážně zraněn při střetu s ozbrojenými složkami.

Kolem OV KSČ vyrostla jako happening zeď z papírových krabic, máte informace, kdo všechno se na „stavbě“ podílel?

Primárně se jednalo o akci studentů, ovšem systematická dokumentace o tom chybí.

Navštívily v té době Olomouc nějaké významné osobnosti, disidenti a podobně?

Z tehdejších „celebrit“ bychom mohli jmenovat především herce, kteří vystupovali buď přímo na náměstí, anebo v komornějších prostředích jako bylo divadlo nebo venku před podniky. Mimo jiné v Olomouci vystoupili Jaromír Hanzlík, Petr Haničinec, Karel Hlušička, Iva Janžurová, Václav Postránecký, Marián. Huba, Hana Macuichová, Jaromír Nohavica nebo Jaroslav Šabata. Z dalších osobností, jejichž veřejná vystoupení se těšila velké popularitě, můžeme jmenovat třeba biskupa Františka Vaňáka, filozofa Pavla Flose, mluvčího charty 77 Tomáše Hradílka.

Osudy Olomouce v listopadových dnech roku 1989 nebyly lhostejné ani lidem v zahraničí. Došlo tak například k pozvání delegace Občanského fóra v čele s Františkem Mezihorákem do francouzského města Antony, které se stalo jedním z partnerských měst Olomouce.

V Olomouci proběhly koncerty mimo jiné také Karla Plíhala, Jaromíra Nohavici, Jaroslava Wykrenta a několika dříve populárních i lokálních skupin.

Karel Kryl tu měl koncert. Vystoupil i někdo další?

Opět nemohu s jistotou uvést další jména pro období listopadu 1989. Je ale zajímavé, že se v jednom soukromém archivu dochoval seznam akcí OF od dubna až do června 1990 i s návrhy rozpočtů pro jednotlivá vystoupení. Z nich je možno vyčíst, že v Olomouci proběhly koncerty mimo jiné také Karla Plíhala, Jaromíra Nohavici, Jaroslava Wykrenta a několika dříve populárních i lokálních skupin. Karel Kryl se do Olomouce vrátil se svým koncertem v červnu 1990. Ke cti drtivé většiny jmenovaných nutno připočíst, že zpravidla vystupovali buď zdarma či za úhradu režijních nákladů.

Listopad je historie, kterou odborníci zkoumají – narazili jste v Olomouci na nějakou událost či okolnost, pro kterou není vysvětlení, která zatím zůstává tajemstvím?

Větších či menších záhad kolem listopadových událostí na Olomoucku je celá řada. Ne zcela objasněnou byla kupříkladu celostátně komentovaná hladovka ředitele ZŠ Na Hradě proti sametové revoluci.

Řekl bych, že pár bílých míst přetrvá i dalším generacím. K objasnění alespoň některých snad přispěje publikace Miloše Čermáka, která by měla věnovat více prostoru jednotlivých etapám listopadových událostí.

Chtěli bych velice poděkovat profesoru Františku Mezihorákovi, historikovi a zároveň pamětníkovi, jednomu z prvních prorektorů UP po roce 1989, dlouholetému děkanovi pedagogické fakulty, komunálnímu i celostátnímu politikovi, s nímž jsem spolupracoval na jedné z kapitol naší knihy. Bez jeho zásadní pomoci by tato kapitola patrně nemohla vzniknout.

Tomáš Hubálek (*1984)

Vystudoval učitelství společenských věd a pedagogiky na Univerzitě Palackého. Působí na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci na Katedře společenských věd, věnuje se zejména etice a jejím nejrůznějším aspektům, výchově k občanství a didaktice výchovy k občanství. Je autorem několika studií a odborných publikací zaměřených mimo jiné i na období normalizace v Československu a vzdělávání během ní. Úzce spolupracuje s odbornými pracovišti v zahraničí a je řešitelem několika tuzemských i zahraničních projektů. Žije v Olomouci.