Mám sociální cítění, do disciplinárky jsem se nehodil, říká legenda Petr Uličný

Narodil se v Uničově, po půl roce se však s rodiči přestěhoval do Kroměříže. Tam prožil Petr Uličný, dnes trenérská legenda, celé dětství a nedá na ně dopustit. Za místní klub jako mladý hrával fotbal. Stejně jako jeho další srdeční záležitost – olomoucká Sigma – slaví Hanácká Slavia letos sté narozeniny.

Petr Uličný před vchodem do Androva stadionu, domovské adresy Sigmy Olomouc. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

To musíte pořádně slavit, když má kromě Sigmy stovku i Hanácká Slavia Kroměříž, za níž jste nastupoval…

Oni mají také sto roků? To jste mě překvapil. Blahopřeji jim! Mrzí mě jen jedna věc. Že jsem trénoval tolik mužstev a „moji“ Kroměříž nikdy. Kdysi mi to, kamarádi, slibovali. Že mě tam dají aspoň na půl roku. Ale asi na to zapomněli.

Opravdu?

Určitě. Vždycky jsem ve srandě říkával u piva: „Pánové, už jsem odtrénoval všechna ta provinční mužstva, ale mou Kroměříž jsem ještě netrénoval.“ Doufal jsem, že se mi to ještě podaří. Ale bylo to vyřčené z legrace. Na Kroměříž strašně rád vzpomínám. V Hanácké Slavii jsem vyrostl, hrál jsem za ni od dvanácti do devatenácti let. Pak jsem odešel do Sparty a zároveň začal studovat Fakultu tělesné výchovy a sportu v Praze. Kroměříž mi dala velmi kvalitní fotbalový základ, navíc jsem tam v šedesátých letech dělal atletiku. I v ní se mi dařilo, v roce 1966 jsem byl druhý na mistrovství republiky mladšího dorostu v osmiboji. Také atletika mi pomohla, abych šel na fakultu do Prahy a angažoval se ve fotbale.

Vzpomenete si na nějakou příhodu z let, kdy jste oblékal kroměřížský dres?

No, jéje. Kluci mi vždycky říkají, že jsme hráli někde… asi to bylo v Morkovicích. Prý jsem tam dal čtyři góly a vyhráli jsme 4:0. Hlavně si ale vždycky vybavím – a rád to vykládám – jak jsme jako žáci hráli za okres Kroměříž. Jsem padesátý ročník, Zdeněk Nehoda (bývalý útočník Dukly Praha a československé reprezentace, mistr Evropy z Bělehradu 1976, člen Klubu ligových kanonýrů a v současnosti hráčský agent – pozn. red.) z Hulína padesátý druhý. Je tedy mladší. Často říkám: „Víte, jaký je rozdíl mezi Nehodou a Uličným?“ Když jsme hráli za okres, snad to bylo proti Šelešovicích (obec na Kroměřížsku, v letech 1986 – 2000 byla součástí Kroměříže – pozn. red.), vyhráli jsme 11:2. A hádejte, kdo dal góly? Devět Nehoda a dva Uličný. Takhle to pokračovalo i dál. Proto Zdeněk nasázel v lize skoro 150 branek, zatímco já vstřelil jenom osmnáct. Rozdíl jde s vámi celý život (úsměv).

Máte blízký vztah i k Uničovu, kde jste se narodil, a Litovli, odkud pocházela vaše matka a vdávala se tam za vašeho otce?

Ano. V Uničově máme určitě ještě příbuzenstvo, bratrance. V Nasobůrkách, které jsou dnes součástí Litovle a odkud pocházel táta, mám také bratrance.

V Litovli se rovněž vaří výborné pivo. Když jste v roce 2012 zachránil Sigmu v první lize, připravil vám pivovar speciální várku. Takže další spojitost s Litovlí…

To je spojitost! V pivovaru jsou to moji velcí kamarádi. Byl jsem tam na Otvíráku, s pány Koutkem a Kosteleckým, navíc kdysi i s mužstvem. Ještě, když byl v Olomouci Martin Vaniak, Radim Kučera a parta kolem nich. Měli jsme ochutnávku piva, k tomu chleba s tvarůžky. Paráda! Litovelské pivo je vynikající!

Tým pod vedením trenéra Uličného po očekávaných postupech zvládl v pohárovém ročníku 2011/2012 i závěrečné souboje s ligovými týmy. Hanáci si postupně poradili s Baníkem Ostrava a rovněž s Teplicemi, kterým v odvetě na jejich hřišti naložili „trojku“. Finále se hrálo v Plzni, kde se Sigma utkala se Spartou. Očekávané vítězství pražského favorita nepřišlo a místo toho se radovali modrobílí, kterým vítěznou branku krátce po změně stran zařídil obránce Michal Vepřek. Foto: www.molcup.cz

Považujete záchranu Sigmy a ještě zisk českého poháru v téže sezoně 2011/2012 za nejvýraznější moment své bohaté trenérské kariéry?

Máte pravdu, byl to můj největší úspěch. Dočkal jsem se ho na sklonku kariéry. Náhodou. Šel jsem na půlroční „brigádu“, pomoct Sigmě zachránit se v lize po odečtu devíti bodů (Sigmě je v létě 2011 odečetla Disciplinární komise FAČR za údajnou korupci, kterou civilní soud nikdy neprokázal – pozn. red.). Heroickým výkonem se nám to podařilo, kluci byli skvělí. Měl jsem úžasné asistenty Pepu Muchu a Martina Kotůlka. Sportovním ředitelem byl tehdy Honza Gottwald, vedení v čele s Jardou Gajdou. Byla to úžasná doba, všichni jsme táhli za jeden provaz. Navíc přišla ještě třešnička s pohárem. Přitom, když honíte body v lize, na nějaký pohár ani nepomýšlíte. Občas ale přišla pohárová středa a najednou jsme vyhráli na Baníku a nevím, kde všude (v semifinále v Teplicích – pozn. red.), a došlo na finále. Pro mě bylo krásné, že se konalo v Plzni, kde jsem působil jako hráč i trenér. K tomu proti Spartě, za kterou jsem hrál. Spartu jsme porazili 1:0 brankou Míši Vepřeka, šlo o obrovský úspěch. Jen škoda kaňky, že jsme kvůli trestu za údajnou korupci nemohli hrát evropské poháry. Každopádně to celkově bylo něco nádherného. Závěrem té euforie bylo, že jsem se rozhodl ukončit svou dlouhodobou sportovní kariéru. Příští rok mi sice bude sedmdesát, ale stále vévodím trenérům v počtu odkoučovaných zápasů. Nesmírně si toho vážím, vždyť už sedm let v podstatě netrénuji. Časem mě někdo předběhne, ovšem je to dobrý pocit. Máte přes 400 ligových zápasů, na všechny si člověk ani nemůže vzpomenout. Vítězství, porážky, úspěchy, neúspěchy… To se ale všechno už v novinách řeklo. Včetně mých rekordů v počtu odvolání z funkce trenéra, dostával jsem i pokuty. Byl to krásný a pestrý trenérský život. Na závěr vždycky říkám, a píši to i ve své knize: „Kdo má to štěstí, aby dělal přes čtyřicet roků zaměstnání, které je jeho koníčkem?“

To je pěkně dlouhá doba. Letos zase uplynulo padesát let od chvíle, kdy jste odešel hrát do Sparty…

Vidíte! Správně, je to přesně padesát roků, co jsem přešel do Sparty. V roce ’69, na podzim, zrovna teďka je to padesát let! Prvního října jsem šel do školy. Krása.

Když jste při záchranářské misi v roce 2012 trénoval Sigmu, válel pod vámi útočník Zdeněk Klesnil. Jak na něj vzpomínáte?

Klesňa, to je skvělý člověk! Moc mi tenkrát pomohl. Dal gól v poháru na Baníku…

…a na hřišti Slovácka v nastavení druhé půle.

(Smích.) Ano, to byl gól! Pak ještě Slavii Praha. A nejenom, že dal gól, ale ještě tehdy zranil nejlepšího slávistického hráče Latku, musel střídat. Byl to úžasný, nepřekonatelný stoper. A ty Klesňovy výroky… Strašně rád na něj vzpomínám.

Jak vlastně Petr Uličný prožívá oslavy 100. výročí Sigmy?

Užívám si to. Nejprve proběhl krásný galavečer, velice povedená akce. Potom se uskutečnila akce s Karlem Brücknerem, ta se opravdu vyvedla! Musím pochválit Davida Hollyho (marketingového manažera Sigmy – pozn. red.) a Davida Rozehnala. Dva Davidy, kteří se o to nejvíc zasloužili. Nevěřil jsem, že přijde tolik diváků. Na trávníku došlo na skvělé výkony jednotlivců jako Nedvěd, Poborský, Koller. Věkový rozdíl oproti našim klukům tam sice byl, naši byli starší někdy i o dvacet let. Ale to vůbec nevadilo. Akorát výsledek byl dost tristní (smích).

Z trenéra funkcionářem. Petr Uličný je členem představenstva společnosti SK Sigma Olomouc. Foto: Petr Komárek/Hanácké noviny

V Olomouci máte kromě záchrany a poháru i další úspěchy, třeba v Intertoto Cupu 2005, kdy jste postoupili přes Borussii Dortmund.

Rád na to vzpomínám. Při oslavách Sigmy jsme se právě bavili s Honzou Kollerem. Říkám mu: „Pamatuješ, jak jsem na tebe v Dortmundu hulákal? Ku**a, seš vlastenec, tak musíme vyhrát!“ A on si dal v Dortmundu vlastní gól. Vtipné bylo, že teď mě jeho tým porazil 9:2. To mi říkal: „To máte za ten Dortmund!“. Strašně jsem se smál. Za Dortmund hrál ale tehdy i Rosický, postup přes něj byl velký úspěch. Na Hamburk už jsme pak neměli.

Kromě trénování jste si vyzkoušel také roli v disciplinární komisi. Jaké vzpomínky máte na ni?

Poznal jsem mladé kluky právníky, vždycky jsem zasedání odlehčil nějakou tou historkou. Rád jsem tam jezdil, i když jsem se tam v podstatě nehodil. Mám sociální cítění a velikánské pokuty, které se dávaly klubům, mi přišly hodně nepříjemné. Vím, jak to chodí ve Zlíně, Olomouci, Brně, Hradci Králové. Když taková mužstva dostala pokutu sto tisíc korun za nesportovní chování, byl to pořádný flastr. Když to dostala Sparta, Slavia nebo Plzeň, bylo to něco jiného. To jsou kluby, které mají hodně peněz. Ale ta provinční města to strašně bolelo.

Proč jste v disciplinárce skončil, proběhla nová volba?

Ne, stalo se to, že jsem šel na půl roku pomoci Radimu Kučerovi do Baníku. Dělal jsem mu mentora. V Praze to pojmenovali jako střet zájmů, takže mě odvolali. Trochu mě to mrzelo. Ale dnes, když jsem v představenstvu Sigmy, tak bych tu funkci stejně vykonávat nemohl.

Jak novou roli v Sigmě nesete?

Je to pro mě velice čestná role. Jsem rád, že mě jako bývalého hráče a trenéra dali do představenstva klubu. Máme schůze jednou za měsíc, řešíme výsledky Sigmy a další věci. Po sportovní stránce mám vždycky možnost říct své pohledy a postřehy. Je to pěkné.

Petr Uličný (*1950)

Uničovský rodák a kroměřížský patriot Petr Uličný je nefalšovaným trenérským matadorem. V nejvyšší české soutěži vedl kromě milované Sigmy také Brno, Ostravu, Plzeň, Zlín, Žižkov a Opavu. Do historie olomouckého fotbalu se zlatým písmem zapsal v roce 2012, kdy Hanáky vytáhl ze sestupového pásma na metu 34 bodů a jedenáctou příčku prvoligové tabulky. Tím je mezi elitou zachránil. Parádní jízdu navíc předvedl v národním poháru, Sigma ji završila finálovým triumfem nad Spartou Praha po pohledné brance levého krajního beka Vepřeka. Po úspěších v Olomouci Uličný svou trenérskou kariéru ukončil. Dvakrát dále pomáhal už jen jako mentor, pokaždé Radimu Kučerovi – nejprve ve Znojmě, poté v ostravském Baníku. Příští rok 11. února oslaví 70. narozeniny.